Moritz Vetter-Lilie

Pocházel ze šlechtického rodu Vetterů z Lilie (von der Lilie), který svůj původ odvozuje z vedlejší větve rodu Valois a jehož sídla se rozkládala na Moravě a ve Štýrsku. Na Moravě bylo centrem jejich domény panství a zámek Nová Horka na Novojičínsku[2] (byl též majitelem panství Trnávka).[3] Jeho otec, Felix Vetter z Lilie byl v letech 1884-1906 moravským zemským hejtmanem.

Moritz Vetter-Lilie vystudoval práva a začínal jako koncipient v různých úřadech (od roku 1879 konceptní praktikant na Českém místodržitelství, později v Sušici a Teplicích). Od roku 1882 působil na Moravě v Uherském Hradišti. Od roku 1886 pracoval na ministerstvu vnitra. Zastával četné veřejné funkce. V roce 1889 jmenován okresním hejtmanem v Boskovicích a roku 1892 čestným občanem městyse Blanska. Později pracoval na místodržitelství v Brně. Následně odešel ze státní služby.[2][3] Dodatečně také na Vídeňské univerzitě vystudoval medicínu.[2]

Na konci století se zapojil i do celostátní politiky. Ve volbách do Říšské rady roku 1897 získal mandát na Říšské radě za velkostatkářskou kurii.[4] Do parlamentu byl zvolen jako kandidát centristické Strany středního velkostatku.[3][2] Mandát obhájil ve volbách do Říšské rady roku 1901.[4] K roku 1907 se profesně uvádí jako c. k. tajný rada, komorník a předseda Poslanecké sněmovny Říšské rady. Do funkce předsedy sněmovny byl zvolen roku 1901, nejprve na několik prvních týdnů po ustavení nové sněmovny, pak na celé zasedání (funkční období).[5][2]

V doplňovacích volbách roku 1900 (když se mandátu vzdal Karel Emanuel ze Žerotína) byl zvolen do Moravského zemského sněmu v kurii velkostatkářské. Mandát obhájil v řádných zemských volbách v roce 1902 a zemských volbách v roce 1906.[3]

V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v československém Národním shromáždění za německé křesťanské sociály a v senátu zasedal do roku 1925.[6] Profesí byl statkářem a lékařem v Nové Horce.[7]

Po roce 1925 se stáhl z politického života, i vzhledem k věku. Jeho syn Karel Josef padl roku 1943 v řadách Wehrmachtu v bitvě u Stalingradu.[2]