Mlýn (desková hra)

Každý hráč má devět kamenů, či „figurek“, které se pohybují po dvacetičtyřech průsečících. Stejně jako u dámy je cílem hry sebrat protihráči všechny kameny, nebo mu zabránit v dalších tazích.[2]

Rozmístění kamenů

Prázdná herní deska na začátku hry.

Hra se začíná s prázdnou herní deskou. Oba hráči postupně pokládají své kameny na herní desku. Pokud se hráči podaří umístit tři kameny vedle sebe v jedné z řad, má „mlýn“ a může odebrat jeden ze soupeřových kamenů. S odebranými kameny se již nesmí hrát. Hráči musí nejdříve odebírat ze soupeřových kamenů ty, které nejsou součástí „mlýnu“. Poté, co je rozmístěno všech osmnáct kamenů, mohou je hráči začít přesouvat.

Ideální stav pro hráče s bílými kameny

Na začátku hry je důležitější kameny rozmístit rovnoměrně po celé ploše než se snažit hned vytvořit „mlýn“ a soustředit se tak jen na jednu část herní plochy. Je dobré snažit se zabránit soupeři ve vytvoření „mlýnu“ a připravit si dobrou výchozí pozici pro přesouvání kamenů.

Ideální stav – tj. stav, který většinou vede k výhře – je rozmístění kamenů tak, aby byl hráč schopen vytvářet mlýn na jedné pozici, a následně v dalším tahu na druhé pozici; a toto opakovat, aniž by byl jeho protihráč schopen mu v tom zabránit. Na obrázku vpravo je tento stav vyobrazen: dokonce i pokud by jako první táhl hráč s černými kameny a snažil se zabránit protihráči ve vytvoření „mlýnu“, v dalším tahu si bílý udělá „mlýn“ a může černému kámen, se kterým se snaží zabránit vytvoření „mlýnu“, sebrat. V některých variantách hry toto možné není, neboť se hráči mohou domluvit, že na pozici, kde už byl „mlýn“ hráčem jednou vytvořen, ho stejný hráč již nesmí utvořit znovu; pokud se tak přece jen stane, za „mlýn“ na stejné pozici již hráč protihráči neodebírá kámen.

Ilustrace ze španělské Knihy her Libro de los juegos ze 13. století. Hráči zde hrají mlýn s kostkami.

Podle R. C. Bella, byla nejstarší herní deska (s diagonálami) nalezena vyrytá na střešních taškách chrámu Kurna v Egyptě. Jejich vznik Bell odhadnul na období kolem roku 1400 př. n .l. Friedrich Berger píše, že některé obrazce ve městě Kurna – včetně koptických křížů – tuto domněnku potvrzují, i když dobu jejich vzniku nelze přesně určit.

Jedna z nejstarších písemných zmínek o hře může být již v Ovidiově knize Ars Amatoria. V knize třetí (c. 8 CE), po diskusi o Latrones, populární deskové hře, Ovidius napsal: „Je tu i jiná hra, rozdělená do polí, majících stejný počet jako je měsíců v roce. Na každé straně desky jsou tři pole a vítězem se stane ten, komu se podaří umístit tři kameny do přímky na jedné ze stran.“ Berger věří, že tuto hru pravděpodobně znali již staří Římané, neboť v jejich obydlích bylo nalezeno mnoho hracích desek, ale opět není možné určit jejich stáří z důvodu přístupnosti jejich obydlí generacím po tomto období. Existuje také domněnka, že se do Říma tato hra dostala přes obchodní stezky.

Hra si získala na oblíbenosti v Anglii v období středověku. V Anglii byly nalezeny herní desky vyřezané do sedadel katedrál v Canterbury, Gloucesteru, Norwichi, Salisbury a Westminster Abbey. Na těchto deskách bylo místo pro kameny označeno dírami namísto čar, odtud hra dostala jméno nine holes (angl. devět děr). Vytvoření řady u této varianty nebylo možné na diagonálách. Další herní deska se našla vyřezaná na spodku pilíře v katedrále v Chesteru.

Tato hra se objevuje i v Shakespearově díle ze 16. století, Sen noci svatojánské (Akt II, 1. scéna). Titania si zde stěžuje, že už se tato hra dlouho nehraje: „The nine men's morris is filled up with mud!“.

Autoři se velice rozcházejí, co se původu názvu hry týče. Někteří spekulují, že je jméno spjaté s tancem Morris, z kterého vznikl název Moorish. Daniel King naopak tvrdí, že slovo morris nemá co do činění s názvem stejnojmenného starého anglického tance. Podle něj pochází z latinského slova merellus, které označuje šachového pěšce nebo hrací kámen. King také podotýká, že hra byla velice populární mezi římskými vojáky.

V některých evropských zemích se zavedlo zvláštní rozvržení hrací desky, které zastupovalo symbol ochraňující před zlem. Pro starověké Kelty byla herní deska posvátnou; ve středu byl znak posvátného mlýnu či kostela (tj. symbol znovuzrození), a z něj vyzařovaly znaky čtyř hlavních směrů – čtyř živlů a čtyř větrů.

Sdružení World Merrills Association každoročně pořádá šampionát pod názvem Merrill World Championships, který se koná v museu Ryedale Folk Museum v Hutton-le-Hole, Severní Yorkshire, Anglie.

• Hra Achi z Ghany se hraje na herní desce Three Men's Morris s diagonálami. Každý hráč má 4 hrací kameny, které může posouvat na prázdná pole.
• Kensington je hra, ve které se dva hráči střídají po tazích a snaží se sestavovat kameny do předem daných tvarů.
• Luk Tsut K'i - ("šachy se šesti kameny") v Canton a Tapatan na Filipínách jsou ekvivalentem pro hru Three Men's Morris hranou na desce s diagonálami.
• Morabaraba je ekvivalentem hry Twelve Men's Morris, hraje se po tisíce let po celém území Afriky. Její kameny nesou pojmenování "krávy". Tato hra se doposud hraje na mezinárodních turnajích pod záštitou International Wargames Federation.
• Shax se hraje podobně jako hra Nine Men's Morris, ale s menšími odchylkami v pravidlech a se dvanácti kameny namísto devíti.
• Tic-tac-toe - (variace piškvorek) využívá hrací pole tři krát tři, na které dva hráči postupně umisťují své symboly (nebo je zapisují), účelem hry je vytvořit přímku ze svých tří symbolů, pokud se zaplní hrací pole bez vytvoření sledu tří stejných symbolů, hra končí remízou.[3]