Robert Graves

Narodil se ve Wimbledonu v Anglii. Chodil na školu Charterhouse v Godalmingu a získal stipendium na St John's College na Oxfordské univerzitě. Tak či onak, výhled na strávení čtyř let studiem latiny a řečtiny se mu v devatenácti letech moc nezamlouval. Po vzplanutí první světové války tedy téměř okamžitě narukoval do Royal Welch Fusiliers (RWF; nejstarší waleský pěší regiment britské armády). V roce 1916 vydal svoji první básnickou sbírku Over The Brazier, ale později se svoji válečnou poezii snažil potlačit. V bitvě na řece Sommě. v témže roce utrpěl tak vážná zranění, že byla jeho rodina informována o jeho smrti. Ovšem uzdravil se, i když za cenu trvalého poškození plic. Po krátkém období zpět ve Francii strávil zbytek války v Anglii, ačkoli se snažil vrátit se zpět na frontu.

V roce 1917 sehrál důležitou roli v záchraně svého známého, básníka Siegfrieda Sassoona, před válečným soudem poté, co dezertoval a napsal svému veliteli dopis, ve kterém odsuzoval válku. Tito dva důstojníci se stali blízkými přáteli, když spolu sloužili v RWF. Jeho životopisy toto dobře dokumentují a novela Pata Barkera Regeneration o tom také vypráví. Intenzita jejich raného vztahu není nikde jasněji demonstrována než v jeho sbírce Fairies and Fusiliers (1916), která obsahuje mnoho básní oslavujících jejich přátelství. Sassoon se sám zmiňoval o „silném sexuálním elementu“, jemuž nasvědčuje silná citová povaha dochované korespondence mezi oběma muži. Díky Sassoonovi se také setkal s Wilfredem Owenem, jehož talent okamžitě rozpoznal. Owen se také zúčastnil jeho svatby s Nancy Nicholsonovou v roce 1918.

Po jeho svatbě a konci první světové války znovu nastoupil na Oxfordskou univerzitu a snažil se uživit s pomocí malého obchodu. Tento podnik však brzo ztroskotal. Roku 1926 nastoupil na místo na káhirské univerzitě, doprovázen svojí ženou, dětmi a básnířkou Laurou Ridingovou. Brzo se však vrátil do Londýna, aby se za bouřlivých okolností rozvedl se svojí ženou (Ridingová se totiž pokusila o sebevraždu). Poté žil s Ridingovou na Mallorce. Zde pokračovali ve vydávání knih v rubrice Seizin Press, založili a upravovali literární časopis Epilogue a společně napsali, mezi mnoha jinými díly, dvě velmi úspěšné akademické knihy: A Survey of Modernist Poetry (1927) a A Pamphlet Against Anthologies (1928) (obě měly velký vliv na moderní literární kritiku). Mnozí tvrdí, že A Survey of Modernist Poetry zahájilo éru moderní literární kritiky a je zajisté pravdou, že to byla jedna z několika prvních prací, které se zabývaly moderní poezií a literaturou (předchozí spisovatelé ji označovali jako „moderním hnutí“ a podobnými frázemi). V roce 1927 vydal také komerčně úspěšný životopis T. E. Lawrence – Lawrence and the Arabs.

Roku 1929 vydal Graves Goodbye to All That (zrevidováno a znovu vydáno autorem roku 1957); získalo mu to sice úspěch, ale stálo ho to mnoho přátel, za zmínku stojí např. Siegfried Sassoon. V roce 1936 byli donuceni opustit Mallorcu kvůli španělské občanské válce. Roku 1934 vydal svou nejúspěšnější knihu Já, Claudius[3]. S použitím klasických zdrojů zkonstruoval složitý a přesvědčivý příběh života římského císaře Claudia. Příběh pokračoval knihou Claudius Bůh a jeho žena Messalina (1935). Další historický román Count Belisarius (1938) vypráví o kariéře byzantského vojevůdce Belisara.

V roce 1939 se ubytovali v pensylvánském New Hope. Zajímavé podrobnosti jejich tamního pobytu a jejich náhlého rozchodu byly sepsány v několika knihách: T.S. Matthews, šéfredaktor magazínu Time, vydal faktický souhrn v Jacks or Better (1977) a Miranda Seymour, která napsala jeden z jeho životopisů, předkládá vymyšlenou verzi ve svém románu The Summer of '39 (1998). Za zmínku stojí také Richard Perceval Graves: Robert Graves: 1927–1940, The Years with Laura.

Poté, co se vrátil zpět do Anglie, započal nový vztah s Beryl Hodgeovou, ženou Alana Hodge. Roku 1941 vydal The Long Week-End, ve spolupráci s Alanem Hodgem. Později také spolupracoval s Alanem Hodgem na The Reader Over Your Shoulder (1943). Revize z roku 1947 byla vydána pod názvem The Use and Abuse of the English Language. Roku 1946 si znovu vytvořil domov na Mallorce a v roce 1950 si vzal Beryl. Roku 1946 ještě vydal historický román King Jesus (Král Ježíš). Roku 1948 vydal kontroverzní The White Goddess a pokračoval řadou afér a milostných pletek. V roce 1953 publikoval The Nazarene Gospel Restored s Joshuou Podrem. V roce 1955 vydal hojně komentovanou verzi The Greek Myths (Řecké mýty). Dokonce ti, které nepřesvědčila White Goddess, uznali úplnost a přesnost jeho sbírky mýtů. V roce 1956 vydal sbírku povídek Catacrok! Mostly Stories, Mostly Funny. Roku 1961 se stal profesorem poezie na Oxfordské univerzitě, toto místo si udržel až do roku 1966.

Ve své poezii byl obrazoborec, odsuzoval mnoho z vývojů modernistické školy poezie a udržoval si velmi osobitý pohled na hodnotu mnoha literárních děl. Jeho domov na Mallorce se stal něčím podobným jako Mecca pro obrazoborce, rebely všeho druhu, a rozličné lidi jako např. Len Lye, William Gaddis a Robert Wyatt, kteří sem pak putovali. Udržení této lásky bylo jediným správným předmětem pro poezii. On sám omezil většinu své poezie na krátké básně, u mnohých z nich bylo zapotřebí porozumění The White Goddess. O svých historických románech (např. Já, Claudius a Count Belisarius) si původně myslel, že to jsou prostě bezvýznamné komerční produkty, avšak ty byly hodnoceny velmi kladně. Je uznáván jako romanopisec, avšak jako Thomas Hardy (kterého Graves znal a velmi obdivoval), on sám se vždy v první řadě považoval za básníka.

Zemřel 7. prosince 1985 po dlouhé nemoci a pozvolné mentální degeneraci. On a Beryl Pritchardová jsou připomínáni prostým náhrobním kamenem na malém hřbitově na kopci hledícím na moře na severozápadních březích Mallorky. Film vypovídající o jeho bouřlivém vztahu s Laurou Ridingovou, nazvaný Poetic Unreason, byl uveden na jaře roku 2005.

Měl osm dětí: Jenny, David, Catherine (vzala si jaderného fyzika Clifforda Dantona), Sam (s Nancy Nicholsonovou); William, Lucia (překladatelka), Juan a Tomas s Beryl Pritchardovou.