Národní park Reisa

Park se nachází na vrchovině v jihovýchodní části bývalého kraje Troms. Největší řekou je Reisaelva, který také v parku pramení. Nedaleko od koryta řeky Reisaelva se nachází 269 metrů vysoký vodopád Mollisfossen s výškou volného pádu je 140 metrů. V blízkosti řeky Reisaelva existují četné obří hrnce, některé jsou až 10 metrů hluboké. Obecně lze říci, že krajina v národním parku Reisa silně připomíná norské údolí Altadalen.

V horách severně od vodopádu Imofossen jsou některé velmi velký kaňony, ve kterých jsou dobře k vidění různé horninové usazeniny. Směrem k finské hranic jsou hory ploché a krajině dominuje vřesoviště tam - a rašeliniště.

Vzhledem k různorodé a úrodné půdě je flóra jednou z nejbohatších v celém Norsku. Půda je jak zásaditá, tak i kyselá. V parku bylo objeveno celkem 525 druhů rostlin. Z 230 norských skalniček lze 193 druhů nalézt na území národního parku Reisa. Nejvzácnější druhy rostlin jsou jirnice modrá (Polemonium caeruleum), všivec Pedicularis flammea, malý keřík kasiope čtyřhranná (Cassiope tetragona), prha Arnica angustifolia a pěnišník laponský (Rhododendron lapponicum). Pouze v údolí Elvedal roste navíc lipnicovitá tráva trojštět alpský (Trisetum alpestre), silenka Silene involucrata, locika Lactuca sibirica a orchideje Lysiella oligantha a korálice trojklaná (Corallorhiza trifida). Orchidej Lysiella oligantha je velmi vzácná v severní Evropě. Jediný hlavní výskyt na světě je u jezera Bajkal na Sibiři.

V národním parku se vyskytuje několik dravých ptáků, včetně káně rousného, orla skalního, sovice krahujové, poštolky obecné a raroha loveckého. Někdy lze v parku zahlédnout orla mořského. Celkem se v parku vyskytuje kolem 140 druhů ptáků, včetně poměrně vzácných potáplice malé a potáplice severní stejně jako husy polní, husy malé a labutě zpěvné.

Největšími savci jsou rosomák, rys a liška polární. Sámské jméno národního parku znamená Kaňon lišek polárních (Njalla = liška polární). Nicméně početnost lišek polárních v parku klesá. Čas od času, jako vzácní návštěvníci, přicházejí medvědi hnědí.

V národním parku a okolí žijí tří hlavní etnické skupin: Sámové, Kvénové a Norové Všechny skupiny tam žijí po mnoho staletí, Sámové přinejmenším od 16. století. Kultuře Kvénů je věnována výstava v Centru národního parku Halti.

Až do 19. století mezi hlavní průmyslová odvětví regionu patřilo kácení dřeva a výroba dehtu. Na některých místech stále lze stále vidět zbytky bývalých zařízení pro výrobu dehtu.

V parku leží některé neobsazené chaty, jako je např. Nedrefosshytta které provozuje Norská turistická asociace a které leží na turistické dálkové trase Nordkalottleden. Na východním kraji parku leží chata na břehu jezera Ráisjávri.

Zejména spodní část řeky Reisaelva je vhodná pro rybaření, nacházejí se tu velké zásoby lososa (v období tření), vranky obecné, pstruha a siven. Nicméně pro rybaření a lov je nutné mít licenci.

• 
  Typické porosty ve spodní části údolí
• 
  V centrálním údolí
• 
  Horní oblast s hustou vegetací
• 
  Okolí vodopádu Imofossen
• 
  Vodopád Mollisfossen