Nosorožec jávský

Nosorožec jávský v zoologické zahradě (snad indické), kolem roku 1900.

Je příbuzný s nosorožcem indickým, s nímž má podobný pancíř, ale s 3–3,5 m délky a 1,4–1,7 m výšky, je menší než jeho příbuzný. Váží až 1,4 tuny. Jeho kůže je tlustá, šedá a holá vyjma uší a konce ocasu, rozdělená hlubokými záhyby, které nad krkem vytvářejí jakési sedlo, je posetá bouličkami a uzlinami a nosorožci dodává vzhled, jako by měl na sobě pláty brnění. Jejich roh nebývá delší než 25 cm – u samců, u samic je malý nebo žádný. Dožívají se 30–45 let. Je to samotář s noční aktivitou, spásající mnoho různých rostlin. Nosorožec jávský byl zdecimován odlesňováním nížin. Dodnes žijí jen dvě zbylé populace, které využívají existenci pobřežních mangrovových porostů a bambusových mokřin. Samec je pravděpodobně teritoriální, značí své území hromadami trusu a loužemi moči – s eventuálními pohlavními partnerkami se setkává u vhodných bahnišť. Po šestnáctiměsíční březosti se rodí jedno mládě, které s matkou zůstává dva roky, možná i déle.

Nosorožec jávský zabit evropským lovcem – 1895

Tento druh se vyskytuje především v nížinných tropických deštných lesích, kde se obvykle živí listy a výhonky stromů a keřů, občas i různými plody. Dříve se také vyskytoval v daleko větší oblasti, především v nížinách podél řek, kde se živil i spásáním trávy.[3]

Areál rozšíření nosorožce jávského byl původně značně rozsáhlý.

Poddruh Rhinoceros sondaicus inermis se vyskytoval v oblasti Bangladéše, Ásámu a Barmy; byl vyhuben nejspíše v 1. polovině 20. století.

Poddruh nosorožec jávský indonéský (Rhinoceros sondaicus sondaicus) byl původně rozšířen na Malajském poloostrově, na Sumatře a Jávě. Nosorožec jávský na Malajském poloostrově vymřel patrně v 30. letech, ovšem poslední fotografie pochází až z roku 1957; jedinec na ní zachycený však možná náležel druhu nosorožec sumaterský.[4] Záhy byl vyhuben též na Sumatře a prakticky na celé Jávě, kde posledních asi 60 kusů přežívá v celkem stabilizované populaci v národním parku Ujung Kulon na nejzápadnějším cípu Jávy.

Poddruh nosorožec jávský vietnamský (Rhinoceros sondaicus annamiticus) se původně vyskytoval v Thajsku, Laosu, jižní Číně, Kambodži a Vietnamu a byl podobně jako Rhinoceros sondaicus inermis považován za vymřelého. Roku 1989 však byla velice překvapivě objevena velice malá populace v jižním Vietnamu, kde byl vyhlášen národní park Cat Tien nebo též Cat Loc.[5] Podle průzkumu oblasti v roce 2009 přežívalo v Cat Tienu asi 3–6 nosorožců[6], jeden však byl na jaře roku 2010 nalezen upytlačený.[7] Tento stav populace byl natolik nepatrný, že byla populace považována za neschopnou delšího přežití, navíc mnoho let nebylo zjištěno jediné mládě. Od podzimu 2011 je pak celá vietnamská populace nosorožců jávských považována za vyhubenou a tím i celý poddruh Rhinoceros sondaicus annamiticus[8]. Někdejší objevení živých nosorožců ve Vietnamu však vzbuzuje jistou naději, že snad několik kusů mohlo přežít též v Laosu či jinde.[9].