Olaf V.

Olaf se svým otcem Haakonem VII.

Olaf se narodil 2. července 1903 jako Alexander Edward Christian Frederik v Appleton House v Sandringhamu, UK. Jeho matka byla britská princezna Maud z Walesu, dcera britského korunního prince Alberta Eduarda, který nastoupil na britský trůn po smrti své matky královny Viktorie v roce 1910 jako Eduard VII. Olafův otec byl původně dánský princ Carl. V roce 1905 se princ Carl stal norským králem, změnil si jméno na Haakon VII. a z prince Alexandra se stal norský korunní princ Olaf.

Olaf studoval na norské Vojenské akademii a poté na Balliol College v Oxfordu; po jejím skončení se stal důstojníkem norského námořnictva a pomáhal otci ve vládních záležitostech. Ve třiadvaceti letech poprvé zastupoval otce, když král vycestoval do zahraničí.

Princ se zajímal o umění, kulturu a literaturu, byl však i velmi sportovně nadaný, věnoval se plachtění, skokům i běhu na lyžích; největšího úspěchu dosáhl, když s plachetnicí Norna získal zlatou medaili v kategorii šestimetrových plachetnic na olympijských hrách v Amsterdamu v roce 1928.

Olaf a Martha v roce 1950

21. března 1929 se Olaf v Oslu oženil se svou sestřenicí, princeznou Marthou Švédskou. Martha se narodila 29. března 1901 jako dcera švédského prince Karla Švédského, vévody z Västergötlandu (1861–1951), a jeho manželky, dánské princezny Ingeborg (1878–1958). Korunní princezna Martha zemřela na rakovinu 5. dubna 1954, tři roky před nastoupením svého manžela na norský trůn.

Z manželství vzešli tři potomci: dvě dcery – Ragnhild (9. června 1930 – 16. září 2012) a Astrid (nar. 12. února 1932) a jeden syn, následník trůnu princ Harald (nar. 21. února 1937). Starší dcera Ragnhild se provdala za průmyslníka Erlinga Lorentzena, s nímž měla tři děti; rodina žila v brazilském Rio de Janeiro. Mladší dcera Astrid si vzala rozvedeného námořníka a olympionika Johana Martina Fernera, s nímž žije v Oslo a mají pět dětí.

Za druhé světové války bylo Norsko napadeno Německem a Olaf společně se svým otcem odplul v červnu 1940 na palubě těžkého křižníku HMS Devonshire z Tromsø do londýnského exilu,[1] kde organizoval „svobodné“ jednotky. Jeho manželka a děti zatím byly ve Švédsku a poté v USA. Celá rodina se vrátila zpět do Norska po skončení války v roce 1945. Olaf připlul do Osla v rámci operace Kingdom 13. května 1945 na palubě rychlé minonosky HMS Apollo.[2]

Olaf nastoupil na trůn 21. září 1957 po smrti svého otce Haakona VII. pod jménem Olaf V., ale na rozdíl od svého otce nebyl korunován, pouze požehnán v katedrále v Trondheimu. Nový král byl vdovcem a během prvních let jeho vlády ho při oficiálních příležitostech doprovázela jeho mladší dcera, princezna Astrid.

Král, velmi populární už od svého příjezdu do Norska, byl nazýván králem lidu (Folkekongen); choval se prostě a spíše jako měšťan než jako monarcha, řídil sám své auto, často se procházel po Oslu bez doprovodu ochránců.

V roce 1985 založil Norský řád za zásluhy.

V červenci 1990 byl stižen mozkovou mrtvicí a princ Harald převzal vládu jako regent. Třebaže jeho rekonvalescence zdárně pokračovala, zemřel půl roku nato 17. ledna 1991; příčinou smrti byl srdeční infarkt (podle některých pramenů ji měly uspíšit neblahé zprávy o událostech v Perském zálivu). Byl posledním žijícím vnukem anglického krále Eduarda VII. a královny Alexandry.

• Na jeho počest nazval norský polárník Roald Amundsen při své úspěšné výpravě k jižnímu pólu v roce 1911 pobřeží a hory v Antarktidě - Pobřeží prince Olafa a Hory prince Olafa
• v roce 1961 získal cenu Fridtjofa Nansena za činnost ve prospěch uprchlíků; v roce 1973 byl u příležitosti svých 70. narozenin oceněn nejvyšším státním norským vyznamenáním, Medailí za velké občanské zásluhy
• jeho vášeň a přínos pro lyžování byla v roce 1968 oceněna Medailí Holmenkollen
• 17. prosince 2005 byl v anketě norské televize NRK vyhlášen Norem 20. století