Němčina v Namibii

V letech 1884 až 1915, kdy byla Namibie německou kolonií, byla němčina i jediným úředním jazykem. V té době již zde žilo, anebo přicházelo afrikánsky mluvící obyvatelstvo, především Búrové, kteří hledali „nový domov“ v důsledku búrských válek, které proti nim vedli Britové. Vzhledem k tomu, že afrikánština i němčina jsou jazyky spadající pod germánskou větev, docházelo v některých případech k přirozené asimilaci obyvatel v německém prostředí. Vlivu němčiny napomáhala i skutečnost, že roku 1908 v německé Namibii propukla diamantová horečka, takže se do oblasti přesouvalo více německých osadníků, kteří zde později vybudovali úřady, školy či nemocnice; zvlášť pro Evropany, kteří se dorozumívali německy.[3][4][5]

Po vypuknutí první světové války Německé císařství, stojící na straně Centrálních mocností, bylo ve své jihozápadní kolonii napadeno a posléze i v této oblasti okupováno Jihoafrickou unií, a to 9. července 1915, kdy německý generálmajor Victor Franke kapituloval proti přesile Dohody. Správa území tedy přešla do rukou jihoafrických úředníků, kteří však nijak radikálně proti německojazyčnému obyvatelstvu nepostupovali; jejich práva tedy zůstala prakticky nedotčena. Během období okupace vznikl dokonce roku 1916 německý deník Allgemeine Zeitung, který funguje v Namibii dodnes a je taktéž jediným deníkem píšící výhradně v němčině. Nicméně po skončení první světové války se přístup úřadů vůči Namibijským Němcům změnil a na přelomu let 1919 a 1920 byla téměř polovina německých osadníků exportována nedaleko Pietermaritzburgu a Pretorie. Bývalá německá kolonie byla zrušena a z prostoru vyhlášen mandát pod názvem Jihozápadní Afrika (německy Südwestafrika), což znamenalo konec němčiny jako úředního jazyka. Území spravovala jihoafrická vláda, tudíž úředními jazyky se stala angličtina s afrikánštinou.[4]

Ač si německy mluvící obyvatelstvo přálo uznat němčinu jako třetí úřední jazyk již po vyhlášení mandátu, byl ji status úředního jazyka opětovně uznán až po dlouhé době, a to roku 1984. Dřívější pokusy o zrovnoprávnění němčiny bývávaly opakovaně odmítnuty z toho důvodu, že by její uzákonění vedlo k četným sporům s neněmeckým obyvatelstvem.[2][5]

Po vyhlášení nezávislosti Namibie v roce 1990 se jediným úředním jazykem stal anglický jazyk, aby se namibijská vláda v budoucnu vyhnula konfliktům ohledně upřednostňování některého z jazyků.[2]

V Namibii, vyjma severu, převažují afrikánské a německé názvy míst.

Německojazyčná cedule ve Windhoeku

Logo společnosti NBC vysílající v němčině

Rozšíření a vliv němčiny klesá, a to hlavně kvůli přejmenovávání jednotlivých ulic, kdy se namibijská vláda snaží názvy ulic uctít zejména osobnostmi z nedávné historie země a zároveň zredukovat názvy z německého a britského koloniálního období. Na odněmčování Namibijští Němci reagují kritikou ohledně porušování dohod o zachování kulturního dědictví, ale také to, že se často jedná o téměř neznámé osobnosti z minulosti vládnoucí strany SWAPO, jejichž celonárodní význam je sporný.[6]

Z namibijského sčítání lidu z roku 2011 vyplynulo, že němčinu stále aktivně používá okolo 20 000 lidí ve 4539 domácnostech, což představuje ze všech obyvatel Namibie asi 0,9 %. Oblasti, ve kterých němčina tvoří nejvyšší podíl jsou uvedeny v tabulce níže.[7]

• 
  Turistické suvenýry ve Swakopmundu připomínající někdejší kolonii
• 
  Cedule varující před neoprávněným vstupem v němčině
• 
  Německé slovo Bäckerei označující pekárnu, Windhoek
• 
  Koláž německých nápisů v Namibii
• 
  Ulice v Grootfonteinu nesoucí jméno německého prozaika Goetheho
• 
  Celní úřad z éry německého kolonialismu

Namibijský deník Allgemeine Zeitung z roku 2004

Německý odborník na lingvistiku — Ulrich Ammon roku 2010 prohlásil, že budoucnost němčiny v Namibii je ohrožená. Své tvrzení opírá o argumenty, že mladí Namibijští Němci se méně účastní aktivit, které přispívají k zachování němčiny jako např. školní spolky, rozhlas a další organizace sjednocující německy hovořící obyvatele, čímž se „zbavují odpovědnosti za zachování německého jazyka“. Dále se domnívá, že Němců angažující se v politických kruzích je nedostatek, tato problematika se pak projevuje kupříkladu v oblasti školské jazykové politiky. Němčina není podle Ammona dostatečně podporována a vyučuje se pouze v prvních třech školních ročnících, což je mimo jiné způsobeno i nedostatkem učitelů, kteří němčinu ovládají; v budoucnu tak školství již nebude schopno zaručit, zda se v namibijských školách bude německy vůbec vyučovat. Ředitel jedné z namibijských škol Peter Schlenther však na jeho slova zareagoval, že jazykovou situaci vidí příliš pesimisticky.[8]

Číslice v gotickém písmu švabach, které bylo typické pro němčinu

Němčina mluvená v Namibii se od té, kterou se hovoří v Evropě může lišit. Namibijská němčina byla ovlivněna místními jazyky, a to především afrikánštinou, angličtinou a jazyky původních obyvatel — Bantu a Ovambo. Namibijští domorodci se potom mohou dorozumívat africkým pidžinem, který se označuje jako tzv. namibijská černá němčina.[14]