Šlesvické plebiscity
Šlesvické plebiscity byly sérií dvou plebiscitů, které byly nařízeny Versailleskou smlouvou v roce 1920 k určení hranice mezi Německem a Dánskem na historickém území Šlesvicka.
Předcházející události
Šlesvické vévodství bylo do roku 1864 součástí Dánska. Roku 1864 proběhla tzv. dánsko-německá válka, ve které Dánsko podlehlo spojenecké síle Rakouska a Pruska. Šlesvicko bylo pak na základě Vídeňské mírové smlouvy rozděleno mezi vítězné mocnosti. O necelé dva roky později v roce 1866 se rozhořel konflikt mezi bývalými spojenci Rakouskem a Pruskem. Tzv. prusko-rakouskou válku vyhráli Prusové a jejich spojenci a celé území Šlesvicka se dostalo pod německou správu. Němci drželi Šlesvicko do konce první světové války, která dopadla pro Němce porážkou.
Plebiscit
Plebiscit na území Šlesvicka byl definován ve Versailleské smlouvě články 109 až 114. Byla vytvořena komise pro dohled nad konáním plebiscitu. Jejíž členové byli zástupci Francie, Velké Británie, Norska a Švédska. Plebiscitní území bylo rozděleno do dvou zón, které definovalo Dánsko. Hranice zóny I byla Dány položena co nejjižněji, aby první zóna zabírala i dnešní město Tønder. Zóna II byla v porovnání se zónou jedna nepoměrně menší a zabírala území Šlesvicka s převážně německým obyvatelstvem.
Plebiscit v zóně I proběhl 10. února 1920. Výsledky hovořily jednoznačně pro připojení této části Šlesvicka k Dánsku. Pro spojení s Dánskem hlasovalo 74,9% voličů (75 431 hlasů), pro připojení k Německu volilo 25,1% voličů (25 329 hlasů). Však ve třech ze čtyřech největších měst zóny I existovala velká německá většina (Tønder a Højer), a tak se po hlasování vedly ještě dlouhé diskuze. Na výsledku se však již nic nezměnilo a celá oblast byl přičleněna k Dánsku.
Plebiscit v zóně II se konal 14. března 1920. Výsledky byly opět jednoznačné, ale tentokrát ve prospěch Německa. Pro připojení k Německu hlasovalo 80,2% voličů (51 742 hlasů), pro spojení s Dánskem 19,8% voličů (12 800 hlasů). Pouze v několika vesnicích na ostrově Föhr se podařilo Dánům získat většinu hlasujících. Plebiscitní komise na základě výsledků rozhodla rozdělit Šlesvicko mezi Dánsko a Německo podle hranice mezi oběma zónami. Velice slabé výsledky v druhém plebiscitu, a to hlavně v největším městě Šlesvicka Flensburgu byly jedním z faktů, které vedly v Dánsku k ústavní krizi.
Plebiscit v nejjižnější části Šlesvicka (zóna III) se nekonal, protože místní obyvatelstvo bylo z drtivé většiny německé národnosti.
Výsledky
Výsledky plebiscitu v jednotlivých volebních okrscích:
Okrsek | Německé jméno | Dánské jméno | pro Německo | pro Dánsko | ||
procenta | hlasy | procenta | hlasy | |||
Zóna I (Severní Šlesvicko), 10. únor 1920 | 25,1 % | 25 329 | 74,9 % | 75 431 | ||
Okrsek | Hadersleben | Haderslev | 16,0% | 6 585 | 84,0% | 34 653 |
Město | Hadersleben | Haderslev | 38,6% | 3 275 | 61,4% | 5 209 |
Okrsek | Apenrade | Aabenraa | 32,3% | 6 030 | 67,7% | 12 653 |
Město | Apenrade | Aabenraa | 55,1% | 2 725 | 44,9% | 2 224 |
Okrsek | Sonderburg | Sønderborg | 22,9% | 5 083 | 77,1% | 17 100 |
Město | Sonderburg | Sønderborg | 56,2% | 2 601 | 43,8 % | 2 029 |
Město | Augustenburg | Augustenborg | 48,0% | 236 | 52,0% | 256 |
Severní část okrsku | Tondern | Tønder | 40,9% | 7 083 | 59,1% | 10 223 |
Město | Tondern | Tønder | 76,5% | 2 448 | 23,5% | 750 |
Město | Hoyer | Højer | 72,6% | 581 | 27,4% | 219 |
Město | Lügumkloster | Løgumkloster | 48,8% | 516 | 51,2% | 542 |
Severní část okrsku | Flensburg | Flensborg | 40,6% | 548 | 59,4% | 802 |
Zóna II (Střední Šlesvicko), 14. březen 1920 | 80,2 % | 51 742 | 19,8 % | 12 800 | ||
Jižní část okrsku | Tondern | Tønder | 87,9% | 17 283 | 12,1% | 2 376 |
Jižní část okrsku | Flensburg | Flensborg | 82,6% | 6 688 | 17,4% | 1 405 |
Město | Flensburg | Flensborg | 75,2% | 27 081 | 24,8% | 8 944 |
Severní část okrsku | Husum | Husum | 90,0% | 672 | 10,0% | 75 |
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Schleswig Plebiscites na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Šlesvické plebiscity na Wikimedia Commons