Tribunová sútra

Text začíná tím, jak Chuej-neng předstoupil v klášteře Velké čistoty před zástup posluchačů a začíná nejdříve vykládat svůj životní příběh, poté vykládá dharmu a odpovídá na otázky svých posluchačů ohledně buddhistické nauky.

Chuej-neng zastřihává bambus (Liang Kcha, 13. století, dynastie Sung)

Chuej-neng pocházel z chudé rodiny. Jednou náhodou zaslechl přednes Diamantové sútry od muže, který mu pověděl, že ji slyšel od patriarchy Chung-žena z Feng-mu v prefektuře Čchi (zhruba oblasti dnešní Šen-si). Chuej-neng, který v tomto setkání viděl karmickou příčinu, se rozhodl se do těch míst vydat. Když došel do kláštera, Chung-žen ho přijal za svého žáka, avšak nechal Cuej-nenga první měsíce jen šlapat mlat. Jednoho dne si Chung-žen své žáky zavolal a sdělil jim, že každý má složit gáthu (krátká veršovaná skladba), ve které by dokázal, že správně pochopil Buddhovo učení. Chung-žen by si tyto gáthy pak přečetl a pokud uzná, že některou z nich složil ten, který správně pochopil Buddhovo učení, odevzdá mu roucho a daný muž se tak stane šestým patriarchou.

Žáci však mínili, že jejich učitelem už je dávno opat Šen-siou, a ten že se po smrti Chuen-žena stane dalším patriarchou, tudíž není třeba nějakou gáthu skládat. Šen-siou si však řekl, že gáthu odevzdá a přesvědčí tak Chuen-žena o tom, že chápe dharmu správně a je hoden stát se šestým patriarchou. Dlouho do noci o gáthě přemítal, až jednu vymyslel a napsal ji v noci tajně na zeď kláštera. Mistr Chuej-žen si ji druhý den přečetl a poté, co zjistil, že jejím autorem je Šen-siou, mu sdělil, že je velmi dobrá a může mnohým velmi pomoci, pokud se jí lidé budou řídit. Pokud však bude někdo chtít dojít k cíli (bódhi), obsah gáthy nebude stačit. Šen-siou se proto odebral do svého pokoje a dále přemýšlel o nové gáthě, která bude skutečným vyjádřením podstaty dharmy. Mezitím se Chuej-neng, stále šlapající mlat, dozvěděl o těchto událostech. Rovněž složil gáthu a jelikož neuměl psát, nechal ji napsat na západní zeď kláštera.

Když pátý patriarcha Chuej-nengovu gáthu spatřil, pochopil, že jejím autorem je ten, který skutečně cele a do hloubky pochopil dharmu a je hoden stát se šestým patriarchou. V noci si proto Chuej-nenga nechal potají zavolat a celou noc mu přednášel o Diamantové sútře, načež Cheuj-neng přes noc dosáhl probuzení. Chuej-neng však musel uprchnout z kláštera, jelikož mu hrozilo vážné nebezpečí ze strany mnichů, kteří by nesouhlasili s Cheuj-nengovou ordinací. Chuej-neng navíc ani nebyl řádným Chuej-ženovým žákem, pocházel z „barbarského“ jihu apod. Vydal na jih Číny, a za ním se vydalo stovky mnichů připravených ho o roucho dharmy připravit. Všichni až na jednoho se však v půli cesty obrátili a zamířili zpět do kláštera. Jediným mužem, který vytrval, byl Chuej-šu-na. Jakmile však Chuej-nenga dostihl, poprosil jej nikoli o roucho, ale o výklad dharmy. Chuej-neng tak učinil a Chuej-šu-na prozřel a vrátil se zpět na sever obracet na dharmu ostatní lid. Tím Chuej-neng zakončil první část svého vyprávění.

V další části se snaží o samotný, podrobnější výklad dharmy. Člověk se má snažit dosáhnout bódhi, jehož zárodek každý nosí sám v sobě. Jde jen o to najít dobrého učitele a plně se soustředit na probuzení. Nejsou důležité plané řeči nebo pojmy, důležitá je skutečná praxe, lidské smýšlení a chování, které jedině může vést k úplnému samádhi. Dále podává učení o trikáji a mahápradžňápáramitě, občas přitom cituje z Vimalakírti sútry.

Poté, co Chuej-neng svým posluchačům vyložil dharmu, jej jeho publikum začalo velebit a ptát se na různé další otázky ohledně dharmy. Po delší disputaci, kdy byl Chuej-neng tázán na různé otázky týkající se nauky, bylo celé shromáždění ukončeno. Kniha končí smrtí Chuej-nenga, který měl zemřít ve věku 76 let.

Text byl sepisován zhruba v letech 700 až 720 Cheuj-nengovým žákem Fa-chajem. Dvě kopie tohoto spisu, jejichž datace spadá zhruba do let 830 a 860, byly nalezeny v jeskyních Mo-kao v Kan-su. Obě kopie jsou pravděpodobně založeny na vydání z roku 780. V roce 1056 Tribunovou sútru vydával a šířil čínský mnich Čchi-sung. Cungpao v roce 1291 produkoval nové vydání, které se stalo součástí buddhistického kánonu dynastie Ming. Tato kanonická verze je až o třetinu delší než verze nalezené v Mo-kao a je odlišná i strukturou. Japonský učenec Jabuki Keiki ve dvacátých letech 20. století vytvořil verzi Tribunové sútry o 57 kapitolách, založenou na verzi z Mo-kaa. V roce 1934 D. T. Suzuki publikoval vydání založené na textu z Mo-kaa (tehdy bylo ještě známé jen jedno vydání z Mo-kaa). Čínský buddhistický učenec Jang Ceng-wen publikoval roce 1993 anotované vydání druhého textu z Mo-kaa (to obsahovalo méně chyb než první text z Mo-kaa).[1]

První překlad původně čínsky psaní sútry do angličtiny byl vydán v roce 1930. V českém jazyce sútra poprvé vyšla v roce 1988 v překladu Oldřicha Krále.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Platform Sutra na anglické Wikipedii.

• Tribunová sútra Šestého patriarchy. Praha: Vyšehrad, 1999. ISBN 80-7021-345-0.

• Tribunová sútra Šestého patriarchy – plné vydání v překladu Oldřicha Krále