MrTVÁ?

MrTVÁ? je opera (autorským označením „operní halucinace“) o 38 scénách českých skladatelů skladatelky Markéty Dvořákové a Ivo Medka z roku 2004. Napsána byla na text expresionistické jednoaktové hry Arnošta Dvořáka: Mrtvá z roku 1920 v úpravě skladatelů a dramaturgyně Marty Ljubkové. Její premiéru uvedlo 17. října 2004 pražské Národní divadlo v budově Stavovského divadla v rámci cyklu nových oper „Bušení do železné opony VIII“.

MrTVÁ?
Žánropera („operní halucinace“)
SkladatelMarkéta Dvořáková, Ivo Medek
LibretistaMarta Ljubková, Markéta Dvořáková, Ivo Medek
Počet dějství1 (38 scén)
Originální jazykčeština
Literární předlohaArnošt Dvořák: Mrtvá
Datum vzniku2004
Premiéra17. října 2004, Praha, Národní divadlo (Stavovské divadlo)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik, charakteristika a historie

Brněnští skladatelé Markéta Dvořáková a Ivo Medek intenzivně spolupracovali od počátku tisíciletí, zejména v souboru Marijan, a po několika větších projektech, především multimediálním projektu Oheň, vytvořili pro projekt tehdejšího ředitele Národního divadla Jiřího Nekvasila zvaný „Bušení do železné opony“ – ve kterém již o dva roky dříve slavila úspěch Žirafí opera Markéty Dvořákové.[1] – novou operní kompozici.[2][3]

Podle autorů je na námět – totiž původní činohru Arnošta Dvořáka, rozebírající ve slohu expresionismu po první světové válce vztah mezi manželem a milencem ženy po její smrti – upozornili současně dramaturgyně a kritička Marta Ljubková (která o několik let dříve recenzovala činoherní inscenaci této hry z Ústí nad Labem) a profesor Bořivoj Srba. Libreto upravila Ljubková s přispěním obou skladatelů; o své technice týmové kompozice Dvořáková a Medek napsali: „Dílo přitom nevzniká prostým rozdělením částí skladby mezi autory, ale skutečně paralelním komponováním, kdy skladba ‚rotuje‛ mezi autory a v každém cyklu přibývá pouze některá z horizontálních vrstev.“ Souběžně vznikala také vizuální podoba, protože autoři tuto operu brali od počátku jako dílo multimediální; na ní se podíleli režisér Rocc (Rok Rappl) a tvůrce videa Tomáš Hrůza. Opera MrTVÁ? vznikla v poměrně krátké době od června do září 2004 a již v říjnu téhož roku byla měla premiéru.[2][3] Protagonisty opery se stali Petr Matuszek, Tomáš Krejčí a Markéta Dvořáková (shoda jmen).[2][3]

Vnější děj je souvislý, ale ve skutečnosti roztříštěný na malé plochy (proto 38 scén). Část se odehrává v realitě protagonistů (postupně zkreslené opilostí), část ve vzpomínkách, část ve fantaziích. Rovněž herecká akce má mít různé úrovně (realistická či stylizovaná), navíc je zde napětí s vizuální (video) složkou, která k ději na jevišti místy tvoří parodický kontrast. Tomu odpovídá i několikavrstevná hudba. V instrumentaci mají podstatnou úlohu bicí nástroje; melodické nástroje často navozují konkrétní atmosféru (flétna pro lyrické části, harfa pro zasněné vzpomínky, tuba pro signál parníku, harmonika pro obraz „širé Rusi“). Živé hudebníky – kteří byli v jevištní realizaci navíc občas zataženi do akce – doplňuje elektronická nahrávka, která obsahuje především zvuky s parodizační úlohou – mlaskání, erotické zvuky – ale také sbor utonulých. Hudba je velmi rytmická – například ve scéně říkanky „Ňadra, kotníky, kolena, boky“ ve 22. výstupu; melodie mají občas rovněž parodizační nebo charakterizační úlohu – například valčík a tango.[4] „Hudba je tvořena pestrou mozaikou expresivních barev, které jsou však stmeleny v celek tak nenápadně a scénicky případně, že představení je vnímáno jako jeden kompaktní a nedělitelný kus,“ zněla jedna z recenzí.[5]

Ohlas u kritiky i u obecenstva byl příznivý. Například kritik Tomáš Kučera v časopise Harmonie – recenzuje olomoucké představení – oceňoval, že MrTVÁ? „je schopná zaujmout i ty posluchače, kteří se staví k soudobé hudbě skepticky […] I když se někomu může zdát, že současná hudba, a potažmo opera, je nepřitažlivá, MrTVÁ? ukázala, že tomu tak není.“[5] Zaujala polského skladatele a tehdejšího ředitele známého festivalu Varšavský podzim (Warszawska Jesień) Krzystofa Knittela, který řekl: „Považuji MrTvou? za jeden z nejzajímavějších divadelních zážitků v oblasti komorní opery současnosti – téma, konstrukci díla, ztvárnění tří hlavních postav a – samozřejmě – hudbu, která byla autory zdařile napsána na hraně mezi klasickou formou a jazykem soudobých technik.“ Maďarský dirigent Zsolt Nagy mínil, že „[s]kladatelům se podařilo vytvořit s minimálními prostředky jak scény, tak i světel překvapivě strhující představení na vysoké hudební úrovni, navíc plné humoru.“[6]

Po premiéře ve Stavovském divadle 17. října 2004 byla inscenace MrTVÁ? představena v Olomouci (Konvikt Pedagogické fakulty, 19. října), Brně (Bezbariérové divadlo BARKA, 21. října), Opavě (Loutkové divadlo, 2. listopadu) a Ostravě (Janáčkova konzervatoř, 9. listopadu),[2] a následně v dalších místech v Česku i na Slovensku. 22. září 2007 byla navíc jako první česká opera provedena na festivalu Varšavský podzim (Ochota Sport Centre), a to s příznivým diváckým i kritickým ohlasem.[6][7]

Ve společné operní tvorbě Dvořáková a Medek pokračovali operami Alice in bed (2014) a Věčná slečna Bledá (2021).

Osoby a první obsazení

Divadelní plakát k původní činohře Arnošta Dvořáka Mrtvá od Josefa Čapka.
osobahlasový oborpremiéra (17. října 2004)[2][3]
MužbarytonPetr Matuszek
PřítelbarytonTomáš Krejčí
ŽenaaltMarkéta Dvořáková
Dirigent: Gabriela Tardonová
Režie: Rocc
Scéna: Režie: Rocc
Kostýmy: Miroslava Matulová
Video: Tomáš Hrůza

Děj opery

  • scéna 1 – Předehra – Hudebníci postupně přicházejí na scénu.
  • scéna 2 – Kdysi – valčík – V neurčité taneční scéně divák vytušíme milostného trojúhelníku mezi Mužem, Ženou a Přítelem.
  • scéna 3 – Ztroskotání parníku Batum – Z projekcí se dozvídáme o zkáze parníku Batum.
  • scéna 4 – Setkání po pěti letech – Do pokoje přivádí Muž poprvé po pěti letech na večerní návštěvu Přítele, žertuje s ním a zve ho na sklenku. Přítel je nesvůj a zdráhá se; tvrdí, že se změnil. Muž zmiňuje, že právě před pěti zemřela jeho Žena.
  • scéna 5 – Ona mrtva, já živ – Muž si nad ztrátou Ženy hluboce zoufá.
  • scéna 6 – Vzpomínky – Muž i Přítel v tichosti vzpomínají na Ženu.
  • scéna 7 – Aspoň jednu sklenku – Muž dále ponouká Přítele k pití a připomíná poslední příležitost, kdy si spolu přiťukli.
  • scéna 8 – Ah, tenkrát – Bylo to těsně před odjezdem Ženy – tančili s ní tango – po týdnu přišla zpráva, že je mrtvá.
  • scéna 9 – Přinesu láhev – Muž se probírá ze vzpomínek a jde pro láhev.
  • scéna 10 – Vzpomínky – erotické – Přítele v pokoji, který důvěrně zná, ale kde dlouho nebyl, přepadají erotické vzpomínky na Ženu.
  • scéna 11 – Nepamatuješ se? – Muž se vrací a připomíná Příteli jejich poslední večer.
  • scéna 12 – Propad do minulosti – Muž vzpomíná na svou krásnou Ženu a na to, jak se z novin dozvěděl o ztroskotání jejího parníku.
  • scéna 13 – Obvinění – Přítel je čím dál více nesvůj a Muž ho obviní z toho, že byl Ženiným milencem. Přítel se přiznává.
  • scéna 14 – Ona mrtva, já živ – Mužova beznaděj se mění na ďábelskou radost.
  • scéna 15 – I mrtvou ji miluji – Oba muži se shodují – i mrtvou Ženu stále milují. Muž navrhuje zapomenout na žárlivost a podává si s Přítelem ruku.
  • scéna 16 – Dlouhá zátka – Oba si spokojeněji nalijí víno a popíjejí.
  • scéna 17 – Šaty s vlečkou – Muž a Přítel vzpomínají na Ženiny krásné šaty s vlečkou, jež měla na posledním plese a při jejich posledním večeru.
  • scéna 18 – Přinesu je – Muž navrhuje přinést ty šaty, přes protesty Přítele, který chce nechat mrtvé spát. Ozve se Ženino zívnutí.
  • scéna 19 – Přechod do vzpomínek – Muž odchází a Přítel se opět zabere do vzpomínek.
  • scéna 20 – Vzpomínky – erotické – Jeho vzpomínky jsou čím dál vášnivější.
  • scéna 21 – Přechod zpět do reality – Muž se vrací a přináší šaty s vlečkou.
  • scéna 22 – Erotický tanec s šaty – Muž i Přítel k nim čichají; je to, jako by Žena nezemřela. Začínají se šaty mezi sebou tančit smyslný tanec ve třech.
  • scéna 23 – Hádka – Situace v nich vzbudí opět žárlivost; dávají se do hádky a vzápětí i do rvačky, až vyčerpáni klesnou na zem.
  • scéna 24 – Procitnutí – Klepání a škrábání na dveře Muže a Přítele přiměje vstát. Dveře se otevřou.
  • scéna 25 – Zjevení Ženy – Ve dveřích stojí Žena, nádherně ustrojená v týchž šatech, s jakými Muž a Přítel tančili. Oslovuje Muže a Přítele, ale ti jsou údivem němí.
  • scéna 26 – Retrospektiva – Žena vysvětluje, „dejme tedy tomu“, že nezemřela, protože na parník nenastoupila; fingovala své jméno na seznamu cestujících, aby zmizela žárlivým manželovi a milenci.
  • scéna 27 – Trio – Muž a Přítel nemohou uvěřit, ale Žena se raduje, že s ní alespoň opět mluví.
  • scéna 28 – Retrospektiva 2 – Žena vágně vzpomíná na krutých pět let strávených na Rusi.
  • scéna 29 – Opěvování Ženy – Žena koketně tvrdí, že jí uběhlá léta nepřidala na kráse. Muž a Přítel se předhánějí, aby to popřeli, a zahrnují ji obdivem.
  • scéna 30 – Hádka 2 – Když se však Žena zmíní, že je přišla smířit, dávají se Muž a Přítel opět do hádky.
  • scéna 31 – Smysl příchodu – Žena se durdí, proto přece přišla. Vyžádá si od Muže cigaretu a od Přítele oheň, pak Přítele nechává se zapálenou cigaretou stranou.
  • scéna 32 – Oblbnutí muže – Nejprve Žena hovoří s Mužem. Vysvětluje mu, že to kvůli němu se vrátila; Přítel je v jejich soupeření tím poraženým, nemiluje ho. Žádá však Muže, aby k němu prokazoval „vznešený ohled vítěze“.
  • scéna 33 – Oblbnutí přítele – Totéž pak Žena opakuje Příteli.
  • scéna 34 – Přípitek – Poté Žena vyzve oba muže k přípitku. Muž i Přítel se oba cítí vítězi. Jeden i druhý políbí Ženu a nakonec se políbí navzájem. Začínají pít (Žena ne) a být bujaře veselí.
  • scéna 35 – Večírek – Zatímco se muži opíjejí a zpívají si „Zátka je dobrá, dlouhá“, pak se svalí na stejná místa jako po rvačce. Žena mezitím nepozorovaně zmizí.
  • scéna 36 – Procitnutí – Světlo v pokoji je nyní jako před Ženiným příchodem. Signál parníku probudí muže z jejich opilosti.
  • scéna 37 – Vyústění – Muž i Přítel nevědí, zda to, co se stalo, bylo skutečné, ale přesto jsou usmířeni. Smějí se, připíjejí všem ženám a nakonec dojdou k závěru, že se bez nich vlastně obejdou.
  • scéna 38 – Valčík – Muž a Přítel v rytmu valčíku odtančí.[2]

Instrumentace

Flétna; klávesy; violoncello; bicí souprava / elektronika / ukulele; druhá bicí souprava.[8][9]

Odkazy

Reference

  1. BALCÁRKOVÁ, Eva. Bušení do železné opony. Olomouc, 2017 [cit. 2021-03-09]. 120 s. Magisterská diplomová práce. Univerzita Palackého Olomouc, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Marek Keprt. s. 43–44. Dostupné online.
  2. Markéta Dvořáková – Ivo Medek: MrTVÁ? operní halucinace v 38 scénách (divadelní program – vložka). Praha: Národní divadlo, 2004. 2 s.
  3. Bušení do železné opery VIII. – Markéta Dvořáková – Ivo Medek – MrTVÁ?. Národní divadlo, informační zpravodaj o repertoáru a životě ND. 2004-09-29, roč. 122, čís. 2, s. 20. Dostupné online [cit. 2022-03-01]. ISSN 1212-1045. (omezený přístup)
  4. MEDEK, Ivo. Multimediální dílo - teorie a praxe. In: FLAŠAR, Martin; HORÁKOVÁ, Jana; MACEK, Petr. Umění a nová média. Brno: Muni Press, 2011. ISBN 978-80-210-5639-8. S. 19–22.
  5. KUČERA, Tomáš. Opera je mrtvá?. Harmonie [online]. Muzikus s.r.o., 2005-01-06 [cit. 2021-03-08]. Dostupné online. ISSN 1210-8081.
  6. KAVAN, Jan. Mrtvá na Varšavské jeseni. Hudební rozhledy. 2007-12, roč. 60, čís. 12, s. 34. Dostupné online [cit. 2022-03-01]. ISSN 0018-6996.
  7. 50. Międzynarodowy Festiwal Muzyki Współczesnej „Warszawska Jesień” 21-29 września 2007 PROGRAM [online]. Warszawa: Polskie Centrum Informacji Muzycznej, 2007 [cit. 2022-03-01]. Dostupné online. (polsky)
  8. MrTVÁ? v databázi Archivu Národního divadla
  9. MrTvá? Opera halutination in 38 scenes [online]. Praha: Hudební informační středisko [cit. 2022-03-01]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

  • BALCÁRKOVÁ, Eva. Bušení do železné opony. Olomouc, 2017 [cit. 2021-03-09]. 120 s. Magisterská diplomová práce. Univerzita Palackého Olomouc, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Marek Keprt. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.