Nikolaj Budarin

Nikolaj Budarin pochází z vesnice Kirja v Čuvašsku, je ruské národnosti.[1] Roku 1970 vyšel ze střední školy, rok byl laborantem ve střední škole v Ščolkovu v Moskevské oblasti. Základní vojenskou službu strávil v Československu. Poté pracoval jako dělník, od roku 1976 v RKK Eněrgija. Při zaměstnání studoval na Moskevském leteckém institutu obor produkce letadel, diplom inženýra získal roku 1979, načež přiměřeně povýšil i v Eněrgiji.[2]

V polovině osmdesátých let se přihlásil ke kosmonautickému výcviku, prošel lékařskými prohlídkami a 26. února 1986 získal souhlas Hlavní lékařské komise k přípravě. Státní meziresortní komise jej 25. ledna 1989 doporučila do oddílu kosmonautů RKK Eněrgija, formálně zařazen v Eněrgiji na pozici kandidáta na kosmonauta byl 27. února 1989. Absolvoval dvouletou všeobecnou kosmickou přípravu v Středisku přípravy kosmonautů J. A. Gagarina a 1. února 1991 získal kvalifikaci zkušební kosmonaut.[2]

Byl zařazen mezi kosmonauty připravující se na lety na Mir. V květnu 1994 utvořil dvojici s Anatolijem Solovjovem, dvojice tvořila záložní posádku pro 18. základní expedici na Mir a hlavní pro následující, 19. základní expedici.[2]

Do vesmíru odstartoval 27. června 1995 na palubě raketoplánu Atlantis letu STS-71. Na stanici Mir dvojice Solovjov (velitel), Budarin (palubní inženýr) vystřídala trojici Vladimir Děžurov, Gennadij Strekalov, Norman Thagard z 18. základní expedice a setrvala na ní do září. V průběhu letu uskutečnil tři výstupy do otevřeného vesmíru o celkové délce 14 hodin 34 minut. Dvojice se vrátila na Zem 11. září 1995 v Sojuzu TM-21 po letu trvajícím 75 dní, 11 hodin a 20 minut.[3]

Od března 1996 byl v záložní posádce 23. základní expedice (startovala v únoru 1997). Od Března 1997 se připravoval k druhému letu na Mir v 25. základní expedici.[2]

Ke svému druhému letu vzlétl, zase ve funkci palubního inženýra, dne 29. ledna 1998 v Sojuzu TM-27 s Talgatem Musabajevem (velitel) a kosmonautem-výzkumníkem Léopoldem Eyhartsem. Členové 25. základní expedice Musabajev, Baturin převzali stanici od dosavadní posádky, jejíž dva členové Anatolij Solovjov, Pavel Vinogradov s Eyhartsem po týdnu přistáli se Sojuzem TM-26, přičemž zbývající člen 24. základní expedice Američan Andrew Thomas přešel do nové posádky. V červnu přijali návštěvu raketoplánu Discovery (let STS-91, který odvezl Thomase. Během letu Budarin pětkrát vystoupil do vesmíru, dohromady na 30 hodin a 14 minut. V srpnu 1998 Musabajev s Budarinem předali stanici následníkům z 26. základní expedice a 25. srpna 1998 přistáli na Zemi po letu trvajícím 207 dní, 12 hodin a 51 minut.[2][4]

Od června 1999 se s Gennadijem Padalkou připravoval v hlavní posádce programu MKS-spasatěl (v případě problémů s připojením modulu Zvezda k ISS měli kosmonauti vzlétnout a vyřešit situaci). Spojení proběhlo v červenci 2000 hladce automaticky.[2]

V říjnu 2000 byl zařazen do hlavní posádky Expedice 6 na ISS, přípravu zahájil společně s Kennethem Bowersoxem a Andrewem Thomasem (od července 2002 nahrazen Donaldem Pettitem) v dubnu následujícího roku.[2]

Potřetí odstartoval do vesmíru 24. listopadu 2002 na palubě raketoplánu Endeavour (let STS-113). Kosmonauti Expedice 6 strávili na palubě ISS pět měsíců, přistáli 4. května 2003 po 161 dnech, 1 hodině a 15 minutách letu.[5]

Z oddílu kosmonautů odešel 7. září 2004, nato byl do konce roku 2007 vedoucím směny ve CUPu. V prosinci 2007 byl zvolen do ruského parlamentu (Státní dumy) na kandidátce strany Jednotné Rusko.[2]