Nákladní vůz (železnice)

Nákladní vůz, často označovaný jako (nákladní) vagón, je kolejové vozidlo tažené, určené k přepravě nákladů.

Dvounápravový krytý vůz běžné stavby, u ČSD jako řada Ztr, zde tentýž typ u TCDD
Vůz na stlačený propan pro rozchod 1520 mm, se spřáhlem SA-3, způsobilý pro provoz na území bývalého SSSR, na snímku v Estonsku
Vůz Uacs na sypké materiály
Klanicový vůz, Finsko
Krytý vůz s brzdařskou budkou

Z technického hlediska se dají nákladní vozy charakterizovat:

  • podle určení (druhu přepravovaného nákladu a také požadovaného stupně univerzálnosti), jímž jsou dány hlavní rozměry, tvarové řešení, technologické vybavení,
  • podle vlastností vyžadovaných železniční sítí, pro kterou je určen (rozchod kolejí, typ spřáhla, druh vlakové brzdy, způsob označování, ...),
  • podle konstrukce pojezdu:
    • s rámovým pojezdem (převážně dvounápravové)
    • s podvozky (dvounápravovými, třínápravovými, ...)
  • a podle řady dalších kritérií.

Z hlediska obchodního: V evropských podmínkách probíhá liberalizace přepravního trhu a mizí tradiční, dříve uplatňované dělení na vozy vlastněné národními železnicemi (unitárními železnicemi ve vlastnictví státu) a vozy tzv. soukromé. Nyní lze spatřovat rozdíl mezi vozy patřícími firmám poskytujícím přepravní služby a vozy majitelů, jejichž činnost má jiný charakter a využívají je jen pro vlastní potřebu, někdy pouze na vlastní vlečce nebo průmyslové dráze. Časté jsou dlouhodobé pronájmy nákladních vozů.

Technické vlastnosti

Dělení podle určení

Způsob členění vozů podle určení a tomu odpovídající názvosloví se liší v různých technických tradicích (mj. jsou zde rozdíly mezi britskou a americkou angličtinou). Některé systémy obsahují hierarchizaci (např. 10 kategorií definovaných UIC bylo pokusem o podřízení dekadickému číslovacímu systému).

Uvedené dělení je kompilací z českých zdrojů a odpovídá tradicím v českém prostředí. Upouští od hierarchizace, zahrnuje i relativně nové technologie (jako RoLa a kapsové vozy), obsahuje tedy i druhy vozů, které nejsou respektovány jako základní řady v mezinárodním systému označování:

  • zavřené, kryté vozy běžné stavby (lidově zetka) – především k přepravě kusových zásilek a paletizovaného zboží vyžadujícího ochranu před povětrností,
  • vozy s odsuvnými bočnicemi – zavřené vozy zvláštní stavby, které umožňují mechanizovanou nakládku; vytlačují zavřené vozy běžné stavby,
  • vysokostěnné vozy (lidově uhlák) – k přepravě uhlí nebo kusových zásilek, které nevyžadují ochranu před povětrností,
  • plošinové vozy – k přepravě rozměrných kusových zásilek, které nevyžadují ochranu před povětrností,
  • nízkostěnné vozy – podobné plošinovým, nízké stěny rozšiřují možnosti upevnění nákladu,
  • oplenové vozy – k přepravě dlouhých zásilek, jejichž délka přesahuje délku vozu,
  • výsypné vozy – k přepravě volně ložených sypkých hmot,
  • nádržkové vozy (kotlové vozy, cisterny) – k přepravě kapalin, stlačených plynů, zkapalněných plynů,
  • nádobové vozy – s trvale uchycenými nebo odnímatelnými nádobami,
  • izotermické a chladicí vozy,
  • hlubinové vozy – s ložnou plochou mezi podvozky sníženou, umožňující přepravu vysokých zásilek;
  • kontejnerové vozy – pro přepravu kontejnerů, obvykle v různých rozměrových variantách a kombinacích,
  • kapsové vozy – pro přepravu silničních návěsů, obvykle umožňují i přepravu kontejnerů,
  • vozy pro systém RoLa – pro přepravu kamionů,
  • speciální vozy – v užším pojetí například vozy pro stavbu, opravy a údržbu tratí, tárovací vozy kolejových vah, přechodové vozy pro spojení vozů s různými spřáhly, apod. V širším pojetí, uplatněném i v číslovacím systému UIC, jsou sem zatříděny i některé konstrukce z výše uvedených, jmenovitě nádobové a hlubinové.

Označování vozů

Držitelé vozů je obvykle identifikují očíslováním. Pokud nejsou zároveň provozovateli dráhy a zejména pokud vozy mají jezdit po drahách více různých provozovatelů (v evropských podmínkách typicky v mezistátním provozu), vzniká nutnost definovat číslovací systém úmluvou (či mocenským nařízením).

Evropské železniční správy sdružené v Mezinárodní železniční unii (UIC) v 60. letech 20. století zavedly (nejprve pro normálněrozchodné vozy) jednotné značení pomocí dvanáctimístných čísel. V tomto systému je mj. zahrnuto i výše zmíněné rozlišení mezi vozy národních železnic a vozy soukromými, které nyní pozbývá významu.

V zemích Evropské unie je označování železničních vozidel upraveno rozhodnutím Evropské komise z roku 2006, tzv. „TSI - provoz a řízení dopravy“, které plně vstoupilo v platnost v roce 2010. Jde o převzetí a rozšíření systému podle UIC.[1]

Úmluvy také určují - vedle způsobu zacházení s cizími vozy a účtování poplatků za jejich používání - obsah, rozsah, vzhled a umístění nápisů a značek na vozech, informujících o jejich technických a provozních parametrech a zvláštnostech ovládání a obsluhy. Důležité údaje se vyznačují přímo na vozech a jejich rozsah je značný, protože vozy (podobně jako např. kontejnery a na rozdíl od automobilů) nejsou doprovázeny obsluhou.

Odkazy

Reference
  1. Rozhodnutí komise č. 2006/920/ES (Technická specifikace pro interoperabilitu týkající se subsystému „Provoz a řízení dopravy“ transevropského konvenčního železničního systému), příloha P Dostupné online Archivováno 13. 4. 2014 na Wayback Machine

Literatura
  • Kolektiv:Průvodce po železnici, NADAS, Praha 1977
  • Rozhodnutí Komise 2006/861/ES ze dne 28. července 2006 o technické specifikaci pro interoperabilitu subsystému „Kolejová vozidla - nákladní vozy" transevropského konvenčního železničního systému Dostupné online

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.