Karel Emanuel ze Žerotína

Narodil se 16. srpna 1850 na Zámku Bludov. Jeho rodiči byli Zdeněk Otto Arnošt ze Žerotína (23. listopadu 1812 – 18. listopadu 1887), příslušník bludovské (losinsko-vízmberské) větve Žerotínů a první starosta Bludova (1850–1860), a Gabriela Almásy de Zsadány et Törökszentmiklós (*21. dubna 1816 – 17. listopadu 1896). Karel Emanuel se narodil jako sedmý z osmi sourozenců.[4]

Vystudoval práva na Vídeňské univerzitě. Dne 1. ledna 1875 vstoupil do státních služeb. Působil jako okresní komisař v Přerově. Později se vzdal úřednické kariéry a zapojil se do politiky.[3][5] V letech 1884–1900 byl poslancem Moravského zemského sněmu.[3]

Ve volbách roku 1885 se stal i poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kde zastupoval kurii velkostatkářskou. Mandát obhájil ve volbách roku 1891. Ve vídeňském parlamentu setrval do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1897.[6]

Po volbách do Říšské rady roku 1885 se uvádí jako člen Coroniniho klubu, oficiálně nazývaného Klub liberálního středu, který byl orientován vstřícněji k vládě Eduarda Taaffeho.[7] V roce 1890 se uvádí jako poslanec bez klubové příslušnosti.[8]

V letech 1884–1900 byl poslancem Moravského sněmu za nesvěřenský velkostatek, přičemž byl zvolen předsedou střední strany. Roku 1890 byl jmenován c. k. komořím, roku 1891 tajným radou a roku 1909 byl císařem jmenován dědičným členem Panské sněmovny, protože byl „zletilou hlavou rodu šlechtického, který v královstvích a zemích radou říšskou zastoupených rozsáhlými statky vyniká“.[9][10]

Od roku 1898 předsedal nově ustavené Zemědělské radě moravské.[3] 15. února 1900^[zdroj?] byl vládou Ernesta von Koerbera jmenován moravským místodržícím (nejvyšší představitel státní správy na území Moravy). Funkci zastával až do 17. září 1906.[5] Následně žil na svém panství v Bludově, kde byl již roku 1890 jmenován čestným občanem.[3]

Jeho největší zásluhou bylo vyjednání Moravského vyrovnání, tedy vytvoření rovnoprávného postavení moravských Čechů a Němců v zemi, neboť předtím byli moravští Němci výrazně zvýhodněni.

Dne 27. dubna 1897 se ve Vídni oženil se svou neteří Zdeňkou Podstatskou-Thornsern (1875–1947). Měli spolu tři dcery – Margaretu, Gabrielu a Helenu.[4] Byl posledním mužským členem moravské větve Žerotínů, která tak s jeho úmrtím vymřela po meči.[3] Zemřel 26. prosince 1934 a byl pochován v žerotínské hrobce pod kostelem v Bludově.[11]