Národní koalice sil revoluce a syrské opozice

Dne 25. března 2013 se Ahmad Muáz Chatíb rozhodl rezignovat kvůli pocitu nesvobody pro svoji práci včetně neochoty Západu opozici vyzbrojit. Prozatímním předsedou byl zvolen Ghasán Híttú[6] a 22. dubna křesťan George Sabra.[7] Na Chatíbovo místo byl dne 6. července 2013 zvolen Ahmad Džarba podporovaný Saúdskou Arábií.[8] V červenci 2014 ho vystřídal Hadi al-Bahra, v lednu 2015 převzal vedení Chálid Chodža.

Koalice měla při založení v roce 2012 radu přibližně 63 členů,[9] včetně 22 členů Syrské národní rady.

Členové fronty al-Nusra a dalších 13 ozbrojených skupin uvedli v listopadu 2012, že jednomyslně odmítají projekt Národní koalice. Ovšem o den později velitelé jedné z těchto skupin, brigáda al-Tawhid (sunnité a spojenci al-Nusry), řekli že podporují Národní koalici a že včerejší prohlášení patřilo revoluční síle v bojišti, která není dostatečně zastoupena v Národní koalici.[10]

Kurdská Sjednocená demokratická strana (PYD), která kontroluje území na severu Sýrie, odmítla tuto koalici v listopadu 2012 a kritizovala ji jako „poslušnost Turecku a Kataru“.[11] Kurdská národní rada se ovšem dohodla na vstupu do Národní koalice a PYD za to radu kritizovala.[12]

Jedenáct islamistických povstaleckých skupin v Sýrii v září 2013 oznámilo, že neuznávají autoritu Národní koalice, a uvádí, že „všechny skupiny zformované v zahraničí, aniž by se vrátily do země, nás nereprezentují.“[13]

Týdeník The Economist koncem září 2013 napsal, že v měsíci, kdy Amerika odvrátila raketové útoky, se Syrská opoziční koalice stává čím dál irelevantnější.[5]

Syrská národní rada (hlavní blok v rámci koalice) 20. ledna 2014 odstoupila od koalice na protest proti rozhodnutí koalice zúčastnit se ženevských rozhovorů. Nechtějí vyjednávat s Íránem a vyjednávat budou až poté, co bude syrský prezident Bašár al-Asad zbaven moci.[14]