Mordechaj Gur

V armádě strávil většinu své vojenské kariéry u výsadkářské brigády, kde se jeho symbolem stal červený baret těchto jednotek. Během 50. let sloužil pod velením Ariela Šarona. V roce 1955 byl raněn během protiteroristické akce v Chán Júnis v Pásmu Gazy a tehdejší náčelník generálního štábu Moše Dajan mu udělil vyznamenání. O dva roky později se stal pobočníkem velitele brigády. Z této pozice odešel studovat na École Militaire v Paříži.

Po návratu v roce 1961 byl jmenován velitelem brigády Golani a z této pozice velel protiteroristické operaci v Nukievu. V čele brigády působil do roku 1963 a během této doby se zasloužil o zvýšení prestiže výsadkářů, pozdvihl jejich morálku a pomohl jim vštípit ducha, díky kterému je brigáda stále proslavená. V roce 1965 byl jmenován šéfem operací v generálním štábu. Později také sloužil jako náčelník armádní velitelské školy.

V roce 1966 se stal velitelem 55. rezervní výsadkářské brigády, které velel během šestidenní války v roce 1967. Se svými jednotkami se zúčastnil obsazení Jeruzaléma a byl prvním, kdo se dostal k Západní zdi a na Chrámovou horu. Zvuková nahrávka jeho slov „Chrámová hora je v našich rukou“ se stala jedním ze symbolů šestidenní války.

Po válce byl povýšen do hodnosti brigádního generála a stal se vojenským velitelem v Pásmu Gazy a na severu Sinajského poloostrova. V roce 1969 byl povýšen na generálmajora a jmenován velitelem severního vojenského okruhu. Na severu Izraele tehdy docházelo k útokům palestinských teroristů z Organizace pro osvobození Palestiny proti izraelským osadám a městům. Gur velel několika protiútokům.

Gur (vpravo) a velitel vojenského námořnictva Michael Barkaj (druhý zleva) povyšují do kapitánské hodnosti Dova Rama, 1976

Od srpna 1972 do prosince 1973 sloužil jako vojenský atašé na izraelské ambasádě ve Washingtonu. V lednu 1974 byl znovu jmenován do funkce velitele severního velitelství. Po odchodu Davida Elazara z postu náčelníka Generálního štábu kvůli kritice ze strany Agranatovy komise, byl Gur jmenován jeho nástupcem, a stal se tak v pořadí desátým náčelníkem generálního štábu izraelské armády. Z této pozice byl odpovědný za naplánování a provedení operace Entebbe, která byla záchranou 102 izraelských rukojmí unesených do Ugandy. Na této pozici sloužil až do roku 1978.

Po odchodu z armády se stal generálním ředitelem společnosti Kur Mechanica. Ve volbách v roce 1981 byl zvolen poslancem Knesetu za stranu Ma'arach. Svůj mandát obhájil i v následujících volbách v roce 1984, po nichž byl jmenován ministrem zdravotnictví v první Peresově vládě. Kromě toho v Knesetu zasedal v zahraničním a branně-bezpečnostním podvýboru. V letech 1986 až 1988 pracoval v představenstvu stavebního podniku Solel Bone. V dubnu 1988 byl jmenován ministrem bez portfeje. Tuto pozici si udržel do března 1990, kdy Ma'arach opustil vládní koalici.

V roce 1992 vyhrála volby Strana práce (následovnice Ma'arachu) a Gur byl jmenován náměstkem ministra obrany. Ze své funkce byl zodpovědný za přípravu izraelské ekonomiky pro případ války či krize.

V roce 1995 u něj byla diagnostikována rakovina. Pod vlivem obrovských bolestí nakonec spáchal sebevraždu svou osobní zbraní.[1] Zemřel 16. července 1995 ve věku 65 let.

Po Mordechaji Gurovi je pojmenován vojenská základna na Šaronské planině.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mordechai Gur na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mordechaj Gur na Wikimedia Commons
• (anglicky) Kneset - Mordechaj Gur
• (anglicky) Izraelské ministerstvo zahraničí - Mordechaj Gur
• (anglicky) Nekrolog
• (česky) Fotografie
• (slovensky) Popis bojů o Jeruzalém