Nalbufin

Nalbufin je opioidní analgetikum používané pro léčbu bolesti.[1][2] Podává se injekčně do žíly, svalu nebo tuku.[1][2]

Nalbufin
Název (INN)	Nalbuphine
Název podle IUPAC	17-(cyklobutylmethyl)-4,5α-epoxymorfinan-3,6α,14-triol
Kódy
Číslo CAS	20594-83-6
Klasifikace ATC	N02AF02
ChEMBL ID	CHEMBL895
ChemSpider ID	4470813
PubChem	5311304
Chemie
Sumární vzorec	C21H27NO4
SMILES	C1CC(C1)CN2CCC34C5C(CCC3(C2CC6=C4C(=C(C=C6)O)O5)O)O
InChI	InChI=1S/C21H27NO4/c23-14-5-4-13-10-16-21(25)7-6-15(24)19-20(21,17(13)18(14)26-19)8-9-22(16)11-12-2-1-3-12/h4-5,12,15-16,19,23-25H,1-3,6-11H2/t15-,16+,19-,20-,21+/m0/s1
Molární hmotnost	357,443 g/mol
Farmakologie
Cesty podání	podkožní, intramuskulární, intravenózní
Biodostupnost	IM: 82 % SK: 77 %
Vazba na proteiny	50 %
Metabolismus	játra
Vylučování	moč, žluč, stolice; 93 % během 6 hodin
Biologický poločas	~5 hodin
Další informace
Registrace v ČR	ano
Dostupnost v ČR	na lékařský předpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mezi vedlejší účinky nalbufinu patří sedace, pocení, nevolnost, zvracení, závrať, sucho v ústech a bolest hlavy.[3] Na rozdíl od většiny ostatních opioidů vyvolává Nalbufin jen slabou euforii[1][3] a od určité dávky již dále nezesiluje útlum dýchacího centra[2]. Je zde také téměř nulová incidence dysforie, disociativních stavů či halucinací, bere-li se lék v obvyklých terapeutických dávkách.[1][3] Nalbufin je smíšený agonista-antagonista opioidových receptorů.[1][3]

Nalbufin byl objeven roku 1965 a v roce 1979 byl ve Spojených státech amerických schválen Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv.[4]