Mladá garda (odbojová organizace)

Brzy po okupaci Krasnodonu v červenci 1942 se ustavilo množství ilegálních skupin, často složených z mladých lidí. Některé z nich byly 2. října sjednoceny do jedné velké skupiny s názvem Mladá garda. Podle oficiální sovětské tradice byli v jejím čele velitel Ivan Turkenič, který uprchl z německého zajetí,[1] a komisař Oleg Koševoj, novější studium dokumentů ale ukazuje, že ji spíš mohli řídit Viktor Treťjakevič, Sergej Ťulenin a Ivan Zemnuchov. U vzniku organizace stál i Vladimir Osmuchin.[1] Mladá garda měla kolem 100 členů, z nich bylo zhruba 15 komunistů a řada komsomolců.

Mladá garda fungovala ve spojení s místní podzemní komunistickou organizací v čele s Filipem Ljutikovem. Většina mladogvardějců byla členy Komsomolu, ať už před vstupem do gardy, nebo se stávala komsomolci při vstupu. Nejnovější verze o tom, že Mladá garda nebyla komsomolskou (komunistickou), ale nacionalistickou odbojovou organizaci, nejsou prokázány.

K utajení používala Mladá garda různé mechanismy, včetně formálního slibu věrnosti, který zněl:

Největší akcí Mladé gardy bylo osvobození sedmdesáti válečných zajatců z německého koncentračního tábora poblíž města 15. listopadu 1942. Mladogvardějci osvobodili také 20 válečných zajatců z nemocnice.

Mladá garda disponovala radiostanicemi a tiskárnou. Díky tomu rozšířila na pěti tisících antifašistických letáků informace vyvracející německou propagandu o vítězství Wehrmachtu pod Moskvou a u Stalingradu.

K povzbuzení nálady obyvatel okupovaného města sloužilo také vyvěšení osmi rudých vlajek na nejvyšších budovách města k příležitosti výročí říjnové revoluce.

V prosinci roku 1942 mladogvardějci zapálili budovu, v níž shořely seznamy Krasnodonců určených k transportu do Německa, sovětské prameny později odhadovaly, že se tak podařilo zachránit před transportem až dva tisíce lidí.

V době příprav na ozbrojené povstání a připojení k blížícím se vojskům Rudé armády byla organizace vyzrazena a její členové zatčeni. Byli mučeni a 15., 16. a 31. ledna 1943 bylo 70 – 80 členů popraveno. Byli zastřeleni a svrženi do šachty hlubinného dolu č. 5, část z nich byla svržena do šachty ještě zaživa. Mezi jednotlivci, kteří zatčení a popravě unikli, byl i velitel gardy Turkenič, který později zahynul na frontě.

Pět významných členů gardy, včetně komisaře Koševého, bylo popraveno zastřelením až 9. února 1943 v městském parku, pět dní před osvobozením města.

Zrádce Mladé gardy zůstává sporný. V oficiální sovětské verzi byl za zrádce označen provokatér Počepcov, někdy ale také Viktor Treťjakevič, což novější poznatky ze studia dokumentů vyvracejí.

Studium materiálů v archivu NKVD naznačuje, že Treťjakevič a další členové užšího velení Mladé gardy byli školenými agenty NKVD. Právě jedna z nich, radistka Ljubov Ševcovová, mohla při své komunikaci s NKVD nepřímo navést Němce na stopu organizace.

Historikové zkoumali nesrovnalosti ve výpovědích a dokumentech prakticky hned po osvobození města. Sovětská cenzura ale nedovolila jinou než oficiální verzi, někteří pamětníci přiznali, že museli měnit své výpovědi, aby se shodovaly s oficiální verzí.

Nejistoty přetrvávají například v otázkách, kdo skutečně vedl Mladou gardu nebo kdo ji zradil nacistům a zda vůbec byla zrazena. Možnou nechtěnou roli Ševcovové v prozrazení Mladé gardy objevil při studiu dokumentů novinář Jevgenij Šafranskij.[2]