Fieseler Fi 156

Storch (GM+AI) v letu, 2012

Švýcarský Fi 156 C-1 (Werk-Nr.4299, A-96)

Vývoj typu začal v roce 1934 z iniciativy hlavního konstruktéra letounu Rheinholda Mewese, přičemž letoun se stal i reakcí firmy Fieseler na výzvu Říšského ministerstva letectví na vývoj nového spojovacího letounu.[1] První prototyp Fi 156 V1 (D-IKVN) vzlétl 10. května 1936 pilotován Gerhardtem Fieselerem a byl poháněn vidlicovým 8válcem Argus As 10C o výkonu 240 k (180 kW). Letoun tak mohl letět maximální rychlostí pouhých 175 km/h. Mohl však letět i rychlostí 50 km/h, a tak při mírném větru dokázal vzlétnout méně než na 45 metrech a přistát na 18 metrech. První prototyp následoval ještě druhý prototyp Fi 156 V2 (D-IDVS) s kovovou vrtulí a třetí prototyp s plnou vojenskou výbavou Fi 156 V3 (D-IGLI).[1] Počátkem roku 1937 byl zkoušen další prototyp Fi 156 V4 (D-IFMR), který byl opatřen lyžovým podvozkem a prošel testy v zimních podmínkách.

Prototyp Fieseleru zvítězil ve zkouškách s konkurenčními typy Bf 163, Siebel Si 201 a vírníkem Focke-Wulf Fw 186.[1] Luftwaffe nejprve objednala 10 předsériových kusů Fi 156 A-0 vyráběných podle vzoru Fi 156 V5 (D-IYZQ), které do služby vstoupily roku 1937, přičemž byly pozitivně přijaty. Na ně navázala sériová výroba. První sériové kusy Fi 156 A-1 jednotky převzaly na přelomu let 1937–1938.[1]

Koncem roku 1938 započala výroba verze Fi 156 C-0 s obrannou střeleckou výzbrojí a několika malými úpravami, naopak následující varianta Fi 156 C-1 určená k dopravě vyšších štábních důstojníků a jako spojovací nenesla výzbroj žádnou. Dvoumístný typ Fi 156 C-2 byl opět vybaven kulometem MG 15 a mohl nést fotografický přístroj. Byl sériově vyráběn od roku 1939 a používán letkami frontového taktického průzkumu.

Víceúčelová varianta Fi 156 C-3 z roku 1940 byla určená zejména pro taktický průzkum, spojovací, záchranné a sanitní lety. Fi 156 C-5 podobné konstrukce poháněly motory Argus As 10P, pod trup mohl být zavěšen kontejner s fotografickým přístrojem, nebo odhazovatelná přídavná palivová nádrž prodlužující dolet na 1 000 km. Obě tyto verze se v Africe používaly pod označením Fi 156 C-3/Trop a C-5/Trop. Byly vybaveny protiprachovými filtry a výbavou umožňující přežití v poušti při nouzovém přistání.

Na podzim 1941 byla zahájena produkce předsériových Fi 156 D-0, krátce nato následovala verze D-1. "Déčka" byla charakteristická zvětšeným zavazadlovým prostorem za pilotní kabinou a zvětšenými nákladovými dveřmi. Koncem roku 1941 byla rovněž vyrobena desetikusová série Fi 156 E-0 se dvěma páry kol, které byly spojeny pružnými gumovými pásy. Tento nekonvenční podvozek umožňoval start i přistání ve velmi těžkém terénu.

Letoun je jednomotorový, dvou až třímístný vzpěrový hornoplošník smíšené konstrukce s dvoukolým, velmi vysokým záďovým podvozkem klasického typu. Dvoudílné křídlo bylo před náběžnou hranou opatřeno pevným slotem a vzadu velkými štěrbinovými vztlakovými klapkami; při jejich sklápění se úměrně vychylovala i křidélka. Při transportu se daly poloviny křídla sklopit podél trupu.

Nakládání raněných, východní fronta, 1944

Mezi lety 1937 a 1945 se vyrobilo okolo 2900 ks; když hlavní z továren Fieseler v roce 1943 přeměnila výrobu na typ Bf 109, byla výroba přesunuta do továrny Beneš-Mráz v Chocni. Mnoho letadel se také od roku 1942 vyrobilo v obsazené továrně Morane-Saulnier v Puteaux ve Francii, po válce jako MS.500 Criquet s původním německým motorem Argus, MS-501 s francouzským řadovým motorem Renault, MS-502, MS-504 a MS-505 s hvězdicovými motory Salmson 9ABb o výkonu 172 kW a Jacobs R-775-A2 o výkonu 227 kW. Také továrna v Chocni po válce pokračovala ve výrobě (v Československu jako K-65 Čáp; do roku 1949 bylo vyrobeno okolo 138 ks).

Šest kusů první sériové verze Fi-156 A-1 bylo v roce 1938 odesláno k německé Legii Condor pro vyzkoušení v bojových podmínkách občanské války ve Španělsku.[1]

Široce byl typ Německem používán během druhé světové války.

K nejznámějším nasazením patří vysvobození Benita Mussoliniho z hotelu na Gran Sasso, kde byl vězněn (operace Eiche). Stroj nesl označení SJ+LL.

K vlastní potřebě měl Storcha k dispozici i Erwin Rommel.

Fieseler Fi 156 (S 14), Flygvapnet

• Luftwaffe, Bulharsko, Francie (po válce), Maďarsko, Rumunsko, Jugoslávie, Československé letectvo (po válce), Finské letectvo, Regia Aeronautica, Rumunsko, Slovenské vzdušné zbraně, Španělsko, Švédské letectvo (po válce), Švýcarské vzdušné síly, Sovětský svaz.