Octavia Minor

Sestra císaře Augusta Octavia se narodila ve městě Nola jako jediná dcera ze druhého manželství Gaia Octavia s Atiou Balbou Caesonií, neteří Julia Caesara. Její otec, římský guvernér a senátor, zemřel v roce 59 př. n. l. a matka se znovu provdala za konzula Lucia Marcia Philippa. Octavia trávila většinu dětství cestováním s rodiči. Marcius se staral o Octaviino i Augustovo vzdělání.

Před rokem 54 př. n. l. ji nevlastní otec provdal za Gaia Claudia Marcella Minor. Marcellus byl mužem konzulárního postavení, členem vlivné rodiny Claudiů a potomkem Marka Claudia Marcella, slavného generála Druhé punské války. V roce 54 př. n. l. vyslovil její prastrýc Caesar přání, aby se s Marcellem rozvedla a vdala se za Pompeia, vdovce po Caesarově dceři Julii. Pár se však odmítl rozvést, a tak se Pompeius musel oženit s Cornelií Metellou. Octaviin manžel pokračoval v oponování Caesarovi i v rozhodujícím roce jeho konzulátu v roce 50 př. n. l. Občanská válka vypukla, když Caesar v roce 49 př. n l. napadl Itálii.

Marcellus, přítel Cicera, byl zpočátku oponent Caesara, když vtrhl do Itálie, ale v bitvě u Farsálu nepozvedl proti manželčině prastrýci zbraně, a tak mu Caesar nakonec udělil milost. V roce 47 př. n. l. pronásledoval s Caesarem svého bratrance a jmenovce, bývalého konzula, poté žijícího v exilu. Octavia měla s Marcellem tři děti: Claudiu Marcellu Major, Claudiu Marcellu Minor a Marka Claudia Marcella. Všechny tři děti se narodily v Itálii. Její manžel Marcellus zemřel v květnu 40 př. n. l.

Z nařízení senátu se Octavia v říjnu 40 př. n. l. provdala za Marka Antonia a stala se tak jeho čtvrtou manželkou (třetí manželka Fulvia zemřela krátce předtím). Sňatek musel být schválen senátem, protože čekala dítě svého prvního manžela. Politický sňatek měl usmířit Marka Antonia s Octaviiným bratrem. Octavia byla nicméně Antoniovi věrnou manželkou. V letech 40 až 36 př. n. l. s ním cestovala po různých provinciích a žila s ním v jeho domě v Athénách. Tam vychovávala své děti s Marcellem, stejně jako dva Antoniovy syny a jejich dvě společné dcery, Antonii Major a Antonii Minor, které se tam narodily.

Manželství bylo těžce zkoušeno Antoniovým odchodem od Octavie a dětí k milence, egyptské královně Kleopatře VII. (Antonius a Kleopatra se setkali v roce 41 př. n. l., což vedlo k narození dvojčat). Po roce 36 př. n. l. se Octavia s dcerami z druhého manželství vrátila do Říma. Při několika příležitostech působila jako politický poradce a vyjednavač mezi manželem a bratrem. Marcus Antonius se s Octavií rozvedl v roce 32 př. n. l., poté, co mu v roce 35 př. n. l. poskytla k tažení na východ muže a vojáky. Po jejím zavrhnutí, rozvodu a následné Antoniově sebevraždě, se Octavia stala jediným opatrovníkem jejich dětí, stejně jako poručníkem Antoniových dětí s Fulviou i Kleopatrou:

• Iullus Antonius (Fulviin syn)
• Alexander Hélios (syn Kleopatry)
• Kleopatra Seléné (dcera Kleopatry)
• Ptolemaios Filadelfus (syn Kleopatry)

Octavia se již znovu neprovdala.

Augustus zbožňoval, ale nikdy neadoptoval, jejího syna Marcella. Když Marcellus v roce 23 př. n. l. nečekaně zemřel, byl Augustus ohromen a Octavia tak zdrcená, že se zdálo, že se z toho již nezotaví.

Octavia se ze synovi smrti možná již nezotavila a odešla, až na důležité příležitosti, z veřejného života. Hlavním zdrojem domněnky, žese Ocavia nikdy nevzpamatovala, je Seneca, ale Seneca by si mohl přát předvést svou rétorickou dovednost s nadsázkou, spíše než dodržovat skutečnost. Některé skutečnosti popírají Senecovu verzi, neboť Octavia oteřela veřejnou Marcellovu knihovnu, věnovanou jeho památce, zatímco její bratr nechal na jeho počest postavit Marcellovo divadlo. Octavia se nepochybně zúčastnila obou ceremonií, stejně jako slavnostního ceremoniálu Ara Pacis, k návratu jejího bratra z 13 provincií.