Nakadžima G5N

Nakadžima G5N Šinzan (japonsky: 深山, česky: Horské úbočí) byl čtyřmotorový dálkový bombardovací letoun japonského císařského námořního letectva s dvojitými svislými ocasními plochami a příďovým zatahovacím podvozkem, vzniklý za druhé světové války. Spojenecké označení letadla znělo Liz.

Nakadžima G5N
Třetí vyrobený G5N2 (13-Ši Šinzan KAI), 1942
Určenídálkový bombardovací letoun
VýrobceNakadžima
První let8. dubna 1941[1]
UživatelJaponské císařství
Vyrobeno kusů6
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik

Vznikl na podkladě specifikace 13-Ši, dané roku 1938 společnosti Nakadžima, která určovala požadavky na čtyřmotorový dálkový bombardér. Dolet letadla měl činit 5500 až 6500 km. Základem pro nový stroj se stal americký dopravní letoun DC-4E „Super Mainliner“[1], jehož prototyp zakoupila letecká společnost Nippon Koku K. K. v lednu 1939 pro své dálkové tratě.

Firma Nakadžima použila z DC-4E křídlo, motorové gondoly, podvozek a některé detaily. Zcela nové konstrukce byl trup s menším průřezem a dvojité svislé ocasní plochy, které nahradily trojité amerického vzoru.

Vývoj

Prototyp Nakadžima G5N1 Šinzan poprvé vzlétl 8. dubna 1941. Další zdroje však uvádějí rovněž data prosinec 1939,[2] 10. dubna 1941,[3] nebo květen 1941.[4] Poháněly jej čtyři dvouhvězdicové osmnáctiválce Nakadžima NK7A Mamoru 11 po 1375 kW se čtyřlistými vrtulemi. Na hřbetě trupu byla umístěna otočná střelecká věž s kanónem vzor 99 ráže 20 mm a identická zbraň byla rovněž v ocasním střelišti. Na přídi, v prosazení pod trupem a v bočních trupových střelištích bylo po jednom kulometu vzor 97 ráže 7,7 mm.[2] Náklad pum byl obvykle 2000 kg, maximálně až 4000 kg. Osádka čítala 7 až 10 osob. Japonští konstruktéři se tak zakoupený stroj DC-4E snažili během čtyř prototypů zdokonalit, ale přestavba se jim nepovedla. Šinzan byl přetížený, jeho motory neměly potřebnou výškovost.[2]

Proto byly roku 1942 vyrobeny další dva prototypy G5N2 se spolehlivějšími výškovými motory Micubiši Kasei 12 o výkonu po 1125 kW.[2]

V roce 1942 byly první čtyři prototypy přestavěny na verzi G5N2-L Šinzan KAI Jusóki, u níž byla zrušena nepotřebná palebná postavení a letouny byly určeny jako přepravní a dopravní. V polovině roku 1944 zásobovaly japonskou posádku budující opevnění na ostrově Tinian.[1]

Specifikace

Údaje dle[2]

Nakadžima G5N Šinzan, v popředí letoun Micubiši A6M2

Hlavní technické údaje
  • Rozpětí: 42,14 m
  • Délka: 31,02 m
  • Výška: 8,15 m
  • Nosná plocha: 201,80 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 20 100 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 32 000 kg

Výkony
  • Maximální rychlost ve 4000 m: 420 km/hod
  • Cestovní rychlost ve 4000 m: 320 km/h
  • Výstup na 2000 m: 5,25 min
  • Dostup: 7450 m
  • Dolet: 4260 km

Odkazy

Reference
  1. SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla Japonska II. díl. Plzeň: Fraus, 1998. 79 s. ISBN 80-7238-041-9. Kapitola Nakadžima G5N Šinzan (Liz), G8N Renzan (Rita), s. 44–47. (česky)
  2. NĚMEČEK, Václav. Nakajima G5N Shinzan. Letectví a kosmonautika. Leden 1986, roč. LXII., čís. 1, s. 28.
  3. G5N Shinzan [online]. Airwar.ru [cit. 2017-05-04]. Dostupné online. (rusky)
  4. VALCHAŘ, Vladimír. Nakadžima G5N Šinzan "Liz" [online]. Valka.cz [cit. 2017-05-04]. Dostupné online. (česky)

Literatura
  • FRANCILLON, René J. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Nakajima G5N Shinzan (Mountain Recess), s. 423 až 425. (anglicky)
  • SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla Japonska II. díl. Plzeň: Fraus, 1998. 79 s. ISBN 80-7238-041-9. Kapitola Nakadžima G5N Šinzan (Liz), G8N Renzan (Rita), s. 44–47. (česky)
  • NĚMEČEK, Václav. Nakajima G5N Shinzan. Letectví a kosmonautika. Leden 1986, roč. LXII., čís. 1, s. 28.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.