Natalija Kobrynska

Natalija Kobrynska (8. června 1855,[p. 1] Beleluja, Halič, Rakouské císařství[p. 2] – 22. ledna 1920, Bolechiv, Západoukrajinská lidová republika) byla ukrajinská spisovatelka, socialistická feministka,[2] aktivistka[3] a organizátorka ukrajinského ženského hnutí.[4]

Наталія Іванівна Кобринська
Natalija Kobrynska v 80. letech 19. století
Rodné jménoNataliya Ozarkevych
Jiná jména
  • Nataliya Kobrynska;
  • Natalìja Ìvanìvna Kobryns‘ka;[1]
  • Natalija Iwaniwna Kobrynska;
  • Natalja Ivanivna Kobrynská
Narození8. června 1855[p. 1]
Beleluja, Halič,[p. 2] Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí22. ledna 1920
Bolechiv, Západoukrajinská lidová republika Západoukrajinská lidová republika
Příčina úmrtíonemocnění tyfem
Místo pohřbeníValašský městský hřbitov v Bolechivu v Ivanofrankivské oblasti
NárodnostUkrajinka
ZeměHalič (Ukrajina)
Vzděláníekonomická fakulta curyšské univerzity
Alma materUniverzita v Curychu
Povoláníspisovatelka, socialistická feministka, aktivistka, organizátorka ukrajinského ženského hnutí
Domovské městoBolechiv
ChoťTheofil Kobrynsky (zemřel kolem r. 1882)
Rodiče
Příbuzníbratr Jevhen
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Titulní stránka ukrajinského ženského almanachu z roku 1887
Účastníci sjezdu ukrajinských spisovatelů ve Lvově v roce 1898 u příležitosti 100. výročí vydání ukrajinské epické básně Eneida (česky: Aeneida; ukrajinsky: Енеїда), kterou v roce 1798 napsal (coby první literární dílo publikované v moderní ukrajinštině) ukrajinský spisovatel, básník a dramatik Ivan Petrovyč Kotljarevskyj (1769–1838). V první řadě zleva sedící je Natalija Kobrynska.
Natalija Kobrynska kolem roku 1900
Náhrobek na Valašském městském hřbitově v Bolechivu v Ivanofrankivské oblasti
Ukrajinská obálka z roku 2015 připomínající 160. narozeniny Kobrynské

Život

Rodinný původ

Nataliya Ozarkevych se narodila jako dcera kněze ukrajinské řeckokatolické církve Ivana Ozarkeviče (Iwan Osarkewytsch; Jan Ozarkiewicz; 1826–1903), který byl V. až VII. volebním období (1873–1891) členem rakouské poslanecké sněmovny (rakouského parlamentu),[p. 3] a Teofilie Okunevské ve vesnici Beleluja (Sniatynśkyj rajon, Ivanofrankivská oblast) v Haliči.

Rodina Ozarkevyčů byla v regionu známá: její bratr Jevhen založil ve Lvově Národní nemocnici (Narodna Lichnycja) pod patronací metropolity Andreje Šeptického,[5] strýc z matčiny strany Jaroslav Okunevskij byl námořním admirálem v Rakousku-Uhersku, její sestřenice Sofie Okunevska byla první ženou–lékařkou taktéž v Rakousku-Uhersku[p. 4] a výraznou stopu v dějinách Haliče zanechala i řada dalších jejích příbuzných.[5]

Studia

Ve druhé polovině 19. století nebylo v Rakousku-Uhersku mladým ženám umožňováno další studium na gymnáziích a univerzitách.[5] (A právě této problematice zasvětila Natalija Kobrynska svůj život.[5]) Když nemohla studovat (nad rámec základního vzdělání), tak se především učila sama doma od svého otce němčinu, francouzštinu, polštinu a ruštinu. Také četla díla světové (zahraniční) literatury, která ji její bratři přinášeli ze školy.

Manželství

V roce 1871 se provdala za Theofila Kobrynského. Ten o několik let později (kolem roku 1882) zemřel a ona se musela vrátit zpět do Bolechivu ke svým rodičům.[3] Podle zákona si tehdejší žena nemohla libovolně určit svůj ostud a pokud její manžel neřekl, co má dělat, převzal tyto povinnosti její otec.[5]

Kontakty ve Vídni

Ve Vídni, kam Kobrynska odjela se svým otcem, se seznámila s ukrajinskými velvyslanci.[5] Největší dojem na ni udělal Ostap Terlecký, který ji přesvědčil, aby začala psát.[5] Ve Vídni se Kobrynska seznámila s ukrajinským básníkem, spisovatelem, sociálním a literárním kritikem, novinářem, ekonomem a politickým aktivistou Ivanem Jakovyčem Frankem (1856–1916). Ten nejen její literární tvorbu chválil, ale povzbuzoval a utvrzoval ji v jejím úsilí o zrovnoprávnění žen s muži.[6] Ve Vídni se také seznámila s ukrajinským historikem a politickým myslitelem Mychajlem Petrovyčem Drahomanovem (1841–1895), bratrem ukrajinské spisovatelky, novinářky a etnoložky Oleny Pčilky,[p. 5] která Kobrynskou také povzbuzovala v jejích aktivitách směřujících k zrovnoprávnění ukrajinských žen.[6] Nakonec Kobrynska odjela spolu se svojí sestřenicí, aktivistkou a feministkou Sofií Okuněvskou (1865–1926) do Švýcarska, kde se zapsala na ekonomickou fakultu curyšské univerzity.[5][p. 4]

Aktivistkou

Dne 8. prosince 1884[5] založila a organizovala Kobrynska ve Stanislavově[5] spolek s názvem Tovarystvo Rus'kykh Zhinok (česky: Spolek rusínských žen; anglicky: Association of Ukrainian Women),[3] který se zabýval vzděláváním žen, seznamoval je s literaturou a podporoval diskuse o ženských právech. Den 8. prosinec 1884 se tak stal výchozím bodem v dějinách ukrajinského ženského hnutí.[5] Kobrynska považovala u žen za zásadní nejen otázku vzdělání, ale i problém přístupu Rusínek (Ukrajinek) k vlastenectví.[5] Zastávala názor, že jsou to právě ženy, kdo při výchově dětí jim vštěpují vedle prvotních morálních vzorců i lásku k vlasti a rodné zemi.[5]

V roce 1890 byla Kobrynska členkou delegace, která lobbovala u ministra školství, aby bylo ženám umožněno studovat na univerzitě. Situace se změnila až v roce 1897, kdy bylo rozhodnuto o otevření ženských gymnázií a přijetí žen na univerzity.[5] Zasazovala se také o všeobecné volební právo, denní péči o děti a společné kuchyně.[6] V 90. letech 19. století chtěla Kobrynska založit ženskou odnož první ukrajinské politické strany, ale tento cíl ji nakonec rozmluvili Ivan Jakovyč Franko a politik a spisovatel Mychajlo Pavlyk (1853–1915). A tak se její zbraní v boji o emancipaci ukrajinských žen stala literatura.[5] Povídky, které napsala, vyšly v několika sbírkách a zabývaly se ženami, sociálními problémy a psychologickými tématy, lidovou vírou a první světovou válkou.

Závěr

Kobrynska nikdy nabyla organizátorkou protestů a skandálů. Jen a jen svojí inspirativní a vytrvalou prací v oblasti vzdělávání žen pomohla zavést významné kvalitativní změny do života žen na počátku 20. století (a to nejen ve Lvově).[5]

Kobrynska se nikdy znovu nevdala a cele se věnovala společenským aktivitám.[5] Během první světové války skončila za své vlastenecké postoje málem v rakouském koncentračním táboře.[5] Přes 30 let žila Kobrynska v Bolechivu,[7] kde dne 22. ledna 1920 ve věku 64 let zemřela na tyfus.[8][9] Aby se zabránilo šíření nemoci, byl její dům v Bolechivu po jejím úmrtí vypálen.[5]

Publikační činnost
  • Svou první povídku napsala v roce 1883 a jmenovala se Shuminska (respektive Paní Šuminská).[5] Později byla tato povídka známa pod názvem Duch doby (anglicky: The Spirit of the Times).
  • O rok později (1884) napsala novelu Pro kus chleba (anglicky: For a Piece of Bread).[9]
  • V roce 1887 vydala první feministický almanach. Tato sbírka děl ukrajinských autorek se nazývala Pershy vinok (česky: První věnec; anglicky: The First Garland) a Kobrynska ji publikovala spolu s ukrajinskou nakladatelkou, spisovatelkou, etnografkou, tlumočnicí a občanskou aktivistkou Olenou Pčilka (1849–1930).[6][p. 5] Almanach byl prvním dílem v Haliči a na Ukrajině, které se zabývalo tzv. „ženskou otázkou“ - kromě beletristických děl a etnografických výzkumů obsahoval řadu feministických článků, zejména o postavení žen na Ukrajině a ve světě.[5] Sestavovatelkami a autorkami almanachu Peršij vinok byly výhradně ženy jak z Haliče, tak i z Dněprské Ukrajiny.[5]
  • Kobrynska založila také nakladatelství, které se jmenovalo Zhinocha Sprava (česky: Ženská věc; anglicky: Women’s Cause)[9] a zde vyšla tři čísla ženského almanachu – druhý almanach vydaný jejím vlastním nákladem[5] v roce 1893 se nazýval Nasha dolya resp. Naša dolia (česky: Náš osud; anglicky: Our Fate);[6] další vydání následovala v letech 1895 a 1896; třetí almanach byl vydán v roce 1907 a jmenoval se Žinocha dolia (Osud žen). (Kvůli almanachu Naša dolia se přestěhovala do Lvova.[5])

V roce 1967 vydal P. Babiak bibliografii jejích prací.[10] Její dílo bylo přeloženo též do angličtiny:[6] sbírka The Spirit of the Times (Duch doby) (v roce 1998); Warm the Children, O Sun (Zahřej děti, slunce) (v roce 1998).

Výběr publikací (Národní knihovna ČR)
  • Peršyj vìnok / Žìnočyj al‘manach vydanyj koštom ì zachodom Natalìì Kobryns‘koì ì Oleny Pčìlky. (česky: První věnec / Ženský almanach vydaný nákladem Natalijí Kobrynskou a Olenou Pchilkovou.) L‘vìv: [s.n.], 1887. [2]; 464 stran
  • KOBRYNS‘KA, Natalìja. Vìdpovìd‘ na krytyku žìnočoho al‘manacha v Zorì z r. 1887. (česky: Odpověď na kritiku ženského almanachu z roku 1887.) Černìvcì: koštom ì zachodom K. Tryl‘ovskoho, 1888. 16 stran.
  • KOBRYNS‘KA, Natalìja. Pro „Noru“ Ìbzena. (česky: O Ibsenově „Noře“.) L‘vôv: (s.n.), 1900; 28 stran
  • KOBRYNS‘KA, Natalìja. Duch času: opovidanja. (česky: Duch času: příběhy.) U L‘vovi: Spilka, 1903?; 123 stran
  • KOBRYNS‘KA, Natalìja. Jadzja ì Katrusja ta yn‘šì opovìdanja. (česky: Katyino jídlo a další příběhy.) L‘vìv: Ukrajins‘ko-rus‘ka vydavnyča Spìlka, (česky: Ukrajinsko-ruské nakladatelství Spilka) 1904. 156 stran
  • KOBRYNS‘KA, Natalìja. Kazky (česky: Pohádky) / Natalìja Kobryns‘ka z Ozarkevyčìv ; Peredne slovo (napysav) Denys Lukìjanovyč. Černìvcji: Nakladem vlastním, 1904. XIX, 104 stran
  • KOBRYNS‘KA, Natalìja. Vybranì opovìdannja. (česky: Vybrané příběhy.) L'vìv: Knyžkovo-žurnal'ne vydav., 1954. 215 stran
  • KOBRYNS‘KA, Natalìja a MOROZ, O. M., ed. Vybranì tvory / Natalja Kobryns‘ka ; Vporjadkuvannja, pìdhotovka tekstìv, vstupna stattja ta prymìtky O. M. Moroza. (česky: Vybrané texty / Uspořádaní, příprava textu, úvodní slovo a poznámky O. M. Moroza.) Kyjiv: Deržlìtvydav Ukrajiny, 1958. 19 stran
  • KOBRYNS‘KA, Natalìja, DENYSJUK, Ìvan Ovksentìjovyč, ed. a KRÌL‘, Kateryna, ed. Vybranì tvory / Natalìja Kobryns‘ka ; Uporjadkuvannja, pìdhotovka tekstìv, vstupna stattja j prymìtky: Ìvan O. Denysjuk ta Kateryna A. Krìl. (česky: Vybrané texty / Uspořádaní, příprava textu, úvodní slovo a poznámky Ìvan Ovksentìjovyč Denysjuk a Kateryna A. Krìl.) Kyjiv: Dnìpro, 1980. 448 stran

Galerie

Odkazy

Poznámky
  1. Některé zdroje uvádějí jako datum narození 8. června 1851.
  2. Dnes (2022) patří Beleluja do Ivanofrankivské oblasti na Ukrajině.
  3. Pramen [5] uvádí, že její otec byl velvyslancem haličského Sejmu a vídeňského parlamentu.
  4. Sofia Okunevska (1865–1926) celým jménem Sofia Okunevska-Morachevska byla první ženou, která vystudovala univerzitu a stala se lékařkou v Rakousku-Uhersku. Také byla veřejnou aktivistkou a významnou osobností feministického hnutí v Haliči a v Rakousku-Uhersku. V prvním ukrajinském ženském almanachu Pershy vinok (česky: První věnec; anglicky: The First Garland) vydaném v roce 1887 publikovala povídku o městském životě Písek. Písek! a také dílo Rodinné pouto v písních a svatebních obřadech. Poslední léta strávila ve Lvově, kde vedla malou lékařskou praxi.
  5. Olena Pčilka (ukrajinsky: Олена Пчілка; Olha Drahomanová-Kosachová; Olena Pčilková; Olena Ptschilka; Olena Pechilková; 1849–1930) byla matkou známé ukrajinské spisovatelky, básnířky, dramatičky a literární kritičky Lesji Ukrajinky (1871–1913) a též byla sestrou Mychajla Petrovyče Drahomanova (1841–1895).

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Nataliya Kobrynska na anglické Wikipedii a Nataliya Kobrynska na německé Wikipedii.

  1. Kobryns‘ka, Natalìja (1855-1920): ukrajinská spisovatelka [online]. web: Obálky knih cz [cit. 2022-03-17]. Dostupné online.
  2. BOHACHEVSKY-CHOMIAK, Martha. Feminists Despite Themselves: Women in Ukrainian Community Life, 1884-1939. [s.l.]: CIUS Press, 1988. S. 71. (anglicky)
  3. DE HAAN, Francisca; DASKALOVA, KRASIMIRA; LOUTFI, ANNA. Biographical Dictionary of Women's Movements and Feminisms in Central, Eastern, and South Eastern Europe: 19th and 20th Centuries. [s.l.]: [s.n.], 2006. Dostupné online. ISBN 9637326391. S. 244–47. (anglicky)
  4. Kobryns‘ka, Natalìja (1855–1920); Kobryns‘ka, Natalìja Ìvanìvna (1855–1920): ukrajinská spisovatelka, socialistická feministka a aktivistka [online]. web: Databáze autorit NK ČR [cit. 2022-03-17]. Identifikační číslo: js2007400483. Dostupné online.
  5. ARETA. Nataliya Kobrynska: Organizer of the Feminist Movement in Galicia (česky: Nataliya Kobrynska: Organizátorka feministického hnutí v Haliči) [online]. web: Forgotten Galicia com (Zapomenutá Halíč), 2020-11-15 [cit. 2022-03-18]. Dostupné online. (angličtina)
  6. Women's Voices in Ukrainian Literature; Nataliya Kobrynska (1855-1920) [online]. Language Lanterns Publications [cit. 2022-03-18]. Biografická skica. Dostupné online. (anglicky)
  7. ГУПАЛО, Сергій. Піонерка українського фемінізму – 150 років тому народилася Наталія Кобринська (česky: Průkopnice ukrajinského feminismu 150. výročí narození Natalji Kobrynské) [online]. Článek v day.kyiv.ua – The Day (kyjevský centristický deník, který vychází ve třech jazykových mutacích: ukrajinsky, rusky a anglicky), 10. června 2005, 2005-06-10 [cit. 2022-03-18]. Ukrajinsky. Dostupné online.
  8. Biografie Natalija Kobrynska [online]. na internetových stránkách ukrajinské pošty k vydání obálky na počest jejích 160. narozenin (vyhledáno 10. května 2017) [cit. 2022-03-18]. Dostupné online. (ukrajinsky)
  9. BUKHALO, Serhiy. The Pioneer of Ukrainian Feminism (The 150th birth anniversary of Natalia Kobrynska) [online]. noviny: day.kyiv.ua – The Day (kyjevský centristický deník, který vychází ve třech jazykových mutacích: ukrajinsky, rusky a anglicky), 2005-07-05 [cit. 2022-03-18]. Dostupné online.
  10. STRUK, Danylo Husar. Záznam o Nataliji Kobrynské v Encyklopedii Ukrajiny [online]. web: Encyklopedie Ukrajiny com [cit. 2022-03-18]. Dostupné online. (anglicky)

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Natalija Kobrynska na Wikimedia Commons

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.