Olgoj chorchoj

Ač existují svědectví několika očitých svědků^[zdroj?] a mnoho legend o tomto pouštním červu, jeho existence je velmi pochybná.

Žádný z vědců tohoto mytického tvora nikdy neviděl^[zdroj?], ale víra v něj je mezi Mongoly silná a někteří jsou přesvědčeni, že se nejedná o zvíře, ale o nadpřirozenou bytost, a tak se bojí jeho jméno jen vyslovit.[1] Svědectví jsou údajně téměř shodná, tudíž nelze možnost existence zcela jednoznačně popřít.

Údajně jsou známy situace, kde pastevci vyprávějí o svém setkání s olgojem. Jeden takový příběh popisuje muže, který jednou vstoupil do jurty a viděl tam na zemi ležet olgoje, tak rychle popadl ocelový kotlík na čaj, který se nachází ve většině jurt, olgoje jím přikryl a rychle vytáhl ven před jurtu. Kotlík ovšem téměř okamžitě zežloutl a jevil známky jako po leptání kyselinou. Ostatně údajně všechny věci, které přišly do přímého kontaktu s olgojem, žloutnou kvůli působení silného jedu, který je pravděpodobně takového složení, že dokáže leptat i kov. Díky tomuto jevu se v mnoha textech o olgoji objevují informace o tom, že jej přitahuje žlutá barva, ale je to jenom domněnka.^[zdroj?]

Pátrat se po olgojovi vydala v roce 1990 česká výprava,[1] v červnu 1991 v časopise Fate publikoval Ivan Mackerle článek, kde tvrdí, že olgoj zabíjí elektrickým proudem.

Graffiti, 2009

Někteří zoologové si myslí, že by se mohlo jednat o jeden z druhů z čeledi scinkovitých^[zdroj?] – někteří z nich jsou jen málo podobní plazům, např. australský scink uťatý, jehož hlava i ocas jsou jen málo rozeznatelné od těla. Ovšem scinci mají bez výjimky nožky, zatímco všechna svědectví o olgojovi poukazují na tělo bez končetin.

Bývá popisován jako hladký živočich připomínající přerostlou žížalu nebo také tlusté střevo naplněné krví. Dosahuje údajně délky 0,5 až 1,5 metru.[1] Někteří pro popis jeho zevnějšku používají také výraz „šiška salámu“. Dle výpovědí dokáže člověka usmrtit na vzdálenost až šesti metrů.[1] Při útoku se jeho narůžovělá barva změní v rudou, jeho přední část těla se vztyčí a celkově velmi ztmavne.

Má se objevovat jen v červnu a červenci, nejteplejším období roku, kdy se zahrabává do písku nebo zalézá do děr. Při pohybu se neplazí dopředu, ale koulí se do strany, jakoby zametal, a zanechává tak charakteristickou stopu.

Jedna verze tvrdí, že olgoj používá pro útok elektřinu, kterou generuje ve svém těle, a poté pomocí výboje zasáhne svůj cíl. Druhá verze spočívá v tom, že olgoj má na svém těle vak, nebo lépe bublinu, kterou v případě potřeby naplní jedem, který vytváří pomocí složek své potravy, a rychlým smrštěním bubliny naplněné jedem dojde k jejímu protržení a vystříknutí jedu na cíl. Složení jedu má být dostatečně silné na to, aby zabilo dospělého člověka po několika sekundách kontaktu s pokožkou.^[zdroj?]

• Červ olgoj chorchoj vystupuje ve stejnojmenné povídce Ivana Jefremova (napsána 1942–1943) a je krátce zmíněn v Planetě nachových mračen (vyd. 1959) a v dalších dvou dílech bratrů Arkadije a Borise Strugackých. Byl také námětem jednoho z příběhů v britském komiksovém týdeníku 2000 AD a objevuje se v románu Spook Country (vyd. 2007) spisovatele Williama Gibsona.
• Spekuluje se, zda byl olgoj chorchoj inspirací Franku Herbertovi pro pouštní červy v jeho slavném románu Duna.^[zdroj?]
• Olgoj chorchoj se vyskytuje také v bestiáři Dračího doupěte.
• Olgoj Chorchoj se nazývá i píseň skupiny Medvěd 009
• Olgoj chorchoj se vyskytuje také v knize Ludvíka Součka Krotitelé ďáblů.
• Olgoj Chorchoj (studio) – známé české designérské studio
• Ogloj Chorchoj je bájnou vojenskou jednotkou bránící jednu z bran v české textové strategické online hře Melior Annis

O tomto fiktivním legendárním tvorovi psal v českém prostředí například popularizátor kryptozoologie Jaroslav Mareš (1937-2021).[2]