Ming Jü-čen

Ming Jü-čen (čínsky pchin-jinem Míng Yùzhēn, znaky 明玉珍; 1329/1331–1366) byl jedním z vůdců povstání rudých turbanů. Narozen jako obyčejný statkář, vypracoval se na generála říše Sung (Tchien-wan), přičemž vládl v S’-čchuanu. Po pádu tchienwanského režimu se roku 1360 prohlásil za krále Lung-šu a po dvou letech za císaře vlastní říše Sia, ale už o čtyři roky později zemřel. Trůn převzal jeho nedospělý syn, který formálně vládl pouze pět let – roku 1371 byla říše Sia dobyta říší Ming.

Ming Jü-čen
císař říše Velká Sia
Doba vlády 1362–1366
Éra vlády Tchien-tchung (天統) 1362–1366
Úplné jméno Ming Jü-čen (明玉珍)
Chrámové jméno Tchaj-cu (太祖)
Posmrtné jméno Čchin-wen čao-wu chuang-ti (钦文昭武皇帝)
Tituly král Lung-šu (隴蜀王, 1360–1362)
Narození 1331
Úmrtí 1366
Nástupce Ming Šeng
Potomci Ming Šeng
Rod Ming
Dynastie Sia
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Ming Jü-čen[pozn. 1] pocházel ze vsi Mej-čchiou (梅丘) z okresu Suej (v moderní provincii Chu-pej), narodil se roku 1329 v rodině statkáře.[3][pozn. 2] Nějakou dobu sloužil jako důstojník místní domobrany, „velitel místních hlídkujících lučištníků“ (巡司弓兵牌子頭, sün-s’ kung-ping pchaj-c’-tchou), po vypuknutí povstání rudých turbanů byl vesnickou radou pověřen ochranou rodné vsi.[3] Snad roku 1352 přešel na stranu povstalců, v „rudé armádě“ povstaleckého státu Sung (historiky nazývaného Tchien-wan) se ovědčil jako schopný vojevůdce a rychle postupoval,[1] byl jmenován „velkým maršálem sil bojujících proti barbarům“ (統兵征虜大元帥, tchung-ping čeng-lu ta jüan-šuaj), přičemž sloužil pod generálem Ni Wen-ťünem.

Roku 1357 dostal rozkaz získat v S’-čchuanu zásoby potravin pro rudou armádu. V čele sungské (tchienwanské) flotily vyplul z I-lingu proti proudu Jang-c’-ťiang a snadno dobyl Čchung-čching, důležité město na jihu S’-čchuanu. Obrana města byla slabá, protože velitel jüanské posádky města Jang Chan se znepřátelil s guvernérem provincie Öldžejtuem. Po dobytí Čchung-čchingu ho sungský (tchienwanský) císař Sü Šou-chuej jmenoval guvernérem S’-čchuanu.[3] Zprvu ale ovládal pouze část provincie, boje s jüanskými vojsky vedenými guvernérem Öldžejtuem a generály Nanggijatajem a Čao C’em a opírajícími se o města Le-šan a Čcheng-tu se protáhly až do roku 1360.[4] Současně s bojem proti jüanským silám se Ming Jü-čen roku 1358[5] ubránil i vpádu „armády zelených turbanů“ vedené generálem Li Si-sim do S’-čchuanu se severu, ze Šen-si.[pozn. 3]

Zatímco Ming Jü-čen dobýval S’-čchuan, v říši Sung (Tchien-wan) vypukl boj o moc mezi jejími předními generály. Čchen Jou-liang zavraždil Ni Wen-ťüna s odůvodněním, že ten chtěl svrhnout císaře Sü Šou-chueje. Ming Jü-čen poslal Sü Šou-chuejovi varování před Čchen Jou-liangem, načež se ubránil neúspěšnému pokusu o atentát.[6] Čchen Jou-liang se poté roku 1359 prohlásil králem z Chan a zadržel u sebe Sü Šou-chueje. Následující rok zahájil válku proti Ču Jüan-čangovi ovládajícímu z Nankingu velký region na dolním toku Jang-c’-ťiang (Ťiang-nan). Vzápětí Čchen Jou-liang zabil Sü Šou-chueje, prohlásil se císařem a zabral většinu území státu Sung (Tchien-wan). Předtím v souvislosti s válkou s Ču Jüan-čangem přikázal, jménem Sü Šou-chueje, Ming Jü-čenovi poslat vojáky, Ming Jü-čen je zprvu vyslal, ale povolal je zpět poté, co se dozvěděl o vraždě Sü Šou-chueje.[6]

Ming Jü-čen ovládal S’-čchuan od počátku prakticky nezávisle, nicméně zůstával loajální k Sü Šou-chuejovi.[7] Čchen Jou-liangovu uzurpaci odmítl, přerušil s ním veškeré styky a sám se roku 1360 prohlásil králem Lung-šu (隴蜀王, Lung-šu wang; Šu je označení pro S’-čchuan, Lung je obvyklá zkratka pro provincii Kan-su, v titulu jsou míněny nároky na jižní Šen-si). Roku 1362 se, pod vlivem svého nejvýznamnějšího ministra Liou Čena (劉楨) prohlásil císařem říše Velká Sia.[8]

Navzdory neuznání legality Čchen Jou-liangova režimu se nezapojil do bojů s ním, místo toho se pokusil rozšířit své území na severu a jihu. Na severu zaútočil na jih provincie Šen-si (kterou tehdy ovládal jüanský generál Li S’-čchi), trvale (do roku 1371) se mu podařilo obsadit Ťie-čou (moderní prefektura Lung-nan na jihu Kan-su), útok na Chan-čung a další města v Šen-si ale neuspěl.[8] Na jihu se Ming Jü-čen roku 1363 pokusil dobýt Jün-nan, tehdy spravovaný mongolským guvernérem Boru Temürem. Ming Jü-čenova armáda vtrhla do Jün-nanu ve třech proudech a v prvním náporu dokonce generál Wan Šeng obsadil Čung-čching (dnes Kchun-ming), nicméně potom se jüanské armády vzchopily a siaské vojsko rozdrtily. Zbytky Ming Jü-čenových vojsk se stáhly do S’-čchuanu.[9]

Po porážce v Jün-nanu se Ming Jü-čen soustředil na posílení a stabilizaci své vlády nad S’-čchuanem. Reorganizoval vládu, totiž zprvu sestavil vládní úřady podle vzorů z Čou-li (díla o vládních úřadech zřejmě z období Válčících států), po roce 1363 zavedl systém odvozený od jüanského, v němž nejvyššími úřady státní správy byly ústřední sekretariát a vojenský výbor šu-mi-jüan. Místní administrativa zůstala v tradičním členění na okresy sien, kraje čou a prefektury fu.[10]

Používání symboliky lidového milenarismu (prohlásil se „Pánem světla“, Ming-ču) spojil s podporou konfucianismu,[11] získal tak důvěru lidu i podporu džentry.[12]

Ming Jü-čen zemřel po nemoci roku 1366 v 35 letech.[12] Na trůnu ho následoval devítiletý syn Ming Šeng.[1] O kontrolu dětského císaře a státu soupeřili ministři Wan Šeng a Taj Šou, uspěl Taj, zatímco Wan přišel o život; roku 1367 proti Tajovi povstal regionální úředník Wu Jou-žen s obviněním z vraždy Wana, Taj nebyl schopen ho vojensky porazit, a tak se s ním dohodl, přičemž nechal popravit Wanova vraha.[13] Vláda říše Sia poté ztratila silné vedení a pouze pasivně čekala na vývoj událostí. Nakonec byl S’-čchuan roku 1371 bez větších problémů dobyt říší Ming.[12]

Odkazy

Poznámky
  1. V literatuře je rozšířeno mínění, že se původně jmenoval Min Žuej (旻瑞, např. William Rowe v Crimson rain: seven centuries of violence in a Chinese county, 2007).[1] Informace zřejmě původně pochází z Jie C’-čchiho práce Cchao-mu-c’ sestavené po roce 1378. Nicméně Jie C’-čchi v Če-ťiangu měl informace o Ming Jü-čenovi pouze z doslechu a jeho dílo není spolehlivé; navíc příjmení Min (旻) není doloženo u někoho jiného a zřejmě vůbec neexistovalo.[2]
  2. Max Jakob Fölster v Legitimation of a ‘Marginal Dynasty’: The Great Xia in Sichuan 1362-1371 – A case study (2013) uvádí narození Ming Jü-čena roku 1329,[3] William Rowe v Crimson rain: seven centuries of violence in a Chinese county (2007) a další však uvádějí rok 1331.[1]
  3. Rozbité zbytky armády zelených turbanů se přidaly k Ming Jü-čenově vojsku. Mimo jiné mezi nimi byl i Fu Jou-te, který se však u Ming Jü-čena citil nedoceněný a roku 1360 přešel k dalšímu povstaleckému vládci, Čchen Jou-liangovi a následující rok k Ču Jüan-čangovi.[5] U něj konečně dosáhl vynikající kariéry úspěšného generála, včetně dobytí s’čchuanského státu Ming Jü-čeova syna roku 1371.[4]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 明玉珍 na čínské Wikipedii.

  1. ROWE, William T. Crimson rain: seven centuries of violence in a Chinese county. Stanford: Stanford University Press, 2007. 437 s. ISBN 0804754969, ISBN 9780804754965. S. 51. (anglicky)
  2. FÖLSTER, Max Jakob. Legitimation of a ‘Marginal Dynasty’: The Great Xia in Sichuan 1362-1371 – A case study. Ming Qing Studies. 2013, čís. 1, s. 71–116, na s. 99. (anglicky)
  3. Fölster, s. 77.
  4. Fölster, s. 78.
  5. GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. ISBN 0231038011. Heslo Fu Yu-te, s. 466. (anglicky) Dále jen Goodrich].
  6. Fölster, s. 78–79.
  7. DREYER, Edward L. Military origins of Ming China. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. ISBN 0521243327. S. 65. (anglicky)
  8. Fölster, s. 79.
  9. Fölster, s. 79–80.
  10. Fölster, s. 80.
  11. FARMER, Edward L. Zhu Yuanzhang and early Ming legislation: the reordering of Chinese society following the era of Mongol rule. Leiden: Brill, 1995. 259 s. ISBN 9004103910, ISBN 9789004103917. S. 22. (anglicky)
  12. MOTE, Frederick W. The rise of the Ming dynasty 1330–1367. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. ISBN 0521243327. S. 42. (anglicky)
  13. Fölster, s. 80–81.

Externí odkazy
  • FÖLSTER, Max Jakob. Legitimation of a ‘Marginal Dynasty’: The Great Xia in Sichuan 1362-1371 – A case study. Ming Qing Studies. 2013, čís. 1, s. 71–116. (anglicky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.