Neum

Okolí Neumu rozdělilo Chorvatskou Dalmácii v současnosti již podruhé. Poprvé byl Neum, tehdejší součást Dubrovníku, přidělen Osmanské říši, aby bylo zajištěno, že právě Dubrovník nebude hraničit s Benátskou republikou.[1]

V září 1932 byla otevřena první škola na území općiny Neum. Nenacházela se však ve městě samotném, ale v nedaleké vesnici Hutovo. Nespokojenost s královským jugoslávským režimem v 30. letech rostla postupně i v Neumu. Ve volbách do jugoslávské skupštiny v roce 1938 město zvolilo Chorvatskou selskou stranu.

V roce 1941 byl vyhlášen Nezávislý stát Chorvatsko, které řídili ustašovci. Neum byl administrativně přičleněn k župě Dubrava, v roce 1944 byl součástí župy Hum. Dále od moře, v oblasti obcí Hutovo a Gradac probíhaly ostré boje mezi partyzány a fašistickým vojskem. Střety probíhaly především o strategicky významný Vukov klenac.

Město se začalo rozvíjet po roce 1945 spolu s celým dalmatským pobřežím tehdejší Jugoslávie. Rozhodnutím komunistické vlády bylo jako jediné na pobřeží připojeno k Bosně a Hercegovině. Tato skutečnost však měla víceméně pouze administrativní charakter, vzhledem k tomu, že hranice mezi svazovými republikami SFRJ nebyly běžně označovány. V 80. letech se město nemile proslavilo kvůli aféře Neum a luxusním vilám tehdejších představitelů bosenské republiky.

Od 60. let 20. století trpí především oblasti okolo Neumu poklesem obyvatelstva v souvislosti s relativně nízkou úrovní rozvoje těchto oblastí. Většinu pracovních míst v samotném Neumu zajišťuje právě turistický průmysl.

Skutečnost, že Bosna a Hercegovina díky zisku tohoto území po rozpadu Jugoslávie de facto rozdělila sousední Chorvatsko na dvě části, způsobila, že se vláda v Záhřebu rozhodla vybudovat most z města Kleku na poloostrov Pelješac, čímž by spojila obě části státu a odpadla by tak potřeba tranzitu přes území města Neum. Bosna a Hercegovina proti projektu opakovaně protestovala, nicméně na jaře 2022 by měl být Pelješacký most zprovozněn.[2]

Město je důležitým letoviskem a přístavem, nachází se zde několik velkých hotelů. Také za nákupy sem dojíždí mnoho lidí, především proto, že jsou zde nižší ceny a daně než v sousedním Chorvatsku. Okolo města patří ještě k Bosně a Hercegovině 21 km mořského pobřeží. Celkem nabízí Neum okolo sedmi tisíc ubytovacích míst; má vlastní polikliniku, poštu a banky.

Kromě turistiky se obyvatelstvo věnuje také pěstování oliv a vína.[3]

Hlavní dopravní tah, který prochází městem, představuje Jadranská magistrála. Severně i jižně od města se nacházejí dva hraniční přechody s Chorvatskem. S vnitrozemím Bosny a Hercegoviny je Neum propojen prostřednictvím silnice přes obec Hutovo a město Stolac. Tato silnice byla přebudována v roce 2018; nahradila starší úzkou silnici ze 70. let 20. století. Současná silnice umožňuje spojení pobřežního města s vnitrozemím Bosny a Hercegoviny bez nezbytnosti překročení hranice s Chorvatskem.[4]

Neum nemá vlastní železniční spojení. Nejbližší dálnice je dálnice A1 v blízkosti města Metković, resp. Međugorje, vzdálená několik desítek kilometrů severně.

Neum nemá vlastní přístav, pro potřeby ekonomiky Bosny a Hercegoviny jsou využívány chorvatské přístavy v Metkovići a v Ploče. Výstavba přístavu v Neumu byla v druhé dekádě 21. století zvažována,[5], k její realizaci však nedošlo.

V současné době má Neum základní školu (Kardinala Stepinca) s vlastní střední školou.

V roce 1991 žilo ve městě Neum 1993 lidí, z toho byli:

• Chorvati (87,6 %)
• Srbové (4,9 %)
• Bosňáci (4,7 %)

• Juraj Njavro, bývalý ministr a lékař
• Nikola Buconjić, spisovatel
• Pero Jurković, guvernér Chorvatské národní banky
• Pero Pavlović, bosenskochorvatský spisovatel
• Petar Vuletić, spisovatel a vzdělanec