Mirek Elpl

Mirek Elpl,vlastním jménem Eduard Elpl (16. listopadu 1905 Líšeň, nyní Brno-Líšeň[1] – 7. února 1960 Brno)[2] byl český (moravský) spisovatel, povoláním báňský inženýr.

Ing. Eduard Elpl
Rodné jménoEduard Elpl
Narození16. listopadu 1905
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko Líšeň
Úmrtí7. února 1960 (ve věku 54 let)
Československo Československo Brno
PseudonymMirek Elpl
Povoláníbáňský inženýr, spisovatel
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v rodině Eduarda Elpla (1871–1959), učitele v Líšni a spisovatele, a jeho manželky Marie, rozené Štěpánkové (1882–??). Pokřtěn byl jako Eduard Elpl.[1]

V roce 1923 maturoval na reálce v Brně, poté absolvoval Vysokou školu báňskou v Příbrami, studia úspěšně dokončil v roce 1931. V době krize nemohl najít ve svém oboru zaměstnání, proto v letech 1932–1938 pracoval jako úředník záložny.

Jako báňský inženýr se uplatnil od roku 1938 v rosicko–oslavanském revíru. V době německé okupace pracoval na dole Kukla, včetně období, kdy zde byl židovský tábor (a v něm umístěna i jeho manželka Anna). V listopadu 1944 byl Mirek Elpl zatčen a vězně nejprve v Kounicových kolejích, poté v koncentračním táboře Klettendorf (dnes Wroclaw – Klecina). Tábor byl počátkem roku 1945 rozpuštěn před blížící se Rudou armádou a Elpl se pěšky dostal do Ivančic. Tam byl léčen v místní nemocnici a před dalším transportem ho zachránil lékař, který ho odeslal do sanatoria s nálezem TBC. V sanatoriu se dočkal konce války.[3]

V letech 1945–1953 byl ředitelem dolu Julius a poté pracoval na ředitelství Rosických uhelných dolů.

Spolu se svou ženou je pochován na brněnském Ústředním hřbitově.[4]

Rodinný život

Dne 29. prosince 1932 se v Praze oženil s Annou Rosenzweigovou (civilní sňatek).[5][6] (1909–2001).[4] Manželka byla Židovka, v letech 1943–1945 pracovala v kuchyni židovského tábora při dolu Kukla v Oslavanech. Mirek Elpl pracoval na tomto dole jako báňský inženýr. V srpnu 1944 byla Anna Elplová přemístěna do pražského Hagiboru a odsud v únoru 1945 do Terezína. Období německé okupace přežila.[7][3]

Anna Elplová byla jediná přeživší ze své rodiny – otec Hugo Rosenzweig (1880–1942), matka Hedvika (1879–1942) a bratr Emil (1914–1942, JUDr.), byli zavražděni v průběhu holocaustu.[8]

Dílo

Za nejznámější díla Mirka Elpla jsou považovány romány Marco Polo o středověkém cestovateli a Důl U veselého rytířstva ze středověké Příbrami.[2]

  • Domova hlas (Staré Podlesí, Edice Druza, 1928)
  • Bílý statek (verše; v Příbrami, A. Pelz ; 1929)
  • Jinovatka (verše; Příbram, A. Pelz, 1929)
  • Vlak v mlze (verše; V Brně, A. Píša, 1932)
  • Stín (Kniha epiky; V Brně, A. Černovský, 1934 Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
  • Města na pobřeží (V Brně, Družstvo Moravského kola spisovatelů, 1935)
  • Vteřina (Sedm básní; V Brně, Družstvo Moravského kola spisovatelů, 1936
  • Hrdinské bolesti (dvě italské tragédie, rozhlasové hry, autoři Mirek Elpl a Rajmund Habřina; V Brně, Moravské kolo spisovatelů, 1937)
  • Marco Polo – Člověk a doba (Úvod Marco Polo v Čechách napsal Arne Novák]; V Praze, Melantrich 1937, Brno, Družstvo Moravského kola spisovatelů 1944, Brno, Blok 1975 (ilustrace Petr Dillinger)
  • Vteřina (Verše; V Brně, Družstvo Moravského kola spisovatelů, 1937)
  • Objevil jsem nebe (Triptych o hvězdářích, obálka a grafická úprava František Bílkovský; V Brně, Moravské kolo spisovatelů, 1938)
  • Tři zlaté poháry (Graficky vyzdobil Miloš Navrátil; V Brně, Moravské kolo spisovatelů, 1940 a 1947)
  • Důl u Veselého rytířstva (kronika ze starých časů; Mor. Ostrava, Praha, Josef Lukasík, 1943, Brno, Blok 1969)
  • Don Quijote před kostelem (Báseň; V Brně, Družstvo Moravského kola spisovatelů, 1944
  • Česká rapsodie (Moravská Ostrava, Praha, J. Lukasík, 1945)
  • Svítání (dřevoryte Miloš Navrátil; V Ivančicích, Miloš Navrátil, 1945)
  • Jaro v Jevíčku (obálka, kresby a úprava Václav Mašek; V Brně, Družstvo Moravského kola spisovatelů, 1946)
  • Příběh o věrné lásce Nala a Damajantí (dramatická báseň z Mahábháraty; Praha, ČDLJ, 1957)
  • Hvězdy nehasnou v popelu (ilustrace Milan Zezula; Brno, Krajské nakladatelství, 1959)
  • Černí andělé (havířské novely, doslov Jaromír Tomeček; Praha, Československý spisovatel, 1960
  • Nevěsta pod kamenem (ilustrace Ferdyš Duša; Brno, Blok, 1973)

Překlady
  • Krev a zlato (básně Endre Adyho, přebásnil Mirek Elpl; V Brně, Moravské kolo spisovatelů, 1935)

Posmrtná pocta

Po Mirkovi Elplovi a jeho otci Eduardu Elplovi je pojmenována ulice Elplova v Líšni.[9]

Odkazy

Reference
  1. Matrika narozených Líšeň, 1900-1912, snímek 133, Záznam o narození a křtu [online]. Moravský zemský archiv Brno [cit. 2019-10-22]. Dostupné online.
  2. VLAŠÍN, Štěpán. Mirek Elpl. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1985. ISBN 80-200-0797-0. Svazek 1 A–G. S. 659–660.
  3. Co napsala Anna Elplová o svém manželovi v době německé okupace. OKNO (Oslavanské kuriozity, novinky, oznámení). 4/2004. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-10-24. Archivováno 24. 10. 2019 na Wayback Machine
  4. Památkový katalog: Náhrobek Mirka Elpla [online]. Národní památkový ústav [cit. 2019-10-24]. Dostupné online.
  5. Matrika oddaných, Příbram okr. úřad, 1929-1935, snímek 123 [online]. Státní oblastní archiv v Praze [cit. 2019-10-25]. Dostupné online.
  6. Internetová encyklopedie dějin Brna: Ing. Eduard (Mirek) Elpl [online]. Muzeum města Brna [cit. 2019-10-22]. Dostupné online.
  7. MAREK, Jan. Mezi dvěma frontami. Věstník Židovských náboženských obcí v Československu. 1957, roč. 29, čís. 8, 9, 10. (dostupné online v NK ČR) Dostupné online.
  8. Databáze obětí holocaustu (vyhledávání Rosenzweig) [online]. Institut Terezínské iniciativy [cit. 2019-10-22]. Dostupné online.
  9. Brno Líšeň: Historie líšeňských ulic [online]. Městský úřad Líšeň [cit. 2019-10-17]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.