Léopold Eyharts

Léopold Eyharts (* 28. dubna 1957 v Biarritzu na jihozápadě Francie) je bývalý francouzský vojenský pilot, v červenci 1990 vybraný mezi astronauty francouzské kosmické agentury CNES. Od srpna 1998 je členem sboru astronautů ESA. Do vesmíru se dostal dvakrát, roku 1998 v ruském Sojuzu na tři týdny na stanici Mir, podruhé jej vyvezl americký raketoplán Atlantis na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS), kde strávil sedm týdnů. Celkem prožil v kosmu 68 dní, 21 hodin a 29 minut.

Léopold Eyharts
Astronaut CNES,
od srpna 1998 ESA
Státní příslušnostFrancie
Datum narození28. dubna 1957 (64 let)
Místo narození Biarritz, Francie
Předchozí
zaměstnání		Vojenský pilot
HodnostBrigádní generál (2007)
Čas ve vesmíru68 dní, 21 hodin a 29 minut
Kosmonaut od30. července 1990
MiseSojuz TM-27/Mir/Sojuz TM-26
Expedice 16
(STS-122/ISS/STS-123)
Kosmonaut dodosud aktivní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Pilot

Léopold Eyharts pochází z Biarritzu, od roku 1977 studoval na letecké akademii v Salon-de-Provence, kde roku 1979 obdržel inženýrský titul, roku 1980 získal kvalifikaci stíhacího pilota. Od roku 1980 sloužil v letectvu, létal na stíhačkách Jaguar. Po ročním kurzu ve škole zkušebních letců (École des Équipages d'Essais) v Istres byl roku 1988 přeložen do Leteckého zkušebního střediska v Brétigny-sur-Orge, od roku 1990 jako hlavní zkušební pilot.[1][2]

Kosmonaut

Roku 1985 se zúčastnil náboru astronautů agentury CNES, ale neúspěšně. Astronautem se stal až při následujícím náboru v červenci 1990. Jako astronaut se účastnil prací na raketoplánu Hermes, byl v předpokládané letové posádce s Benoitem Silve. V letech 1991 a 1993 prošel výcvikem v rámci programu Buran, létal na letounech Tu-154 a MiG-25 simulujících raketoplán. V červenci 1994 byl jmenován náhradníkem Claudie Andre-Deshaysové, která letěla na Mir v Sojuzu TM-24 v srpnu 1996. V prosinci 1996 byl zařazen do hlavní posádky Sojuzu TM-26 spolu s Anatolijem Solovjovem a Pavlem Vinogradovem z 24. základní expedice, s plánovaným startem v srpnu 1997, ale po vyřazení modulu Spektr při nehodě byl jeho let posunut o půl roku.[2]

Do vesmíru vzlétl 29. ledna 1998 v lodi Sojuz TM-27 s Talgatem Musabajevem a Nikolajem Budarinem z 25. základní expedice. Dne 31. ledna se Sojuz TM-27 spojil s Mirem, kosmonauti plnili plánovaný program a 19. února 1998 Eyharts se Solovjovem a Vinogradovem přistáli. Eyhartsův první let trval 20 dní, 16 hodin a 36 minut.[2]

V srpnu 1998 přešel z CNES do sboru astronautů ESA. Roku 1998 zahájil výcvik v Houstonu pro případný let na raketoplánu, získal kvalifikaci letového specialisty. V dubnu 2005 byl jmenován náhradníkem Thomase Reitera, kterého měl téhož roku vynést na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) raketoplán v letu STS-121. Tato mise se uskutečnila nakonec až v červenci 2006.[1][2]

Už v srpnu 2006 byl Eyharts zařazen do posádky Expedice 16 se startem při letu STS-122 a přistáním při STS-123. Let STS-122 raketoplánu Atlantis začal 7. února 2008. Už po šesti týdnech pobytu na ISS byl vystřídán a 25. března 2008 přistál na Floridě na palubě Endeavouru. Podruhé prožil v kosmu 48 dní, 4 hodiny a 54 minut.[2]

Odkazy

Reference
  1. Astronaut biography. Léopold Eyharts [online]. ESA [cit. 2009-08-31]. Dostupné online. (anglicky)
  2. IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2009-01-27 [cit. 2009-08-31]. Kapitola Léopold Eyharts. Dostupné online. (rusky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.