Musée des monuments français

Ústavodárné shromáždění a Národní konvent znárodnily během Francouzské revoluce majetek duchovenstva, krále a emigrantů. Poslanci v roce 1790 rozhodli vytvořit z kláštera malých augustiniánů sklad pro zabavené sochy a náhrobky a do čela instituce byl v roce 1791 jmenován Alexandre Lenoir. 1. září 1795 Alexandre Lenoir otevřel pro veřejnost depozitář, který se 21. října stal Muzeem francouzských památek, které představovalo dějiny francouzského sochařství a Lenoir byl jmenován jeho ředitelem.

S návratem monarchie Ludvík XVIII. muzeum v roce 1816 uzavřel a velká část děl byla vrácena původním majitelům. Zbytek byl začleněn v roce 1824 do sbírek Louvru a v roce 1836 do muzea na zámku Versailles. Náhrobky byly přesunuty na hřbitov Père Lachaise (Nicolas Boileau, Jean Mabillon, Héloise a Pierre Abélard). Církevní objekty byly vráceny zpět církvi.

V roce 1879 navrhl Eugène Viollet-le-Duc shromáždit zbytky sbírky v paláci Trocadéro, který zůstal prázdný od světové výstavy 1878. Muzeum bylo pro veřejnost otevřeno 28. května 1882, tehdy mělo čtyři výstavní sály. V roce 1886 přibyly další tři a v roce 1889 knihovna a sbírky dokumentů. Palác Trocadéro byl přestavěn na palác Chaillot pro světovou výstavu 1937 a muzeum bylo rozšířeno. Bylo reorganizováno a získalo dnešní název.

23. července 1997 požár zničil část prostor. Palác byl rekonstruován, muzeum bylo znovu otevřeno 15. září 2007 jako součást nově vytvořeného Cité de l'architecture et du patrimoine.

Muzeum zabírá jedno křídlo Palais de Chaillot a sestává ze tří galerií. Galerii Davioud tvoří galerie odlitků a galerie Carlu. Jsou zde modely moderní a současné architektury. Nástěnné malby a vitráže jsou umístěny na konci galerie moderní a současné architektury a jsou vystaveny ve dvou podlažích. Muzeum doplňuje knihovna a místnosti pro dočasné výstavy.

Sbírka odlitků pochází původně z ateliérů v Louvru, které nechali zhotovit architekt Viollet-le-Duc a spisovatel Prosper Mérimée, předseda výboru pro historické památky. Jsou vyrobeny převážně ze sádry. Sbírky doplnil v roce 1927 kurátor muzea Paul Deschamps, který nechal zhotovit reprodukce nástěnných maleb a vitráží v životní velikosti.

Vystavené kopie představují např. portál opatství sv. Fortunáta v Charlieu, portál katedrály v Chartres, hlavní portál opatství Moissac, portál kostela sv. Lazara v Avallonu, fresky z 11. století z katedrály sv. Štěpána v Auxerre, fresky z 12. století z kaple opatství v Saint-Chef, fresky z kupole katedrály sv. Štěpána v Cahors nebo některé vitráže katedrály sv. Štěpána v Sens.