Řeřicha setá

Řeřicha setá (Lepidium sativum),[1][2] též někdy nazývaná řeřicha zahradní, je rychle rostoucí jedlá bylina. Pochází z Blízkého východu,[3] na území Česka místy zplaňuje. Pěstuje se též jako listová zelenina pro svou výraznou kořenitou chuť a aroma.

Řeřicha setá
Řeřicha setá - mladé rostliny
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbrukvotvaré (Brassicales)
Čeleďbrukvovité (Brassicaceae)
Rodřeřicha (Lepidium)
Binomické jméno
Lepidium sativum
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Řeřicha setá je jednoletá bylina dorůstající výšky 60 cm. Lodyhy se v horní části větví, listy jsou peřenoklané, listy rostoucí u země jsou výrazněji stopkaté. Květy jsou uspořádané v hroznech na vrcholech stonků, jsou bílé nebo načervenalé a jen asi 2 mm velké. Kvete od června do srpna. Plodem je šešule. Řeřicha se rozmnožuje jen semeny.

Pěstování

Jedná se o nenáročnou bylinu. Semena klíčí po 2 – 3 dnech. Dobře se pěstují na vatě. Sklízí se mladé děložní lístky, a to asi po deseti dnech odřezáváním horní části natě, rostliny rychle dorůstají. Může se pěstovat po celý rok. K pěstování postačí nasypat semena na vlhkou vatu či jiný substrát a ten udržovat vlhký.

Použití

Listy řeřichy mají chuť podobnou ředkvičce. Jemně nasekaná se přidává do pomazánek nebo do zeleninových salátů, je možné přidat ji do omáček či paštik. Tepelnou úpravou ztrácí vitamín C a též typickou chuť. Využívá se i ke zdobení obložených mís. Jako koření byla používána ve Starém Římě.[4]

Odkazy

Reference
  1. SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 3. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-1090-4.
  2. KUBÁT, K. et al. Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5.
  3. Řeřicha setá - Lepidium sativum [online]. [cit. 2012-01-23]. Dostupné online. (česky)
  4. KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Řeřicha setá, s. 122.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.