Džentry

Džentry (maďarsky dzsentri) je název po vrstvu nižších šlechticů (zemanů) v Uhrách. Dříve silná a důležitá vrstva během 19. století povětšinou zchudla a splynula s buržoazií. Pod tímto jménem, které bylo díky intenzivním stykům maďarské a anglické šlechty v Uhrách dobře známo, zorganizoval v 70. letech 19. století Koloman Tisza maďarskou střední vrstvu, čili poměšťanštělou šlechtu a její straníky, a na ní založil svou politickou moc.[1]

Specifické rysy této svébytné společnosti ve svých knihách vystihl Kálmán Mikszáth. Problematiku džentry zobrazoval ve svých prózách také Zsigmond Móricz.[2], nebo taky Sándor Márai.

V poněkud posunutém významu je pojem džentry používán při popisu čínského prostředí. Zde odkazuje na vrstvu š’ (čínsky pchin-jinem shì, znaky 士), konfuciánsky vzdělaných pozemkových vlastníků. Definiční znaky jsou tedy dva – majetek (příslušníci džentry, podobně jako v Anglii, sami na půdě nepracovali, toliko ji pronajímali) a vzdělání osvědčené hodností získanou po absolvování úřednických zkoušek.[3] Vzácně zkoušky složili i chudí vzdělanci, nižší hodnosti mohly být zakoupeny, nicméně jádro džentry tvořili majetní a vzdělaní statkáři.[4] V užším smyslu slova zahrnuje statkáře, kteří absolvovali konfuciánskou výuku a získali při státních zkouškách příslušný titul. Elitní část této skupiny pak sloužila ve státní správě. V širším pojetí jsou mezi džentry počítáni i členové jejich rodin, tedy celá konfuciánsky orientovaná statkářská vrstva. Džentry jako specifická vrstva čínské společnosti se vytvářela od dob vlády dynastie Tchang, kdy úředníci začali být vybíráni na základě zkoušek.

Džentry hrála v čínské společnosti od dynastie Sung, zejména v mingském a čchingském období významnou roli. Působila jako prostředník mezi úřady a obyvatelstvem, zmírňovala tlak úřadů na poddané.[5] Dohlížela nad místními trhy, časem i na výběr daní.[4] Finanční a organizační podpora místních úřadů ze strany džentry byla rozhodující při provádění veřejných prací, řešení následků povodní či nedostatku potravin.[5]