Mošnice

Mošnice (německy Maschnitz) je malá vesnice, nyní část obce Snědovice v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji. Nachází se asi 5,5 kilometru severovýchodně od Snědovic a 10,5 kilometru od Štětí. V roce 2011 zde trvale žili čtyři obyvatelé.

Mošnice
Náves s křížem
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecSnědovice
OkresLitoměřice
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°31′36″ s. š., 14°27′20″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel4 (2011)[1]
Katastrální územíMošnice (2,3 km²)
PSČ411 08
Počet domů8 (2011)[1]
Mošnice
Další údaje
Kód části obce159361
Kód k. ú.759368
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vesnice stojí v Dokeské pahorkatině. Domy jsou paprsčitě rozloženy kolem cest a dvou rybníků, které napájí potok Obrtka. Západní rybník se jmenuje Mošnice. Vesnicí vede hranice chráněné krajinné oblasti Kokořínsko – Máchův kraj.

Mošnice je také název katastrálního území o rozloze 2,3 km².[2]

Název

Jméno Mošnice podle lingvistů mohlo vzniknout trojím způsobem: buď podle tvaru obce odvozením z podstatného jména mošna, nebo podle jména zakladatele Mošny[3] nebo odvozením od slova mech, podobně jako Třemošná.[4] V historických pramenech se název vsi objevuje ve tvarech: Mossnyczye (1390), „na vsi… Mossniczy“ (1552), Mossnicze (1591, 1654), Maschnitz (1787 a 1833).[3]

Historie

První písemná zmínka o Mošnici pochází z roku 1390,[5] kdy vesnice náležela ke hradu Helfenburku. Společně s okolními vesnicemi (Nová Ves, Snědovice, Pavlice, Sukorady, Tuhaň, Velký Hubenov) ji roku 1575 od císaře Maxmiliána II. získal Jindřich Kurzbach z Trachenburka.[6]

Osídlení bylo v 19. století převážně německé, původně česká ves byla přejmenována na Mäschnitz a sousední osada Nová Ves na Neudörfl. V této době zde bylo postaveno několik velkých dvoupatrových usedlostí, s typickou dispozicí severočeského lidového domu, jehož půda sloužila k sušení chmele.[7]

V padesátých letech 20. století ve vsi nebylo jednotné zemědělské družstvo, zdejší statek byl připojen k Jednotnému zemědělskému družstvu Snědovice vzniklému roku 1958. Díky tomu nedošlo k demolicím a planýrování polí a dochovaly se téměř dvě desítky historických domů v původní parcelaci obce bez razantních novodobých úprav.[8]

Obyvatelstvo
Vývoj počtu obyvatel a domů[5][9]
18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Obyvatelé 2071991571631391381436234245234
Domy 2829313129282718.64348
Tabulka obsahuje údaje části Nová Ves a počet domů z roku 1961 je zahrnut v domech místní části Sukorady.

Doprava

Ves nemá žádnou veřejnou dopravu, nejbližší autobusová zastávka je ve Snědovicích.

Pamětihodnosti
Statek čp. 5
  • Statek čp. 5 U Horkých: Hlavní devítiosá dvoupatrová budova je označena nad vchodem letopočtem založení 1847. V přízemí má dochované staré valené klenby a dlažby, místnosti v patře jsou plochostropé. Několik pokojů označených na ostění dveří původními smaltovanými štítky sloužilo k ubytování čeledi. Rozměrná půda byla původně určená k sušení chmele – stejně jako u dalších zdejších domů a v celé chmelařské oblasti.[10] Statek slouží jako penzion.[11]
  • Památkově chráněná usedlost čp. 21 je roubený dům na kamenné podezdívce z 19. století.[12] Patří k ní zděná budova hospodářského stavení.[13]
  • Památkově chráněný kříž na návsi u rybníka Obrtka: malba ukřižovaného Krista na plechu[14]

Sport

Ve vsi se nachází fotbalové hřiště, antukový tenisový kurt, hřiště pro pétanque a koupaliště.

Galerie
  • Kříž na návsi
  • Domy u rybníka
  • Roubený dům čp. 8 u rybníka
  • Hospodářské budovy statku čp. 5
  • Dům na rozcestí
  • Usedlost čp. 21

Odkazy

Reference
  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-20.
  3. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Mošnice, Moschnitz, s. 140.
  4. SVOBODA, Jan; ŠMILAUER, Vladimír. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek V. Dodatky. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1960. 676 s. Heslo Mošnice, s. 243.
  5. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 388, 399.
  6. BENEŠ, František; OTAKAR, Jan. Helfenburk v Litoměřicku. Památky archeologické a místopisné. 1875 =, roč. 10, s. 239–248.
  7. MENCL, Václav, 1980. Lidová architektura v Československu. Praha: Academia. 630 s.
  8. Bílek a Benda 2010, s. 8.
  9. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 300.
  10. Mencl 1980, s. 120.
  11. Kontakt [online]. Statek U Horkých [cit. 2021-10-03]. Dostupné online.
  12. Usedlost [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-09-06]. Dostupné online.
  13. Hospodářský objekt [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-09-06]. Dostupné online.
  14. Kříž [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-09-06]. Dostupné online.

Literatura
  • BÍLEK, Miloš; BENDA, Libor, 2010. Štětsko, historie a současnost. Štětí: Město Štětí. 199 s. ISBN 978-80-254-9887-3. S. 8, 12, 150, 152–153.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.