Olgoj chorchoj

Olgoj chorchoj (mongolsky олгой хорхой; olgoj = červovitý přívěsek, chorchoj = červ) je mytický písečný červ, jehož výskyt se často situuje do jižní části asijské poušti Gobi. Existence tohoto tvora nebyla dokázána (2021).

Ilustrační vyobrazení olgoje chorchoje od belgického malíře Pietera Dirkxe

Setkání a pátrání

Ač existují svědectví několika očitých svědků[zdroj?] a mnoho legend o tomto pouštním červu, jeho existence je velmi pochybná.

Žádný z vědců tohoto mytického tvora nikdy neviděl[zdroj?], ale víra v něj je mezi Mongoly silná a někteří jsou přesvědčeni, že se nejedná o zvíře, ale o nadpřirozenou bytost, a tak se bojí jeho jméno jen vyslovit.[1] Svědectví jsou údajně téměř shodná, tudíž nelze možnost existence zcela jednoznačně popřít.

Údajně jsou známy situace, kde pastevci vyprávějí o svém setkání s olgojem. Jeden takový příběh popisuje muže, který jednou vstoupil do jurty a viděl tam na zemi ležet olgoje, tak rychle popadl ocelový kotlík na čaj, který se nachází ve většině jurt, olgoje jím přikryl a rychle vytáhl ven před jurtu. Kotlík ovšem téměř okamžitě zežloutl a jevil známky jako po leptání kyselinou. Ostatně údajně všechny věci, které přišly do přímého kontaktu s olgojem, žloutnou kvůli působení silného jedu, který je pravděpodobně takového složení, že dokáže leptat i kov. Díky tomuto jevu se v mnoha textech o olgoji objevují informace o tom, že jej přitahuje žlutá barva, ale je to jenom domněnka.[zdroj?]

Pátrat se po olgojovi vydala v roce 1990 česká výprava,[1] v červnu 1991 v časopise Fate publikoval Ivan Mackerle článek, kde tvrdí, že olgoj zabíjí elektrickým proudem.

Graffiti, 2009

Popis

Někteří zoologové si myslí, že by se mohlo jednat o jeden z druhů z čeledi scinkovitých[zdroj?] – někteří z nich jsou jen málo podobní plazům, např. australský scink uťatý, jehož hlava i ocas jsou jen málo rozeznatelné od těla. Ovšem scinci mají bez výjimky nožky, zatímco všechna svědectví o olgojovi poukazují na tělo bez končetin.

Bývá popisován jako hladký živočich připomínající přerostlou žížalu nebo také tlusté střevo naplněné krví. Dosahuje údajně délky 0,5 až 1,5 metru.[1] Někteří pro popis jeho zevnějšku používají také výraz „šiška salámu“. Dle výpovědí dokáže člověka usmrtit na vzdálenost až šesti metrů.[1] Při útoku se jeho narůžovělá barva změní v rudou, jeho přední část těla se vztyčí a celkově velmi ztmavne.

Má se objevovat jen v červnu a červenci, nejteplejším období roku, kdy se zahrabává do písku nebo zalézá do děr. Při pohybu se neplazí dopředu, ale koulí se do strany, jakoby zametal, a zanechává tak charakteristickou stopu.

Jedna verze tvrdí, že olgoj používá pro útok elektřinu, kterou generuje ve svém těle, a poté pomocí výboje zasáhne svůj cíl. Druhá verze spočívá v tom, že olgoj má na svém těle vak, nebo lépe bublinu, kterou v případě potřeby naplní jedem, který vytváří pomocí složek své potravy, a rychlým smrštěním bubliny naplněné jedem dojde k jejímu protržení a vystříknutí jedu na cíl. Složení jedu má být dostatečně silné na to, aby zabilo dospělého člověka po několika sekundách kontaktu s pokožkou.[zdroj?]

Kulturní odraz

V populární kultuře

O tomto fiktivním legendárním tvorovi psal v českém prostředí například popularizátor kryptozoologie Jaroslav Mareš (1937-2021).[2]

Odkazy

Reference

  1. Ivan Mackerle: Odkud přicházejí?, Hořovice: Mht, 1996, str. 12–13.
  2. https://dinosaurusblog.com/2021/05/07/vzpominka-na-jaroslava-marese/

Literatura

  • Jan Svatoš: Žijí nestvůry?; časopis ABC 4/2008
  • Dračí doupě II: Bestiář; Altar 2012, ISBN 978-80-85979-69-5, 160 s
  • Lada Hubatová-Vacková, Rostislav Koryčánek: Olgoj Chorchoj: Logika Emoce; 2016, ISBN 978-80-7027-301-2, 256 s (profesní dráha studia Olgoj Chorchoj)

Film

  • Ivan Mackerle, Jiří Skupien: Záhada písečného netvora, československý dokument, 1992, 34 minut

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.