Šamanichovité

Šamanichovité (Nitrariaceae) je čeleď rostlin z řádu mýdelníkotvaré. Jsou to bylinykeře s jednoduchými, celistvými až hluboce členěnými listy a čtyř nebo pětičetnými, bílými nebo žlutými až žlutozelenými květy. Plodem je tobolka, bobule nebo peckovice. Čeleď zahrnuje 14 druhů ve 4 rodech. Je zastoupena s nerovnoměrnou četností v sušších oblastech všech kontinentů. V České republice se žádný zástupce nevyskytuje. V rámci Evropy roste ve Středomoří harmala stepní, ve východní či jihovýchodní Evropě jsou zastoupeny rody šamanicha a Tetradiclis.

Šamanichovité
Šamanicha Nitraria schoberi s plody
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmýdelníkotvaré (Sapindales)
Čeleďšamanichovité (Nitrariaceae)
Lindl.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Porost harmaly stepní

Čeleď nemá velký hospodářský význam. Některé druhy jsou používány v tradiční medicíně. Harmala stepní slouží také jako halucinogen.

Popis

Zástupci čeledi šamanichovité jsou jednoleté či vytrvalé, poléhavé či vzpřímeně rostoucí byliny, polokeře a keře. Listy jsou střídavé, ve svazečcích nebo řidčeji vstřícné (rod Tetradiclis), celistvé až hluboce členěné v čárkovité úkrojky. Květy jsou většinou oboupohlavné, jednotlivé nebo v klasovitých či vijanovitých vrcholících. Kalich je vytrvalý, čtyř nebo pětičetný. Koruna je bílá, žlutá nebo žlutozelená, čtyř nebo pětičetná. Tyčinek je 4 nebo 15, výjimečně 10. Semeník je srostlý ze 2 až 6 plodolistů a se stejným počtem komůrek. Blizny jsou sbíhavé. Plodem je tobolka, bobule nebo peckovice.[1][2][3]

Rozšíření a ekologie

Čeleď šamanichovité zahrnuje 14 druhů ve 4 rodech. Je s nestejnou četností zastoupena v suchých oblastech všech kontinentů (s výjimkou Antarktidy). Největší počet druhů se vyskytuje ve Střední Asii (9 druhů) a Jihozápadní Asii (8 druhů). V obou těchto oblastech jsou také zastoupeny všechny rody této čeledi. V evropské květeně je čeleď zastoupena 4 druhy. Porůznu ve Středomoří roste Peganum harmala, v jihovýchodní Evropě Nitraria schoberi, v jižním Rusku Nitraria komarovi a Tetradiclis tenella.[4] V Americe jsou šamanichovité zastoupeny jediným druhem, Peganum mexicanum, který se vyskytuje v jižních oblastech USA a Mexiku. Rovněž v Austrálii roste jediný druh, Nitraria bellardierei.[5]

Zástupci čeledi rostou ponejvíce na slaniskách a zasolených půdách v suchých, aridních oblastech. Šamanichy náležejí v tomto směru k nejodolnějším rostlinám a množství soli (chloridu sodného) v jejich sušině může dosáhnout až 14 %.[1][6]

Taxonomie

V klasických taxonomických systémech byly rody čeledi Nitrariaceae kladeny do blízkosti čeledi Zygophyllaceae v rámci samostatných čeledí Nitrariaceae a Peganaceae (Dahlgren), případně i Tetradiclidaceae (Tachtadžjan), nebo byly všechny spojovány do široce pojaté čeledi Zygophyllaceae (Cronquist). Výsledky molekulárních studií ukázaly, že čeledi Nitrariaceae a Zygophyllaceae si nejsou navzdory některým společným znakům (zejm. morfologie pylu, anatomie květů, embryologie a chemotaxonomie) bezprostředně příbuzné. V systému APG se dokonce ocitly v rozdílných řádech skupiny označované jako Rosids. Pojetí čeledi Nitrariaceae není dosud zcela ustálené. V systému APG IV je pojata široce a zahrnuje 4 rody. Naproti tomu např. v Kubitzkiho díle The families and genera of vascular plants je poukazováno na to, že rod Nitraria se od ostatních 3 rodů významně odlišuje a v předloženém systému je do čeledi Nitrariaceae je zařazen pouze tento rod, zatímco zbývající rody jsou odděleny do čeledi Tetradiclidaceae.[1][7]

Zástupci

Význam

Sklizená nať harmaly stepní

Hospodářský význam celé čeledi je nízký a spíše jen lokální. Jedlé plody šamanichy Nitraria schoberi a příbuzných druhů konzumují domorodci v Kaspické oblasti. Některé druhy jsou využívány v domorodé medicíně. Harmala stepní je používána jako halucinogen a v tradiční medicíně. Rostlina je jedovatá.[9][10] Ze semen harmaly se připravuje červené barvivo, které je používáno k barvení tradičních tureckých fezů.[3]

Seznam rodů

Malacocarpus, Nitraria, Peganum, Tetradiclis[5][11]

Odkazy

Reference

  1. KUBITZKI, K. (ed.); BAYER, C. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 10. Berlin: Springer, 2011. ISBN 978-3-642-14396-0. (anglicky)
  2. LIU, Yingxin; ZHOU, Lihua. Flora of China: Nitrariaceae [online]. Dostupné online. (anglicky)
  3. LIU, Yingxin; ZHOU, Lihua. Flora of China: Peganaceae [online]. Dostupné online. (anglicky)
  4. Euromed Plantbase. Flora Europaea [online]. Berlin-Dahlem: Botanic Garden and Botanical Museum, 2006. Dostupné online. (anglicky)
  5. HASSLER, M. Catalogue of life. Nitrariaceae [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2017. Dostupné online. (anglicky)
  6. STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. (anglicky)
  7. BYNG, James W. et al. An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the orders and families of flowering plants: APG IV. Botanical Journal of the Linnean Society. 2016, čís. 181. Dostupné online.
  8. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
  9. HEDRICK, U.P. (ed.). Sturtevant's edible plants of the world. [s.l.]: [s.n.], 1919. (anglicky)
  10. QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky)
  11. HASSLER, M. Catalogue of life. Tetradiclidaceae [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2017. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.