Noháč

Noháči žijí v jižní a východní Africe od Keni po Jihoafrickou republiku. Obývají suché písčité půdy v pouštních nebo polopouštních oblastech.[2]

Noháči tvoří dva druhy:[3]

• noháč jihoafrický (Pedetes capensis) obývající jižní část Afriky od Angoly, jihu Demokratické republiky Kongo, Zambie, Zimbabwe, Botswany, jihu Namibie po Jihoafrickou republiku,[4]

• noháč východoafrický (Pedetes surdaster) žijící v Tanzanii a na jihu Keni.[5]

Někteří autoři neuznávají existenci rodu Pedetes surdaster a zařazují jej jako poddruh k druhu Pedetes capensis.[2]

Noháči jsou statní hlodavci. Jejich tělo měří 350–430 mm, ocas bývá stejně dlouhý nebo o něco delší než tělo a měří 370–470 mm.[2] Srst je dlouhá a jemná bez jasně odlišené podsady. Je skořicově hnědá až žlutohnědá nebo písčitě žlutá s různým množstvím černých a bílých chlupů. Spodní část těla je béžová až bělavá. Pruh stejné barvy se táhne nad stehnem k horní části těla nad kořen ocasu. Ocas je bohatě ochlupený; jeho konec je černý nebo tmavě hnědý.

Váží 3–4 kg.

Pro noháče jsou charakteristické prodloužené zadní nohy; přední nohy jsou krátké. Mají krátkou tupě zakončenou hlavu a silný krk. Uši jsou úzké, asi 80 mm dlouhé, v horní polovině jen slabě ochlupené; jejich vnitřní strana je lysá.

Mají masivní lebku a v čelistech celkem 20 zubů: jejich zubní vzorec je

• 1.0.1.3
• 1.0.1.3

Kostra noháče – zřetelný je rozdíl mezi velikostí předních a zadních nohou

Noháči jsou noční zvířata, i když občas jsou vidět na povrchu i ve dne. Vyhrabávají si systémy nor, kde přečkávají den a do nichž se schovávají před predátory. Jeden pár může v různých dnech užívat i několik systémů nor. Bylo zjištěno (Butynski a Mattingly, 1979), že jeden systém má průměrně 42 m chodeb nacházejících se kolem 78 cm pod zemí.[2] Chodby jsou 17–23 cm vysoké a 10–23 cm široké. Celý systém má v průměru 9 východů. Některé z nich se nacházejí uprostřed kupek vyhrabané zeminy, jiné jsou bez kupek a směřují svisle dolů do hlavních tunelů.

Při krmení nebo pokud se necítí ohrožení se pohybují po všech čtyřech končetinách jako králíci. V nebezpečí skáčou po zadních nohách k nejbližší noře podobně jako klokani.[2] Jednotlivé skoky měří i přes 2 metry a v běhu umí prudce měnit směr pohybu. Ocas při tom drží vodorovně nebo jej mají stočený nahoru.

Za jednu noc nachodí obvykle několik kilometrů, i když bylo pozorováno, že se nevzdalují více než 25–250 m od nor.[2] Během období sucha však mohou naběhat 10–40 km.

Noháči netvoří žádné sociální struktury, i když v přírodě byly pozorovány skupinky o 8 nebo 9 exemplářích a ani v zajetí se podle některých informací společně umístění jedinci nechovají nepřátelsky.[2] V jedné noře však žije vždy jen jeden jedinec nebo dospělý pár (častěji však jen matka) s mláďaty.

Domorodé černošské kmeny je často loví: odhaduje se, že jen v Botswaně je takto ročně uloveno 2,5 miliónu noháčů.[4]

Noháči nejsou podle posledních výzkumů ohroženi a v červeném seznamu druhů jsou vyhodnoceni jako málo dotčený druh.[4] Do roku 2004 však byli zařazeni mezi zranitelné druhy.

V Česku jsou chováni v:

• Zoo Praha
• Zoo Plzeň
• Safaripark Dvůr Králové