Nemoc Canavanové

V roce 1987 darovali Greenbergové, rodina se dvěma dětmi postiženými nemocí Canavanové, vzorky tkáně Reubenovi Matalonovi, výzkumníkovi z Chicagské univerzity, který hledal gen Canavan. Ten úspěšně identifikoval gen v roce 1993 a vyvinul pro něj test, který umožnil genetické poradenství párům, u nichž existuje riziko, že budou mít dítě s touto chorobou. Nadace Canavan na chvíli nabídla bezplatné genetické testování pomocí Matalonova testu.

Avšak v roce 1997 poté, co se Reuben Matalon přestěhoval na Floridu, si nový Matalonův zaměstnavatel, Miami Children's Hospital, patentoval tento gen a začal požadovat licenční poplatky za genetický test, což donutilo Nadaci Canavan stáhnout jejich bezplatné testování. Následný soudní spor podaný Canavan Foundation proti dětské nemocnici v Miami byl vyřešen uzavřenou mimosoudní dohodou. Případ je někdy citován v argumentech o vhodnosti patentování genů.[7][8]

Na nemoc Canavanové není znám žádný mezinárodně povolený lék ani standardní léčba. Standardní léčba je obvykle symptomatická a podpůrná. Fyzikální terapie může pomoci zlepšit motorické dovednosti a vzdělávací programy mohou pomoci zlepšit komunikační dovednosti. Záchvaty jsou léčeny antiepileptiky a gastrostomie pomáhá udržovat dostatečný příjem potravy a hydrataci, pokud existují potíže s polykáním.[12]

Experimentální léčba používá citrát lithný. Pokud má člověk chorobu Canavanové, jeho hladiny N- acetyl aspartátu jsou chronicky zvýšené. Citrát lithný prokázal na genetickém modelu choroby Canavanové u potkanů, že je schopen významně snížit hladiny N-acetyl aspartátu. Při testování na člověku se stav subjektu během 2 týdenního vymývacího období po vysazení lithia zvrátil. Výzkum odhalil jak snížené hladiny N- acetyl aspartátu v testovaných oblastech mozku, tak spektroskopické hodnoty magnetické rezonance, které jsou charakterističtější pro normální vývoj a myelinaci. Tyto důkazy naznačují, že by mohla být provedena větší kontrolovaná studie lithia kvůli podpůrné léčbě pro děti s chorobou Canavanové.[13]

Výzkum zahrnující suplementaci triacetinu ukázal slibný výsledek u potkanů. Triacetin, který lze enzymaticky štěpit za vzniku acetátu, vstupuje do mozku snadněji než záporně nabitý acetát. Vadný enzym u choroby Canavanové, aspartoacyláza, převádí N- acetylaspartát na aspartát a acetát. Mutace v genu pro aspartoacylázu zabraňují rozpadu N- acetylaspartátu a snižují dostupnost acetátu mozku během vývoje mozku. Acetátová suplementace pomocí triacetinu má poskytnout chybějící acetát, takže vývoj mozku může normálně pokračovat.^[zdroj?]

Výsledky experimentů s genovou terapií, publikované v roce 2002, využily zdravý gen k převzetí role místo genu defektního, který způsobuje chorobu Canavanové. Z povoleného testovacího experimentu na pacientech, jehož výsledky byly publikovány v roce 2012, vyplývalo, že tato metoda zlepšila život pacientů bez dlouhodobých nežádoucích účinků během pětiletého sledování.

Tým vědců vedený Paolou Leone z University of Medicine and Dentistry v New Jersey vyzkoušel postup zahrnující zavedení šesti katetrů do mozku, které dodávají roztok obsahující 600 až 900 miliard upravených virových částic. Virus, což je upravená verze adeno-asociovaného viru, je navržen tak, aby nahradil aspartoacylázový enzym. Děti dosud léčené tímto postupem vykázaly výrazná zlepšení, včetně růstu myelinu, současně se sníženými hladinami toxinu N -acetyl-aspartátu.

• Výzkum genové terapie lékařky Paoly Leone započal na Yaleově univerzitě, kde vedla výzkum v letech 1996–1998.[14]
• První pacientka Lindsay Karlin byla léčená genovou terapí již v roce 1996.[15]
• V letech 2001–2005 bylo díky vládnímu grantu léčeno 13 dětí genovou terapií. Avšak poslední, federální grant skončil lékařce Paole Leone roku 2018.[16]
• Výzkum genových terapií nemoci Canavanové může být základem, případně významně pomoci při výzkumu genových terapií pro Alzheimerovu nemoc, Parkinsonovu nemoc či roztroušenou sklerózu.[15]
• Děti takto léčené dosáhly významného zlepšení, opět jim začal růst myelin, snížila se jim hladina toxinu N -acetyl-aspartátu. Vývoj před několika lety prakticky přestal kvůli ukončeným grantům a kvůli minimu dětí s touto nemocí.
• Výzkum byl obnoven kvůli skupině 9-10 dětí s touto nemocí, pro které FDA v prosinci 2020 schválil experimentální genovou léčbou v rámci klinického testování.[17] 8.4.2021 byla podána genová terepie prvnímu dítěti z této skupiny. Stalo se tak v Daytonu v Ohiu, kde působí spolupracovník Paoly Leone, Dr. Christopher Janson, a proto se toto klinické testování také nazývá „Dayton trial“. V květnu 2021 ještě nejsou známa výrazná zlepšení a výsledky aktvity aplikovaných vektorů, rodiče však popisují současný stav dítěte pozitivně. [18] [19]

Tým výzkumníků pod vedením Guangpinga Gaa z Lékařské fakulty University of Massachusetts pracuje na vývoji optimalizované genové substituční terapii založené na rAAV, která by cestovala přes hematoencefalickou bariéru.[20][21]

Vědci z University of Toledo (USA) objevili první inhibitory N- acetyltransferázy, které by mohly pomoci dětem s nemocí Canavanové.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Canavan disease na anglické Wikipedii.

• Vliv nemoci Canavanové na život dítěte a jeho rodinu – bakalářská práce
• Canavanova nemoc očima praktického lékaře
• Nemoc Canavanové – Češka Lucie Suková (2006–2019)
• Canavan Foundation – americká nadace pro prevenci a léčbu nemoci Canavanové