Oldřich Král

Oldřich Král (13. září 1930 Praha – 21. června 2018) byl český sinolog, překladatel a teoretik překladu. Ač se k sinologii dostal vlastně náhodou, stal se jednou z nejvýznamnějších postav v české historii oboru. Zabýval se především starou čínskou literaturou, filosofií a uměním.

prof. PhDr. Oldřich Král, CSc.
Oldřich Král při oslavě 85. narozenin v roce 2016 v pražské galerii Zdeněk Sklenář
Narození13. září 1930
Praha
Úmrtí21. června 2018 (ve věku 87 let)
Praha
Alma materUniverzita Karlova
Povolánísinolog, komparatista, překladatel, pedagog
ZaměstnavatelUniverzita Karlova
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Oldřich Král se hlásil (1949) na FF UK původně na dvojobor anglistika a komparatistika. Komparatistika však byla pod vlivem komunistické ideologie coby „buržoazní pavěda“ zrušena. Musel si najít k anglistice jiný doplňující obor. Volno bylo na sinologii u profesora Jaroslava Průška. Během krátké doby Král pod Průškovým vlivem sinologii propadl, stala se jeho hlavním oborem a předmětem celoživotního úsilí.

Po dokončení studií Oldřich Král zůstal na FF UK jako pedagog. Roku 1954 vstoupil do KSČ. Vědecká aspirantura v Orientálním ústavu Akademie věd i stáž na univerzitě v Pekingu byly zaměřeny na studium a překlad klasického čínského románu Žu-lin waj-š´ (Literáti a mandaríni). Po absolvování vědecké aspirantury u prof. Průška (1954-57) v Orientální ústavu se v roce 1958 vrátil na FF UK jako odborný asistent. Společně s tehdejším docentem Karlem Petráčkem vypracoval projekt Katedry věd o zemích Asie a Afriky. V roce 1969 vystoupil Král z KSČ a od té chvíle nesměl z politických důvodů přednášet, nedostával plat, bylo pozastaveno jeho habilitační řízení, byl vydán zákaz publikační činnosti. Oldřich Král se proto živil jako dělník na Nákladovém nádraží Žižkov.

V roce 1972 byl Oldřich Král za přispění Lubora Hájka, K. Petráčka a V. Křístka přijat do Sbírky orientálních umění Národní galerie, a to na místo kurátora malířství a kaligrafie. Během působení v NG připravil řadu výstav a katalogů, většinou ve spolupráci s L. Hájkem. Průběžně pracoval na literárních a filosofických překladech, některé menší vyšly samizdatově (Mistr Čuang, Mnich Okurka, Tribunová sútra Šestého patriarchy, Shánění krávy - Deset obrazů hledajícího ducha), pod krycím jménem Josefa Fasse vyšlo v Odeonu Starožitné zrcadlo. V polovině osmdesátých let dokončil překlad Snu v červeném domě a Odeonu bylo dovoleno tento překlad klasického čínského románu vydat ve třech svazcích, počínaje rokem 1986. Poslední svazek vyšel v roce 1988 a posléze získal cenu Odeonu za nejlepší překlad roku 1988. Poté následovala vydání dalších překladů.

Po pádu socialismu se Oldřich Král vrátil na FF UK a v letech 1990-1998 vedl Katedru (později Ústav) Dálného východu. Zároveň na FF UK založil Centrum komparatistiky, které též několik let vedl. V roce 1990 byl na základě habilitační práce odevzdané v roce 1969 jmenován v obnoveném docentském řízení docentem. V roce 1993 byl jmenován profesorem sinologie a srovnávací literatury Univerzity Karlovy a do roku 2000 působil jako ředitel Centra komparatistiky. V roce 1997 založil při Univerzitě Karlově „Chiang Ching-kuo International Sinological Center“ (CCK-ISC), sponzorované tchajwanskou Chiang Ching-kuo Foundation for Scholarly Exchange, jehož úkolem je rozvoj čínských studií v evropském a zvláště středoevropském regionu. 1994 zorganizoval v Praze pravidelný kongres Evropské asociace čínských studií (EACS), jejíhož komitétu byl dlouholetým členem. Krátce, v letech 2000-2001 byl rektorem Literární akademie v Praze. Po roce 1990 působil na řadě zahraničních univerzit, účastnil se mezinárodních konferencí. V letech 2006-2012 byl předsedou Pražského lingvistického kroužku.

V posledních letech žil v Lásenici u Jindřichova Hradce, překládal a dále spolupracoval s FF UK. Své práce svěřoval v posledních letech k vydání zejména soukromému nakladatelství své manželky, redaktorky Evy Králové.

Ocenění

Bibliografie

Odborná literatura

Odborná literatura Oldřicha Krále z oblasti sinologie a teorie překladu je rozeseta po sbornících, časopisech a interních tiscích ústavů, v nichž působil. Bibliografie omezená na několik posledních let je uvedena na webu FFUK, viz níže Externí odkazy.

Ucelené výbory přinášejí následující tituly:

  • Čínská filosofie – pohled z dějin. Lásenice: Maxima 2005. ISBN 80-901333-8-X
  • Studie z komparatistiky a čínské literatury. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta 2020. ISBN 978-80-7308-992-4 (print), ISBN 978-80-7308-993-1 (online)

Překlady

Překlady Oldřicha Krále jsou specifické tím, že většinou obsahují velmi poctivě zpracovaný a zajímavý poznámkový a komentářový aparát. Objasňuje nesinologům souvislosti textu, které by laikům zůstaly utajeny.

Mezi nejdůležitější překlady patří:

  • Wu Ťing-c’: Literáti a mandaríni. Neoficiální kronika konfuciánů, Praha : SNKLU, 1962.
    • druhé vydání: Olomouc : Votobia, 1995. ISBN 80-85885-55-7
  • Cchao Süe-čchin: Sen v červeném domě, Praha : Odeon, 1986-1988.
  • Shánění krávy. Deset obrazů hledajícího ducha, Praha : Brody, 1998. ISBN 80-86112-11-X
  • Chuej-neng: Tribunová sútra Šestého patriarchy, Praha : Vyšehrad, 1999. ISBN 80-7021-345-0
  • S'-kchung Tchu, Chuang Jüe, Jang Ťin-ceng: Tři nadání, 1999 z čínštiny přeložil Oldřich Král a následně přebásnil Karel Šiktanc, Praha : Mladá fronta, 2000. ISBN 80-204-0745-6
  • Sun-c’: O válečném umění, Lásenice : Maxima, 1999. ISBN 80-901333-5-5
  • Liou Sie: Duch básnictví řezaný do draků. Teoretická báseň v próze, Praha : Brody, 2000. ISBN 80-86112-15-2
  • Čuang-c': Sebrané spisy, Lásenice : Maxima, 2006. ISBN 80-86921-01-8
  • Wu-men Chuej-kchaj: Brána bez dveří, Lásenice : Maxima, 2007. ISBN 978-80-86921-02-0
  • Kniha proměn – I-ťing, Lásenice : Maxima, 2008. ISBN 978-80-86921-03-7
  • Velké učení, Lásenice : Maxima, 2008. ISBN 978-80-86921-04-4
  • Dong Yue: Vsuvka do Putování na západ: román na přidanou, Lásenice : Maxima, 2009. ISBN 978-80-86921-05-1
  • Li Yu: Rouputuan – Meditační rohožky z masa, erotická groteska, Lásenice : Maxima, 2011. ISBN 978-80-86921-06-8
  • Jin Ping Mei aneb Slivoň ve zlaté váze, Lásenice : Maxima, 2012-2018. ISBN 978-80-86921-17-4, ISBN 978-80-86921-16-7, ISBN 978-80-86921-15-0, ISBN 978-80-86921-14-3, ISBN 978-80-86921-13-6, ISBN 978-80-969211-1-9, ISBN 978-80-86921-19-8

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.