Neumannova čp. 148 (Prachatice)

Jednopatrový dům vznikl pravděpodobně již ve středověku spojením dvou původně samostatných domů. To prokazuje nález soudky[2][1], která tvořila hranici mezi původními stavbami. Základy budovy jsou gotické, později byl přebudován do renesanční podoby a po požáru v roce 1832 byl o patro zvýšen.[3]V roce 1995 prošla stavba komplexní rekonstrukcí.[3]

Budova je jednopatrová s vysazeným patrem na krakorcích. Fasáda je pětiosá. Střecha domu je příčně sedlová.[2]V pravé polovině jsou segmenty pod arkýřovým patrem dozděné. Dům je nápadný díky arkýři umístěném na dvou zespodu obloučkových krakorcích, šambránám okolo oken a pozůstatkům maleb v pravé části průčelí stavby. V zadním traktu dům zasahoval až k hradbám a jeho zadní stěna má proto dvoumetrovou tloušťku.[3]Původní malby na průčelí stavby byly dochovány ještě v 19. století. Malby na úrovni 1. patra odkazovaly na významné osobnosti českých dějin, zobrazovaly krále (nejspíše Přemysla Otakara II.[4], dále Jana Husa, Jana Žižku s palcátem a Břetislava I. s mečem. Na úrovni přízemí se nacházela vyobrazení Jiřího z Poděbrad, svatého Václava a Karla IV. v mladém věku bez koruny.[4]Po několika obnoveních v 19. století byly v roce 1904 nahrazeny rostlinnými motivy s německými nápisy.[4]

Vzhledem k významu fresek je dům čp. 148 citován v literatuře o prachatických památkách počínaje prachatickým katechetou Janem Václavem Truhlářem (1877):„… podobizny, pod nimiž vždy byl nápis: Král (Přemysl Otakar?) drže štít a kříž. Johannes Hus stoje, pravici maje na prsou, levici opíral se o knihu na stolku ležící. Jan Žižka z Kalichu stoje s palcátem v ruce. Břetislav I. s mečem v obou rukou. Obrazy ty byly na meziokenních pilířích 1. patra. Dole při vchodu byly portréty: Král Václav s korunou maje při sobě psa. Jiří Poděbradský, s korunou v rouše královském. Karel IV. mladičký, bez koruny, s mečem po boku. Obrazy byly již tenkráte obnoveny; r. 1904 nahrazeny rostlinnými ornamenty a nápisy německými“[1].Stručnější téměř shodný popis uvádí roku 1881 Jan Bohuslav Miltner a Soupis památek z roku 1913[4]. Stavební vývoj domu zmiňuje ve svém stavebně historickém průzkumu Prachatic Jan Muk (1963).[5]K domu existuje archivní dokumentace, uložená ve Státním okresním archivu Prachatice. archiválie byly nalezeny v dutině arkýře při průzkumu domu v roce 1994, kam byly vloženy při renovaci domu roku 1904. Archiválie by měly obsahovat také fotografii, která potvrzuje správnost popisu uváděného v Soupisu památek z roku 1913. Zároveň je v dokumentech zmíněna oprava maleb roku 1866[6]. Výsledky restaurátorských výzkumů a průběhu restaurování shrnuli restaurátoři Tomáš Skořepa[7] a Hynek Merta ve svých zprávách.[8][9]Historii výtvarné výzdoby domu v kontextu vývoje renesanční výzdoby fasád prachatických domů shrnuje Gabriela Skalická (Žabková) ve své diplomové práci z roku 2011[10]. Architektonický vývoj a jeho malířská výzdoba jsou i důvodem prohlášení domu čp. 148 za kulturní památku[2].

V roce 1994 byl na domě proveden restaurátorský průzkum, který byl doplněn v roce 1995. Podle výsledku těchto průzkumů byla obnovena raně novověká podoba fasády. Průzkum a nalezená fotodokumentace prokázaly, že dochované malby pocházely až z 19. století. Teprve pod nimi byly nalezeny dochované fragmenty pravděpodobně tří etap fasádní výzdoby z 16. a ze 17. století[9].

• V průběhu první etapy byla vytvořena malba bosáže a šambrán oken.
• Ve druhé etapě byla bosáž doplněna trojúhelníkovým vzorem, ve kterém se střídaly červené, bílé a šedo-modré trojúhelníky s vepsaným drobným žlutým terčem ve středu. Zároveň byly zřejmě vytvořeny barevné lemy jednotlivých architektonických tvarů.
• V poslední třetí etapě byla fasádu pokryta figurální výmalbou, jejíž zbytky dnes tvoří vizuální dominantu fasády.

Při obnově fasády byla aplikována analytická metoda prezentace fragmentů původních zčásti dochovaných fresek. Jelikož se zmíněná trojice vrstev dochovala jen dílčích fragmentech, bylo rozhodnuto o prezentaci všech vrstev naráz. Výsledek restaurování tedy jako celek nezobrazuje žádnou historickou fázi vývoje výzdoby a ve výsledku fakticky zkresluje původní fázový vývoj fresek. Náhodný divák bez znalosti citovaného vývoje obnovené fragmenty vnímá jako vrstvu jednu. Výtvarně nejhodnotnější je nejmladší vrstva s figurální výzdobou dochovaná na pravé polovině podezděného arkýře[2]. Na levé části arkýře k této nejmladší vrstvě patří pouze zbytky čabraky pod římsou a nepatrné fragmenty šambrány jednoho okna. V pravé části arkýře je znatelná okřídlená v oblacích sedící ženská postava v antikizujícím šatu s vojenskou helmou, zleva vedle ní stojí čáp a na hlavě má vavřínový věnec (patrně alegorie vítězství).[11] Pod tímto výjevem byl pás vyplněný menšími antikizujícími postavami v hluboké krajině provedený technikou šerosvit (chiaroscura), který lze datovat až do 17. století.

Doložený vývoj domu, jeho malířské výzdoby (figurální motivy) odráží postupný majetkový vzestup prachatických měšťanů v 16. stoletím, kdy město vlastnili Rožmberkové, zejména v éře vladařství Viléma z Rožmberka v 2. polovině 16. století. Toto období, kdy vznikala renesance v Prachaticích, bývá nazýváno zlatým věkem Prachatic. Dům je významným prvkem Městské památkové rezervace Prachatice[2].