Nazí plži

Nazí plži je obecné označení pro plže, jejichž ulita buď zcela zmizela, nebo je zakrnělá, malá a umístěná uvnitř těla. Ztráta ulity je odvozeným znakem, který je společný všem nahým plžům, nicméně v průběhu evoluce plžů se objevuje vícekrát nezávisle na sobě a nazí plži jsou proto polyfyletickou skupinou.

Nazí plži
Stav taxonu: nepřirozený (polyfyletický)
Různé druhy nahých plžů
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenměkkýši (Mollusca)
Třídaplži (Gastropoda)
PodtřídaOrthogastropoda
NadřádHeterobranchia
Rozdělení

mořští nazí plži:

suchozemští nazí plži:

  • Řád: plicnatí (Pulmonata)
  • Podřád: stopkoocí (Stylommatophora)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nazí plži jsou suchozemští i mořští. Z mořských jsou největší skupinou podřád nahožábří plži (Nudibranchia). Nicméně další informace v tomto článku se týkají zejména suchozemských nahých plžů.

Z hlediska člověka jsou někteří nazí plži škůdci kulturních i okrasných rostlin.

Popis

vnější anatomie nahého plže (slimáček rodu Deroceras): 1 - tělo, 2 - plášť, 3 - tykadla s očima, 4 - hmatová tykadla , 5 - dýchací otvor - pneumostom, 6 - chodidlo , 7 - okraj chodidla).

Nazí plži a kromě druhotné ztráty ulity se příliš neliší od obecného schématu stavby těla těchto živočichů. Mají červovité tělo, které je rozlišeno na hlavu, nohu a útrobní vak na přední straně hřbetu, který je krytý štítkem, někdy i se zbytky schránky. Dýchají plicními vaky, které jsou tvořené prokrvenou stěnou plášťové dutiny, ta se otevírá na povrch těla dýchacím otvorem zvaným pneumostom, jehož umístění se liší u jednotlivých skupin nahých plžů a může tak být vhodným rozlišovacím znakem. Všichni suchozemští nazí plži patří mezi stopkooké plže, mají tedy dva páry tykadel, z nichž první kratší pár slouží jako hmatové ústrojí a druhý nese oči. Největším suchozemským nahým plžem na světě je slimák popelavý (Limax cinereoniger) dorůstající výjimečně až 30 cm.

Redukce ulity probíhala různě a v různé intenzitě a tak lze u plžů najít celou škálu zmenšování ulit. Např. u čeledi plzákovití je ulita redukovaná jen na vápencová zrna, u čeledi slimákovití je zachovalá vnitřní vápencová destička (viz obrázek v taxoboxu).

Pozn.: U některých čeledí masožravých plžů probíhalo zmenšování ulity v různé míře a tak např. zástupci čeledi Testacellidae, kteří mají malinkou ulitu na konci těla, jsou anglicky nazývání také slugs zatímco např. zástupci čeledi Daudebardiidae, kteří mají středně velkou ulitu se do ulity také nemohou zatáhnout, se již jako nazí plži nenazývají.

Ekologie

snůška vajíček plzáka lesního
páření plzáků. Plzáci jsou hermafrodité, ale dva jedinci se musí vzájemně oplodnit.

V důsledku ztráty ulity jejich těla snadněji vysychají a nazí plži proto potřebují ke svému vývoji a životu vlhké prostředí. Jsou aktivní v noci, kdy se živí částmi rostlin, jinak se schovávají v půdě a na stinných a vlhkých místech. Jsou to hermafroditi, slizovitá vajíčka kladou do půdy. Množí se v průběhu celého vegetačního období a mohou mít dvě i více generací do roka.

Nazí plži mají množství přirozených nepřátel, jsou potravou řady ptáků, krtků, ježků, ještěrů, hlavně slepýše křehkého, ropuch i skokanů či střevlíků. Jejich vajíčka požírá např. dravý plž skelnatka drnová (Oxychilus cellarius). Jako další prostředky biologického boje lze použít hlístice Phasmarhabditis hermaphrodita nebo larvy vláhomilky vroubené (Tetanocera elata). Nesnáší aromatické siličnaté rostliny, jako je hořčice, kerblík, lichořeřišnice, řeřicha zahradní a hluchavkovité (šalvěj, tymián, levandule, yzop aj.)

Nazí plži jako škůdci

plzák španělský Arion lusitanicus
slimáček síťkovaný Deroceras reticulatum

Hlavní článek: škodliví plži

Nazí plži jsou všežravci nebo býložravci, živí se listy rostlin, plodnicemi hub a rozkládajícím se rostlinným materiálem. Zvláště za teplého, vlhkého a deštivého počasí, většinou pak na jaře a na podzim, se mohou přemnožit a pak páchají škody na polích i na zahradách.

Způsobují škody v porostech ozimé řepky, ozimých obilnin, cukrové řepy i máku. V zahradách pak škodí na zeleninových záhonech, zvláště na košťálové zelenině nebo salátu. Dostávají se i do skleníků a okusují také okrasné rostliny.

Nejčastějším škůdcem je drobný slimáček síťkovaný (Deroceras reticulatum) a slimáček polní (Deroceras agreste), na polích se někdy vyskytuje i slimáček hladký (Deroceras leave). Z rodu plzák (Arion) se na polích, zahradách i ve sklenících objevuje plzák hnědý (Arion subfuscus), plzák obecný (Arion distinctus), plzák lesní (Arion rufus), plzák žlutopruhý (Arion fasciatus) plzák žíhaný (Arion circumscriptus) a nebezpečný plzák španělský (Arion lusitanicus), který byl do Česka a prakticky celé Evropy zavlečený z Pyrenejského poloostrova, nemá zde příliš přirozených nepřátel a v příhodných podmínkách se kalamitně množí. Na skladovaném ovoci, zelenině nebo bramborách škodí slimák největší (Limax maximus).


Taxonomie

  • nadčeleď: Arionoidea
    • čeleď plzákovití (Arionidae)
    • čeleď Philomycidae
  • nadčeleď: Helixarionoidea
    • čeleď Urocyclidae
  • nadčeleď: Limacoidea
    • čeleď slimáčkovití (Agriolimacidae)
    • čeleď bledničkovití (Boettgerillidae)
    • čeleď slimákovití (Limacidae)
    • čeleď Trigonochlamydidae
  • nadčeleď: Parmacelloidea
    • čeleď plžicovití (Milacidae)
    • čeleď Parmacellidae
  • nadčeleď: Testacelloidea
    • čeleď testacelovití (Testacellidae)
  • Veronicellidae

Galerie

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.