Moses Popper

Narodil se 12. října 1833 v pražské židovské rodině. V Praze vystudoval gymnázium a r. 1860 byl promován na zdejší lékařské fakultě. Stal se asistentem na poliklinice a pak zhruba do roku 1870 sekundářem židovské všeobecné nemocnice.[3] Řadu let poté pracoval jako praktický lékař.[4]

Věnoval se hygieně, zdravotnické statistice a problematice nemocí z povolání.[4] Roku 1878 byl jmenován mimořádným docentem statistiky na pražské univerzitě.[5] Když v roce 1879 propukla v Rusku morová (?) epidemie,[6] byl Popper přijat jako zástupce spolku německých lékařů do rozšířené pražské zdravotní rady, kde prosazoval reformy. Sestavil například komisi, která prohlížela domy po zdravotní stránce a vytýkala nedostatky; pro systematické sledování zdravotní situace ve městě navrhoval vést základní knihu.[7] Angažoval se v oblasti zásobování vodou a kanalizace;[8] společně s dalšími odborníky doporučoval využívat spodní vodu z oblasti kolem Staré Boleslavi a Vestce (dnešní Vodní zdroj Káraný) místo závadné vody z Vltavy, narážel ale přitom na překážky finanční i politické.[9] Dvanáct let rovněž zasedal v pražském obecním zastupitelstvu, kam byl zvolen za Josefov.[8]

Byl také docentem pro nemoci z povolání na pražské německé polytechnice.[6] Přispíval pravidelnými zdravotními články do deníku Bohemia.[4]

11. února 1885 ho během přednášky na polytechnice ranila mrtvice. Zajistili mu dopravu domů, ale zemřel ve voze ještě během převozu.[4] Pohřben byl 13. února na židovském hřbitově na Olšanech[10] za účasti řady osobností.[8] Jeho nástupcem v deníku Bohemia se stal dr. Theodor Altschul.[11]

Úřední zdroje (např. matrika narozených, matrika zemřelých Národní archiv, Matrika zemřelých židovské obce v Praze 1885, s. 201.[12] a přihláška k trvalému pobytu)[13] shodně uvádějí rodné jméno Moses. Na parte[10] a v jednom z nekrologů[8] je ale uveden jako Moriz Popper. Články v tisku vydané během jeho života většinou jeho rodné jméno neuvádějí, případně jen zkratkou „M.“[14]

Vedle populárních článků a přehledů v deníku Bohemia samostatně vydal následující odborné publikace:[15]

• Ueber Lebensdauer und Beruf (1879), O délce života a povolání
• Die Bakterien und der Milzbrand (1882), Baktérie a anthrax
• Die Choleragefahr (1884), Nebezpečí cholery
• Zweiter Bericht über die Reinigung und Entwässerung der Stadt Prag (1884), Druhá zpráva o čištění a odvodňování města Prahy