Nevěda

Nevěda, případně non-věda[1] (non-science), je oblast studia, která není vědecká; tedy která není ani přírodní vědou, ani takovou společenskou vědou, která by byla předmětem vědeckého zkoumání. V tomto pojetí jsou historie, umění a náboženství příklady nevěd.[2][3]

Klasifikace znalostí

Podrobnější informace naleznete v článku Problém demarkace.

Od 17. století někteří autoři používali slovo věda, aby vyloučili některé oblasti studia, například umění a svobodná umění.[4] Slovo nevěda, označující nevědecké akademické disciplíny, bylo poprvé použito v polovině 19. století.[5]

V některých případech může být obtížné určit přesné hranice mezi vědou a nevědou. Problém demarkace se zabývá obtížemi při určování, zda určité oblasti studia, které se nacházejí blízko hranic vědy a nevědy, mají být považovány za jednu nebo druhou. Dosud nebyl vypracován žádný test, který by jednoznačně oddělil vědu od nevědy, ale běžně se používají některé ukazatele, které se posuzují jako celek a vyhodnocují se v čase.[6] Podle Thomase Kuhna k těmto faktorům patří touha vědců zkoumat otázku jako hádanku. Kuhnův pohled na vědu je také zaměřen spíše na proces vědeckého zkoumání než na výsledek.[6]

Boundary-work je proces prosazování žádoucího výsledku v procesu klasifikace studijních oborů, které se nacházejí v blízkosti hranic. Odměny spojené se získáním určité klasifikace naznačují, že hranice mezi vědou a nevědou je spíše sociálně konstruovaná a ideologicky motivovaná, než že by představovala ostrý přirozený rozdíl mezi vědou a nevědou.[7] Přesvědčení, že vědecké poznání (např. biologie) je cennější než jiné formy poznání (např. etika), se nazývá scientismus.[8]

Oblasti nevědy

Související informace naleznete také v článku Humanitní vědy.

Nevědecké obory zahrnují všechny oblasti studia, které nejsou vědou.[2] Nevědecké obory zahrnují všechny humanitní obory, včetně:

Filozof Martin Mahner navrhl nazývat tyto akademické obory paravědami, aby je odlišil od znevažujících forem nevědy, jako je pseudověda.[2]

Nevědecké obory nabízejí informace o smyslu života, lidských hodnotách, stavu člověka a způsobech interakce s ostatními lidmi, včetně studia kultur, morálky a etiky.[9][10]

Oblasti neshod

Někteří filozofové považují vědění za produkt překrývajících se komunit vědění. Jiní se snaží najít ostré rozdělení mezi vědou a nevědou.

Filozofové se neshodnou na tom, zda jsou oblasti studia zahrnující abstraktní pojmy (jako například čistá matematika) vědecké nebo nevědecké.[11][12]

Interdisciplinární obory mohou zahrnovat jak vědecké, tak nevědecké zkoumání. Archeologie je příkladem oboru, který čerpá jak z přírodních věd, tak z historie.[2]

Oblasti výzkumu mohou v průběhu času měnit svůj status. Po mnoho staletí byla alchymie považována za vědeckou: přinášela užitečné informace a podporovala experimenty a otevřené zkoumání ve snaze porozumět fyzikálnímu světu. Od 20. století je považována za pseudovědu.[13][14] Moderní chemie, která se vyvinula z alchymie, je považována za hlavní přírodní vědu.

Alternativní pojetí

Někteří filosofové, jako například Paul Feyerabend, se staví kriticky vůči snaze dělit poznatky na vědecké a nevědecké.[15] Toto rozlišení je podle nich umělé, protože všechny poznatky, které se nazývají "vědy", spojuje jen málo nebo vůbec nic.[15]

Některé systémy organizace znalostí oddělují systematické znalosti od nesystematických metod poznávání nebo učení se, jako jsou osobní zkušenosti, intuice a vrozené znalosti. Pojem Wissenschaft (nauka) je široký pojem, který zahrnuje spolehlivé vědění bez rozlišení oboru.[2] Pojem Wissenschaft je při rozlišování mezi věděním a pseudověděním užitečnější než rozlišování mezi vědou a nevědou, protože chyby, kterých se dopouštějí všechny formy pseudo-bádání, od pseudohistorie po pseudovědu, jsou podobné.[2] Toto pojetí Wissenschaft je použito v seznamu oborů vědy a techniky z roku 2006, který vydala Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj a který definuje "vědu a techniku" jako obor zahrnující všechny humanitní disciplíny včetně náboženství a výtvarného umění.[16]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Non-science na anglické Wikipedii.

  1. NOVÝ, Lubomír. Filosofie a věda. Pro-Fil. 2001, roč. 2, čís. 2. Dostupné online [cit. 2021-06-25]. ISSN 1212-9097.
  2. HANSSON, Sven Ove. The Stanford Encyclopedia of Philosophy. Redakce Zalta Edward N.. Summer 2017. vyd. [s.l.]: Metaphysics Research Lab, Stanford University, 2017. Dostupné online. Kapitola Science and Pseudo-Science. (anglicky)
  3. ENGER, Eldon; ROSS, Frederick; BAILEY, David. Concepts in Biology. [s.l.]: McGraw-Hill Higher Education, 2014. Dostupné online. ISBN 9780077418281. S. 10. (anglicky)
  4. Harper, Douglas. "science". Online Etymology Dictionary. Retrieved 2018-10-08.
  5. "Nonscience". Merriam-Webster Dictionary. Retrieved 2018-10-08.
  6. NICKLES, Thomas. Historicist Theories of Scientific Rationality. Redakce Zalta Edward N.. Summer 2017. vyd. [s.l.]: Metaphysics Research Lab, Stanford University, 2017. Dostupné online. (anglicky)
  7. GIERYN, Thomas F. Boundary-work and the demarcation of science from non-science: strains and interests in professional ideologies of scientists. American Sociological Review. 1983, s. 781–795. DOI 10.2307/2095325. JSTOR 2095325. (anglicky)
  8. STENMARK, Mikael. Scientism: Science, Ethics and Religion: Science, Ethics and Religion. [s.l.]: Routledge, 2018-01-12. Dostupné online. ISBN 9781351815390. S. 19–20. (anglicky)
  9. LAZORKO, Pamela. Science and Non-Science [online]. 2013 [cit. 2018-04-17]. Dostupné online. (anglicky)
  10. AYALA, Francisco. Darwin's Gift: To Science and Religion. [s.l.]: Joseph Henry Press, 2007-05-07. Dostupné online. ISBN 9780309661744. S. 178. (anglicky)
  11. Bishop, Alan (1997)."Mathematical Enculturation: A Cultural Perspective on Mathematics Education." Dordrecht: Kluwer Academic Publishers. p. 54.
  12. BUNGE, Mario. Philosophy of Science: Volume 1, From Problem to Theory. revised. vyd. New York, NY: Routledge, 1998. ISBN 0-765-80413-1. Kapitola The Scientific Approach, s. 3–50. (anglicky)
  13. CONNIFF, Richard. Alchemy May Not Have Been the Pseudoscience We All Thought It Was. Smithsonian Magazine. February 2014. Dostupné online [cit. 2018-04-16]. (anglicky)
  14. HECHT, David K. Pseudoscience: The Conspiracy Against Science. Redakce Kaufman Allison B.. [s.l.]: MIT Press, 2018-01-05. ISBN 9780262037426. Kapitola Pseudoscience and the Pursuit of Truth, s. 8–9. (anglicky)
  15. TAYLOR, C.A. Defining Science: A Rhetoric of Demarcation. [s.l.]: University of Wisconsin Press, 1996. (Rhetoric of the Human Sciences Series). Dostupné online. ISBN 9780299150341. S. 41. (anglicky)
  16. Working Party of National Experts on Science and Technology Indicators. Revised Field of Science and Technology (FOS) Classification in the Frascati Manual {DSTI/EAS/STP/NESTI(2006)19/FINAL). [s.l.]: Organisation for Economic Co-operation and Development, 2007. Dostupné online. (anglicky)

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.