Miloslav Zatřepálek

Miloslav Zatřepálek se narodil 7. února 1908 v Chotěboři[2] na Českomoravské vrchovině.[1] Po skončení středoškolského studia se rozhodl pro kariéru důstojníka československé armády[1] a nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě.[2][3] Po jejím absolvování (v roce 1928 s výborným prospěchem)[3] byl zařazen k dělostřelectvu[1] a sloužil (jako poručík dělostřelectva)[3] v několika posádkách.[2] Během plukovního cvičení v červnu 1930 zachytil Zatřepálka projíždějící motocykl a těžce jej zranil.[3] Na Vysokou školu válečnou v Praze byl přijat v roce 1935[3] a studium zde ukončil (s výtečným prospěchem)[3] po třech letech (v roce 1938).[2][1] S hodností kapitána generálního štábu byl jako zpravodajský důstojník vyššího štábu[3] převelen na Slovensko.[2]

Po obsazení Čech a Moravy hitlerovským Německem a po nastolení protektorátu byla rozpuštěna prvorepubliková armáda a její důstojníci byli deaktivováni. Protektorátní režim je pak zařadil na různé pozice ve státní správě. Miloslav Zatřepálek byl takto zařazen v rámci civilní zprávy na úřednickou funkci na ministerstvu veřejných prací[2] a převeden na zemský úřad do Brna.[3]

V této době se (jako většina bývalých profesionálních vojáků, kteří po 15. březnu 1939 neodešli za hranice)[1] zapojil do ilegální práce ve vojenské odbojové organizaci Obrana národa (ON), kde vykonával zpravodajská činnost.[3] Získával strategické informace a z dalších zdrojů odboji dodávané zprávy (po jejich ověření) postupoval k odesílání do zahraničí.[1][p. 1] Od září 1939 operoval jako zpravodajec v Praze.[1] Myšlenku na opuštění protektorátu v roce 1940 a začlenění se do bojů v zahraničí Zatřepálkovi jeho nadřízení ilegálové z ON rozmluvili s tím, že tato cesta je primárně určena jen těm, kteří jsou přímo ohroženi zatčením gestapem.[1] Během své zpravodajské ilegální činnosti později spolupracoval (mimo jiné) i s třemi králi – podplukovníkem Josefem Balabánem, podplukovníkem Josefem Mašínem a štábním kapitánem Václavem Morávkem.[2] Na jaře roku 1941 zahájilo gestapo rozsáhlé zatýkání odbojářů. (Josef Balabán byl zatčen 22. dubna 1941 a Josef Mašín byl zatčen 13. května 1941 a gestapo posíleno předchozími úspěchy v boji se třemi králi stále hledalo unikajícího Václava Morávka.) V zatýkacích akcích gestapo pokračovalo i v létě 1941, kdy se jej poprvé pokusilo zatknout v jeho zaměstnání dne 24. července 1941, ale Ztřepálek zatčení unikl a přešel do ilegality,[1] v níž pak následně strávil celkem 1 335 dní.[2]

V Modřanech, kde se ukrýval od poloviny září 1941 do poloviny listopadu 1941, získal díky odbojové skupině Františka Kolmana falešné osobní doklady.[1] Zatřepálek unikl i další vlně zatýkání, která byla spojena s likvidací zbytku zpravodajsko-diverzí skupiny tří králů na jaře 1942.[p. 2] V pořadí již třetímu pokusu o zatčení (během druhé heydrichiády) unikl Zatřepálek také.[1]

Sovětský zpravodajský výsadek s názvem „Operace Lukaševič III. – Suliga“ čítal dvojici sovětských zpravodajců, kteří byli vysazeni do protektorátu v noci z 18. na 19. února 1945 v průhonické oboře. Jejich úkolem bylo spojit se s domácím odbojem (na předem dohodnutých záchytných adresách), převzít (či posílit) existující nebo zbudovat novou zpravodajskou síť a cestou radiových depeší předávat informace o dění v Praze a okolí do zpravodajského oddělení štábu 1. ukrajinského frontu.

Velitel paravýsadku Ivan Prokofjevič Kurilovič (krycí jméno plukovník Stefan/Richard Suliga) získal ilegální ubytování u Josefa Olivy - jednoho z odbojářů – členů ilegálního národního výboru na Točné.[1] S touto odbojovou buňkou úzce spolupracoval i modřanský ilegální národní výbor, v jehož čele stál stavitel František Kolman.[1] Jedním ze členů tohoto nelegálního uskupení byl lokální odbojář Ljubomír Seykora.[1] Modřanská odbojová skupina pak měla přes místního zkušeného rezidenta štábního kapitána Miloslava Zatřepálka napojení na pražskou Obranu národa.[1]

Dne 20. února 1945 došlo k setkání Ljubomíra Seykory a velitele paravýsadku Ivana Prokofjeviče Kuriloviče (alias plukovníka Suligy) v Seykorově domě číslo popisné 1372 v Modřanech na Komořansku.[1] Seykora poté informoval „o kontaktu“ patřičné odbojové struktury a 2. března 1945 se opět v jeho domě setkal Ivan Prokofjevič Kurilovič se štábním kapitánem Miloslavem Zatřepálkem a Františkem Kolmanem. Na tomto setkání došlo k vytvoření zpravodajské skupiny „Milada“.[1] Ta byla tvořena ilegálním národním výborem Modřany a Zatřepálkovou skupinou Obrany národa.[1]

„Milada“ se následně stala důležitým zdrojem zpravodajských informací, které putovaly přes Ljubomíra Seykoru na Točnou k „plukovníku Suligovi“ a odtud přes jeho radistu – československého nadporučíka Štefana Šahura (krycí jméno Ján Kolár) se dostávaly ke štábním zpravodajcům 1. ukrajinského frontu.[1]

V březnu 1944 začal štábní kapitán Miloslav Zatřepálek usilovat o získání ilegálních vysílaček pro spojení s Londýnem.[1] V tomto úsilí jej podpořila i hlava modřanské odbojové skupiny František Kolman.[1] Úkol získat vysílačky (dle Zatřepálkova zadání) vyřešil Kolmanův ilegální národní výbor v Modřanech tak, že přístroje nakonec sestavili radioamatéři Václav Hodek a Jaromír Šenk z Modřan a Zdeněk Kaván z Braníka.[1] Pro tyto amatérské vysílačky ATA a BOB získal (kurýrem přes Švýcarsko) z Londýna Zatřepálek jak potřebný šifrovací klíč, tak i náležitá hesla. [1] Ilegální vysílačky byly ukryty u Františka Kolmana.[1] Vysílalo se z různých míst, kam se přístroje dočasně stěhovaly (nejčastěji to ale bylo z domu Ljubomíra Seykory).[1][p. 3] Od listopadu 1944 do poloviny března 1945 se s těmito pojítky pokoušel Zatřepálek (pod volacím znakem KEY resp. KEJ) navázat spojení s Londýnskou exilovou vládou, respektive s Vojenskou radiovou ústřednou ve Woldinghamu u Londýna, ale úspěšný nebyl ani v jednom z 11 případů.[2]

Dalším dvěma pokusům gestapa o jeho zatčení rovněž unikl.[1] Dne 20. března 1945 (během poslední velké razie gestapa proti českému odboji) na ulici na Vinohradech, kde byl na konspirační schůzce, obstoupila Zatřepálka trojice mužů, oslovila jej pravým jménem a zatkla jej.[2] Následoval zápas zatýkaného s gestapáky[1] a jeho pokus o útěk, který byl zmařen postřelením do nohy.[2] Projektil minul tepnu a uvízl v Zatřepálkově stydké kosti.[2][1] Zatřepálkovo zatčení nebylo náhodné, přibližně od 6. března 1945 jej již gestapo sledovalo.[1] Zatčení, výslechy a konfrontace pak německé vyšetřovatele dovedly i k modřanské ilegální skupině, kde se první zatčení odehrálo už 22. března 1945 (a další následovala).[1]

Bití, zostřené výslechy, konfrontace v Petschkově paláci a věznění na Pankráci[3] skončilo až 5. května 1945, kdy byl Zatřepálek v pankrácké věznici osvobozen.[2] Po vypuknutí pražského květnového povstání se Zatřepálek přesunul na Vojenské velitelství Velké Prahy Bartoš (do Bartolomějské ulice) a zde se aktivně zapojil do probíhajícího povstání.[3] V poledne 6. května 1945 odjel spolu s výsadkářem kapitánem Jaromírem Nechanským k Československé národní radě.[1] Zde byl zadržen a obviněn ze spolupráce s gestapem.[1][p. 4] Po pěti dnech týrání a ponižování byl nakonec (dne 11. května 1945)[1] bez omluvy Zatřepálek propuštěn na svobodu, protože se u něj žádná kolaborace s Němci neprokázala.[2]

Za odbojovou činnost v Protektorátu Čechy a Morava obdržel Zatřepálek řadu vyznamenání:[3]

• Československý válečný kříž 1939 (vyznamenán v dubnu 1946);[1][6]
• Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem;[1]
• Československá vojenská medaile Za zásluhy I. stupně.[1]

Po osvobození Československa nastoupil Zatřepálek zpět do armády a nějaký čas působil i v Londýně. Zde vykonával funkci zástupce československého vojenského a leteckého přidělence.[3] V roce 1946 byl povýšen (s platností od roku 1938) na štábního kapitána dělostřelectva,[7] od 1. září 1948 se stal plukovníkem generálního štábu.[8]

Po únoru 1948 byl z této funkce odvolán zpět do vlasti a krátce působil v Brně.[3] V roce 1951 byl předčasně penzionován[3] a musel armádu opustit.[2] V pondělí 19. listopadu 1956 byl v blízkosti Lichtenštejnského paláce v Praze nalezen mrtev s prostřeleným srdcem.[2][1] Nejasný případ smrti plukovníka generálního štábu ve výslužbě Miloslava Zatřepálka byl nezvykle rychle policií uzavřen jako sebevražda.[2][1]

• Hana Pecová. Kdo byl Miloslav Zatřepálek IN: Chotěbořské Echo, ročník 6., číslo 8, (1996), strany 8 a 9 (Městská knihovna Chotěboř)

• Operace Lukaševič III
• Chotěboř
• Ljubomír Seykora

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Miloslav Zatřepálek na Wikimedia Commons
• „Poslední z nich padl při přestřelce s gestapem 21. 3. 1942.“ Svatí tři králové, legendární odbojáři na YouTube – Datum: 21. března 2022 (17. března 2022); Autor: knihovnavaclavahavla; Stopáž: 1 hodina 32 minut a 27 sekund