Námořnictvo Papežského státu

Papežský stát byl původně na moři ochraňován námořnictvem Byzantské říše, ale po muslimském nájezdu na Řím v roce 843 a arabském nájezdu v roce 846, který vyplenil baziliky extra muros, mu vyvstala potřeba vlastních námořních sil. V roce 849 svaz pod vedením Caesara, prince neapolského, skládající se z neapolských, amalfských, gaetských a papežských lodí, odrazil piráty v bitvě u Ostie.

Později Papežský stát financoval různá loďstva v průběhu křížových výprav a vypravil některé vlastní eskadry, které se spolu s Benátkami a dalšími podílely na bojích s Osmanskou říší v době po pádu Konstantinopole. Spolu s najatými a spojeneckými loděmi z Toskánska a Malty se jedna papežská eskadra účastnila bitvy u Lepanta.

V roce 1715 papež Kliment XI. nechal postavit Papežský arzenál nedaleko Porta Portese v přístavu Ripa Grande na Tibeře.[1] V roce 1802 Napoleon daroval Piovi VII. a jeho námořnictvu dvě brigy: poněkud starší Saint Paul a zcela novou Saint Pierre. Pod jmény San Paulo a San Pietro pak byly po nějakou dobu umístěny v přístavu Civitavecchia, než byly vyřazeny ze služby.

Papežské lodě byly od roku 1819 chráněny mezinárodní konvencí, ale námořnictvo se jen pomalu vzpamatovávalo ze ztrát plavidel které utrpělo v době napoleonských válek. Jedna loď byla v roce 1826 ukořistěna muslimskými piráty, ale po demonstraci síly dvěma piemontskými fregatami a dělovou šalupou pod velením kapitána Arnouse ji tripolský bej propustil spolu s náhradou ve výši 10 600 franků.[2] V roce 1823 se námořnictvo skládalo z dvanáctidělového škuneru San Pietro, kutru, feluky a pinasy.[3] Dalších dvanáct hlídkových člunů vyzbrojených moždíři a organizovaných ve dvou eskadrách (osm v Jaderském a čtyři v Tyrhénském moři) sloužilo jako pobřežní stráž. Podplukovník Alessandro Cialdi vedl expedici do Egypta a pak vedl tři parníky britského původu do Říma pro plavbu na Tibeře.[3] Čtvrtý parník, Roma, se podílel na nepokojích v roce 1848, když čelil rakouskému obléhání Ancony.

V roce 1856 byly správy dosud samostatného Válečného loďstva (Marina da Guerra), námořnictva finanční stráže (Marina di Finanza) a Tiberského loďstva (Marina del Tevere) sjednoceny do Papežského námořnictva (Marina Pontificia).

Lev XIII., v rámci svého odklonu od diplomatické linie Pia IX., prodal poslední loď papežského loďstva, korvetu Immacolata Concezione, již během prvního roku svého pontifikátu. Vzhledem k tomu, že světská moc papežství byla od obsazení Říma Itálií v roce 1870 omezena na Vatikán, bylo plavidlo do té doby zakotveno ve francouzském Toulonu.[4] Její vlajka a zmenšený model se nacházejí ve Vatikánském muzeu v Lateránu.

• U Lepanta:
  • Capitana (vlajková loď)
  • Padrona (vlajková loď eskadry)
  • Suprema
  • Serena
  • Pace
  • Vittoria
  • Grifona
  • Santa Maria
  • San Giovanni
  • Regina
• San Bonaventura[5]
• San Pietro, škuner
• San Pietro, dřívější briga, zrušená v roce 1807
• Roma, parník
• Immacolata Concezione, korveta

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Papal Navy na anglické Wikipedii.

• Bitva u Lepanta
• Galéra
• Katolická církev a otrokářství