Misenum
Misenum byl v antice název poloostrova a města na severním okraji Neapolského zálivu, dnes součást obce Bacoli.
Ve východní části poloostrova je zátoka, která se nabízí jako chráněný přístav. Z počátku tento přístav patřil k městu Kýmé a byl roku 214 př. n. l. zničen Hannibalem. V roce 39 př. n. l. zde byla podepsána smlouva mezi trumviry (Octavián, pozdější Augustus, Marcus Antonius a Marcus Aemilius Lepidus) a Sextem Pompeiem. Smlouva, která trvala jen krátce, zajišťovala Pompeiovi jako mocenskou základnu Sardinii, Korsiku, Sicíli a Peloponés, Pompeius se zavázal, že nebude ohrožovat zásobování Říma obilím.
Ve 30. letech př. n. l. nechal Octavián přístav rozšířit a stal se hlavní základnou pro boje proti Antoniovi a Kleopatře. Za císařství zde byla umístěna classis praetoria Misenensis, nejsilnější z římské válečné flotily. Nejznámějším velitelem byl Plinius starší, který zahynul v roce 79 n. l. při erupci Vesuvu. Jeho synovec Plinius mladší se ve městě nacházel v době katastrofy se svou matkou a katastrofu popsal ve svých listech historikovi Tacitovi.
Největší dochovanou pamětihodností města je 70×30 m velká cisterna (piscina mirabilis), do níž ústil akvadukt Aqua Augusta, zásobující vodou zdejší flotilu.
Zbytky antických přístavních zařízení byly v roce 915 n. l. definitivně zničeny při nájezdu Saracénů.