Olena Teliha

Narodila se v roce 1906 v Petrohradě, v rodině ukrajinských intelektuálů. Od roku 1918 rodina přejíždí do hlavního města Ukrajinské národní republiky – do Kyjeva, kde otec budoucí básnířky, Ivan Šovhenov, dostává významnou funkci v ukrajinské vládě. Po dobytí Kyjeva sovětskými vojsky byl však I. Šovhen nucen emigrovat do Československa. Jeho rodina jej následovala v roce 1925. Rodina Šovhenů se usídlila v Poděbradech.

Olena, studentka kyjevského dívčího gymnázia, odmaturovala na Ukrajinském gymnáziu v Řevnicích a v tomtéž roce (1925) se přihlásila na Ukrajinský pedagogický institut. V roce 1929 se Olena Teliha se svým manželem Mykolou Telihou přestěhovala do Varšavy, kde spolupracovala s literární skupinou TANK (organizovanou Jurijem Lypou). V roce 1939 se v Krakově seznámila s básníkem Olehem Olžyčem a pod jeho vlivem vstoupila do OUN(M).

V říjnu roku 1941 Olena Teliha spolu s dalšími literáty – členy OUN – přijela do Němci okupovaného Kyjeva. Nedbaje varovných signálů, naznačujících blížící se represe, pokračovala v aktivním organizovaní kulturně-společenského života. Iniciovala založení Svazu ukrajinských spisovatelů, zařídila jídelnu pro své kolegy, spolupracovala s redakcí časopisu „Ukrajinské slovo“ a pustila se do vydávaní literárního týdeníku „Litavry“.

Zanedlouho básnířka byla zatčena gestapem a ve věku 35 let spolu se svým manželem a dalšími zhruba šesti sty ukrajinskými aktivisty popravená 22. února 1942 na známém kyjevském popravišti Babí Jar.

Pro básnickou tvorbu Oleny Telihy jsou příznačné motivy intimní a občanské lyriky a popisy emigrantského života. Kontrastní je dualizmus nostalgického stesku za vlasti a aktivního vztahu k životu, přecházejícího do výzev k boji a nepokoře vnějším okolnostem.

• Duše na staří (1946)
• Prapory ducha (1947)
• Ohnivé hranice (1977)

- vydáno posmrtně

Pražská škola ukrajinských emigrantských básníků

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Olena Ivanivna Telihová na Wikimedia Commons