Soos

Soos je národní přírodní rezervace asi 4,5 kilometru severovýchodně od Františkových Lázní v okrese Cheb. Předmětem ochrany je soubor lesních ekosystémů, slatinišť, oligotrofních jezírek a tůní s výskytem vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů, ke kterým patří hnědásek chrastavcový. K chráněným jevům patří také útvary neživé přírody: mofety (významné výskytiště), minerální prameny a vrstvy křemeliny.

Zdroje k infoboxu
Národní přírodní rezervace
Soos
IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu)
Naučná stezka Soos
Základní informace
Vyhlášení7. listopadu 1964
VyhlásilMinisterstvo školství a kultury
Nadm. výška432–442 m n. m.
Rozloha268,30 ha[1][2]
Poloha
StátČesko Česko
OkresCheb
UmístěníDvorek, Milhostov, Nová Ves, Nový Drahov, Povodí, Vonšov
Souřadnice50°8′59,82″ s. š., 12°24′11,13″ v. d.
Soos
Další informace
Kód404
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Národní přírodní rezervace v Česku

Název

Název rezervace je odvozen z němčiny, ale existují různé výklady původu slova. Může vycházet ze slov Moos (mech) nebo Satz (sedlina, usazenina). Podle jiné verze slovo Soos znamená v egerlandském nářečí močál.[3]

Historie

V osmnáctém a devatenáctém století probíhala v prostoru celé rezervace těžba rašeliny používané jako palivo nebo k lázeňským účelům. Během těžby se hloubily odvodňovací příkopy, jejichž účelem bylo snížení hladiny podzemní vody, a získaný materiál se odvážel po železničních vlečkách.[4] V devatenáctém století se další těženou surovinou stala křemelina, ze které se vyráběly žáruvzdorné cihly a firma Mattoni z ní do roku 1936 vyráběla minerální soli a slatinný louh. Křemelina se naposledy těžila v padesátých letech dvacátého století.[5] Na hranicích rezervace se nacházejí ložiska žáruvzdorných a pórovinových jílů, jejichž těžba v minulosti ovlivňovala chráněné území zejména vypouštěním důlních vod.[4] Asi třetina území rezervace leží nad ložiskem hnědého uhlí, s jehož těžbou se kvůli ochraně minerálních pramenů využívaných ve Františkových Lázních nepočítá.[5]

Vzhledem k těžbě nerostných surovin bylo celé území od osmnáctého století odlesněné. Pokusy o výsadbu stromů se nezdařily a zůstaly po nich jen solitérní stromy nebo skupiny smrků ztepilých, borovic lesních, borovic vejmutovkek a modřínů opadavých. Nepůvodní lesní porosty na starých odvalech se postupně navracejí k přírodě blízkému lesu.[6] Až do roku 1974 probíhala v části rezervace pastva skotu a do šedesátých let dvacátého století se zde kosila tzv. čalounická tráva, která se v množství 10–20 vagonů ročně odvážela.[7]

Nejstarší ochranná opatření na území Soos se vztahují k Císařskému prameni, který byl roku 1877 prohlášen za veřejný léčivý pramen. V okruhu přibližně 1500–2000 metrů od něj bylo vyhlášeno ochranné pásmo, ve kterém byla zakázána těžební činnost. První návrh na ucelenou ochranu území se objevil v roce 1887, ale navzdory tomu těžba surovin pokračovala. Další návrh na ochranu byl podán roku 1947 a po sedmnácti letech jej realizovalo ministerstvo školství a kultury.[6]

Chráněné území poprvé vyhlásilo ministerstvo školství a kultury dne 7. listopadu 1964 v katetorii státní přírodní rezervace. Podruhé rezervaci vyhlásilo ministerstvo kultury ve stejné kategorii s rozlohou 221 hektarů s účinností od dne 29. prosince 1987.[8] Naposledy bylo území prohlášeno národní přírodní rezervací ministerstvem životního prostředí dne 1. února 2016,[8] kdy se rozloha rezervace zvětšila[6] na přibližně 262 hektarů.[8] V roce 2020 bylo u rezervace otevřeno nové infocentrum se zázemím pro návštěvníky a badatelnou určenou pro zájemce o geologii a balneologii.[9]

Přírodní poměry

Rezervace měří 268,2999 hektarů a nachází se v nadmořské výšce 432–442 metrů v katastrálních územích Dvorek, Milhostov, Nová Ves u Křižovatky, Nový Drahov, Povodí a Vonšov.[8] Plocha rezervace se překrývá s rozsáhlejší evropsky významnou lokalitou Soos, jejíž součástí je také přírodní rezervace Děvín.[10]

Geologie, geomorfologie, půdy

V geomorfologickém členění Česka lokalita leží v celku Chebská pánev a jejím stejnojmenném okrsku.[11]

Mofety

Základem geologické stavby území jsou žuly a svory krystalinika. Horniny jsou porušené tektonickými zlomy, v jejichž linii vedou údolí Vonšovského potoka a potoka Sázek. Blok hornin mezi zlomy byl v délce 2,2 kilometru a šířce 1,5 kilometru nejprve vyzdvižen, ale později došlo k jeho poklesu. V důsledku tohoto pohybu vznikla drobná Hájecká pánev vyplněná sedimentárními slíny a miocénními písky a jíly. Před deseti tisíci lety se v pánvi začala usazovat rašelina. Z počátku jednotná pánev byla rozdělena pískovým prahem na dvě části. Severní je vyplněna pouze rašelinou, zatímco v jižní části se vytvořila rašelina a vznikly v ní podmínky pro růst rozsivek. Jejich uložené křemité schránky vytvořily vrstvy tzv. křemeliny s mocností přes šest metrů.[12]

Většinu povrchu pokrývá půdní typ oligotrofní organozem typická nebo organozem glejová. Místy se objevuje pseudoglej typický s náznaky zasolení a do okrajových částí zasahují kambizemě, které přecházejí do rašelinných podzolů.[13]

Hydrologie

Z hydrologického hlediska tvoří Hájecká pánev samostatný celek. Vodou ji zásobují jen atmosférické srážky nebo minerální prameny, na které jsou vázané výrony suchého oxidu uhličitého zvané mofety. Většina pramenů vyvěrá v jižní části pánve a jejich celková vydatnost je asi 10 l·s−1.[12] K nejvydatnějším z nich patří Císařský pramen a pramen Věra.[13]

Císařský pramen

Císařský pramen je studená, středně mineralizovaná železitá sírano-uhličitano-chloridová sodná kyselka se zvýšeným obsahem beryllia a arsenu. Teplota v jímce kolísá podle ročního období mezi 14–18 °C. Podle zvýšené teploty jde o termální vodu z hlubokého podloží, která vystupuje podél zlomu a cestou se mísí se studenými kyselkami v třetihorní pánevní výplni. Pramen je nejteplejším přírodním vývěrem v Chebské pánvi.[14]

Podnebí

V rámci Quittovy klasifikace podnebí se rezervace nachází v mírně teplé oblasti MT4,[8] pro kterou jsou typické průměrné teploty −2 až −3 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 500–750 milimetrů, sníh zde leží 60–80 dní v roce. Mrazových dnů bývá 110–130, zatímco letních dnů jen 20–30.[15]

Flóra a fauna

V rezervaci žijí druhy chráněných živočichů a roste zde celá řada významných mokřadních a slanomilných rostlin. V rezervaci bylo zjištěno 31 druhů měkkýšů (29 druhů plžů a dva druhy mlžů).[16]

Přístup

Objekt Muzea Soos a vstup do geologického parku se nachází přímo u železniční zastávky Nový Drahov na trati Tršnice – Luby u Chebu. Vstup do rezervace je zpoplatněn.[17] Po červeně značené turistické stezce je vstup do národní přírodní rezervace z nádraží ve Františkových Lázních vzdálen necelých 6 km. Po přilehlé komunikaci podél hranic rezervace vede cyklotrasa č. 2133.

U vstupu na naučnou stezku se nachází muzeum s expozicemi Příroda Chebska a Příroda Soosu, pavilon s expozicí Dějiny Země, geologický park, modely prehistorických ještěrů v životní velikosti, stanice pro záchranu živočichů, expozice Ptačí svět Chebska v rámci stávajícího Muzea přírody a daňčí obora.

Odkazy

Reference

  1. Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19]
  2. Nationally designated areas inventory. Dostupné online. [cit. 2021-06-26]
  3. ŽÁČEK, Radovan. Soos u Františkových Lázní: Unikátní přírodní rezervace, kterou jinde v Evropě nenajdete. Lidé a Země [online]. 2017-09-25 [cit. 2019-12-30]. Dostupné online.
  4. Plán péče o národní přírodní rezervace Soos na období 2016-2023 [PDF online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2016-05-17 [cit. 2019-12-30]. S. 20. Dále jen Plán péče. Dostupné online.
  5. Plán péče, s. 24.
  6. Plán péče, s. 18.
  7. Plán péče, s. 19.
  8. Soos [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2019-12-30]. Dostupné online.
  9. Přírodní rezervace Soos má nové infocentrum. Ekolist.cz [online]. 2020-07-19 [cit. 2020-07-19]. Dostupné online. ISSN 1802-9019.
  10. Soos [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2019-12-30]. Dostupné online.
  11. CENIA. Katastrální mapy, geomorfologická mapa, geologická a půdní mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2019-12-30]. Dostupné online.
  12. Plán péče, s. 16.
  13. Chráněná území ČR. Příprava vydání Jiří Zahradnický, Peter Mackovčin. Svazek XI. Plzeňsko a Karlovarsko. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2004. 588 s. Dostupné online. ISBN 80-86064-68-9. Kapitola Soos, s. 158.
  14. Chcete se napít z Císařského pramene? [online]. Naše Voda, 2013-07-22 [cit. 2020-02-14]. Dostupné online. (česky)
  15. VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 425–430. Journal of Maps [online]. 2013-05-13. Čís. 9, s. 425–430. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827.
  16. HORÁČKOVÁ, Jitka. Měkkýši Národní přírodní rezervace Soos [Molluscs (Mollusca) of the Soos National Nature Reserve]. Malacologica Bohemoslovaca. 2012-12-18, roč. 11, s. 54–57. Dostupné online [cit. 2022-03-23]. ISSN 1336-6939. DOI 10.5817/MaB2012-11-54.
  17. Otevírací doba a vstupné. www.muzeumfl.cz [online]. [cit. 2015-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-22.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.