Natalja Gorbaněvská

Roku 1964 vystudovala překladatelství na Petrohradské státní univerzitě, pracovala jako knihovnice a překladatelka a vydávala významný samizdatový časopis Kronika běžných událostí (Хроника текущих событий). 25. srpna 1968 byla jednou z osmi protestujících na Rudém náměstí proti okupaci Československa. Byla zatčena a v prosinci 1969 nuceně umístěna do psychiatrické léčebny s diagnózou schizofrenie. Tuto praxi tzv. „psychušek“ sama popsala v článku „Bezplatná lékařské péče“.

Roku 1973 jí Joan Baez věnovala píseň „Natalia“. Dne 17. prosince 1975 odjela do Paříže, kde žila až do své smrti v roce 2013. Pracovala v redakci ruských časopisů Kontinent a Russkaja mysl. Po roce 1989 několikrát navštívila Prahu, vystupovala v rozhlase a v televizi a dostala pamětní medaili Karla Kramáře[2]. Roku 2005 získala polské státní občanství, roku 2008 obdržela Cenu Spirose Vergose[2] na Pražském festivalu spisovatelů a čestný doktorát univerzity v polském Lublinu. 25. srpna 2013 se účastnila vzpomínkové akce na Rudém náměstí pri příležitosti 45. výročí protestu. Akce byla rozehnána policií a 10 účastníků bylo zadrženo, samotná Gorbaněvská však nikoliv.[3][4] Během návštěvy Prahy byla dne 22. října 2013 vyznamenána Zlatou medailí Univerzity Karlovy v Praze. Zemřela 29. listopadu téhož roku ve svém domově v Paříži.

Dne 28. října 2014 jí český prezident Miloš Zeman udělil in memoriam medaili Za zásluhy I. stupně, když ocenění zvažoval již o rok dříve ještě za jejího života.[5] Na podzim 2014 po ní byla pojmenována jedna pražská soukromá jazyková škola.[6][7]