Světová náboženství

Koncept světových náboženství vychází ze staršího křesťanského pojetí, které rozdělovalo lidstvo na čtyři skupiny: křesťany, židy, muslimy a zbytek, označovaný zpravidla jako pohané, modloslužebníci či polytheisté. Toto dělení bylo v druhé polovině 19. století a na počátku 20. nahrazeno systémem, který zahrnuje přibližně deset až dvanáct „světových náboženství“, někdy doplněný o seznam dalších menších náboženských tradic, a který byl široce přijímán ještě na počátku 21. století. Většina světových náboženství tak byla postupně vydělena ze souhrnného „pohanství“.[2]

Světová náboženství jsou často dělena na západní nebo abrahámovská náboženství, a východní náboženství, což upomíná na tradiční dichotomii mezi Východem a Západem, přičemž v tomto dělení někdy zaujímá islám, občas též zarathuštrismus, zvláštní pozici mezi Východem a Západem. Taktéž se používá dělení na náboženství vzniklá na Předním východě, v jižní Asii a na Dálném východě. Toto rozdělení upomíná na klasifikaci jazyků používáný v 19. století, které byly rozlišovány na semitské, árjovské (tedy indoevropské) a túránské („orientální“).[2]

Americká badatelka Tomoko Masuzawa krititizuje pojem světová náboženství, respektive world religions, jako vágní a obskurní a upozorňuje na fakt že v původním pojetí pojem odkazoval na universalismus daného náboženského učení v kontrastu k náboženstvím etnickým. Jako světové náboženství tak bylo označováno především křesťanství, a stejný statut začal být v různé míře přiznáván buddhismu, případně i islámu, čímž došlo ke vzniku konceptu více světových náboženství.[2]

Posvátná řeka Ganga

Hinduismus je nejstarším dodnes aktivním náboženstvím na světě. Má své kořeny v tradicích a dějinách Indie, kde vznikl někdy kolem roku 1800 př. n. l. Jeho stoupenci věří v jediného Boha - Brahma (absolutní duch), který je mimo lidský dosah a chápání. Hinduisté věří pouze v Brahmu, ale používají více názvů pro jeho vlastnosti. Nejpopulárnějšími názvy jsou Šiva ničitel a Višnu udržovatel. Podle hinduistických svatých knih se dodnes v Indii udržuje kastovní systém. Sám Brahma totiž podle hinduistické tradice vytvořil čtyři varny (barvy) v době stvoření světa. Kastovní systém stojí dnes v Indii sice mimo zákon, ale kastovní rozdíly stále silně ovlivňují život ve venkovských oblastech Indie. Hlavní složkou náboženství je víra v nekonečný cyklus zrození, života na zemi, smrti a opětovného zrodu. Každý člověk se v dalším životě reinkarnuje podle skutků svého předchozího života.

Židé modlící se u Zdi nářků

Dějiny judaismu sahají čtyři tisíce let do minulosti a nepočítáme-li hinduismus, je to nejstarší náboženství na světě. Za zakladatele svého náboženství považují Židé Abrahama. Za toho, kdo dal tvar a formu tomuto náboženství, pak Mojžíše, který vyvedl národ z egyptského zajetí. Klíčovou složkou náboženství je dodržování určitého způsobu života - dodržování rituálů a předepsaných obřadů. Zajímavostí je, že Židem se stává každý automaticky, pokud se narodí židovské matce. Židé věří, že jsou vyvoleným národem a že jim v božích záměrech připadá zvláštní úloha.

Buddhističtí mniši v Bódhgaji, jednoho ze čtyř hlavních poutních míst buddhismu

Buddhismus je učení, které existuje více než dva a půl tisíce let. Buddhisté věří v cyklus zrození, života a smrti. Věří také, že z tohoto sledu je možno se vymanit a dosáhnout nirvány. Buddha - Siddhártha Gautama se narodil pravděpodobně roku 560 př. n. l. Jeho učení hlásá nenásilí, soucit, snahu o dosažení moudrosti. Po Buddhově smrti se učení rozdělilo na dvě hlavní školy buddhistického myšlení - théravádový a mahájánový. Théravádový buddhismus je způsob cesty ke spáse, užívaný hlavně mnichy. Mahájánový buddhismus pohlíží na Siddhárthu Gautamu jako na nadpřirozenou bytost. Věří také, že existovalo, existuje a bude existovat mnoho dalších Buddhů. Mahájánový buddhismus je rozšířen hlavně v Japonsku, Koreji, Číně, Mongolsku, Tibetu a Nepálu.

Křesťanské procesí ruských pravoslavných

Křesťanství je dnes největším náboženstvím na světě. Odhaduje se, že celkový počet jeho vyznavačů jsou více než dvě miliardy věřících, rozdělených do více než dvaceti tisíc různých sekt či církví.[1] Je to náboženství monoteistické, vzniklé v 1.st. v Palestině po ukřižování Ježíše Nazaretského. Jeho učení se rozšířilo nejprve v Jeruzalémě v židovském prostředí a posléze i v prostředí pohanském v celé římské říši. Posvátnou knihou křesťanů je soubor spisů, nazývaný Bible - Písmo svaté - o kterém křesťané věří, že obsahuje pravdy Bohem zjevené. Bible má dvě části - Starý zákon převzatý z judaismu a Nový zákon, kterým byla ve 2. st. Bible doplněna.

Ka'ba v mešitě Al-Masdžid al-Harám s muslimskými poutníky

Islám je monoteistické náboženství, vzniklé v 6. st. v oblasti dnešní Saúdské Arábie. Posvátnou knihou islámu je Korán, který definuje způsob života věřících - muslimů - jak po světské tak i duchovní stránce. Muslimové věří, že jediný bůh posílal čas od času proroky jako byli Abrahám, Mojžíš a Ježíš, aby ukázali lidem, jak mají žít. Protože jejich poselství nebyla dostatečně oceňována, poslal bůh posledního a největšího proroka Muhammada, tomu odhalil svou vůli v řadě zjevení, která pak byla bezchybně zaznamenána v Koránu.

Zoroastriánský chrám ohně v Jazdu, Írán

Zoroastrismus či zarathuštrismus (bývá nazýván také jako mazdaismus nebo pársismus) je založen na učení perského proroka Zarathuštry. Datum jeho narození se odhaduje kolem roku 1000 př. n. l. Toto staroperské náboženství učí, že veškerá existence je založena na neustálém boji bohem dobra nazývaným Ahura Mazda a bohem zla - jeho dvojčetem - jménem Angra Mainju. Tento dualismus tvoří jádro zoroastrismu. Stoupenci tohoto učení pevně věří v konečné vzkříšení, poslední soud, muka v pekle a radost v nebi. Tato víra nalezla zřejmý ohlas v judaismu, křesťanství i islámu. Zajímavostí je, že zoroastrovské kněžství je dědičné, kněžské rodiny po staletí udržují náboženské poznání. Mudrc či mág, který sledoval hvězdu z východu až k novorozenému Ježíškovi, mohl být zoroastrovec.

Sikhský poutník u Zlatého chrámu v Amritsaru.

Sikhismus založil Guru Nának, narozený r. 1469 v Talávandí, v indickém Paňdžábu, dnešním Pákistánu. Vážil si jak hinduismu tak islámu. Věřil, že žádné z obou náboženství neříká pravdu o Bohu. Jeho poselství zahrnovalo mnoho vážených hinduistických i muslimských vět a jiné naopak ignorovalo. Sikhismus klade důraz na osobní vztah k bohu, hlásá, že existuje neustálý cyklus zrození, života a smrti, kterým musí procházet každý. Cílem duše je návrat k bohu, proto se jedinec musí ukáznit, žít podle určitých pravidel a mravních zásad. Především však musí žít skromně a neustále sloužit druhým. Náboženským střediskem je Zlatý chrám v Amritsaru.