Josef Líkař

Podplukovníka Josefa Mašína seznámil poštmistr Jan Drobný s klempířem Josefem Líkařem nejspíše krátce po podepsání Mnichovské dohody a spolupráce započala prakticky ihned v polovině března 1939, kdy se Josef Mašín snažil využít dočasného zmatku, ve kterém německé úřady ještě neměly zaevidované počty o množství zbraní a výbavy armády ČSR.[3] K Josefu Líkaři a jeho práci pro odboj se nakonec postupem doby přidala celá jeho rodina: manželka Marie a její bratři Václav Řehák a František Řehák.[3] (Do odboje se zapojil i přítel Josefa Líkaře – Antonín Steiner, úředník generálního konzulátu ČSR v Istanbulu ve výslužbě.[3]) Podplukovník Josef Balabán navázal kontakt s klempířem Josefem Líkařem a jeho ženou Marií nejspíše prostřednictvím podplukovníka Josefa Mašína ještě během druhé republiky, když se oba (Balabán a Mašín) snažili „opatřit si spolupracovníky, na které by bylo spolehnutí v případě potřeby“.[4]

Marie Líkařová (rozená Řeháková)

Byli to Josef Líkař a jeho švagr Václav Řehák, kdo pomohli podplukovníku Josefu Mašínovi vyvézt z ruzyňských kasáren (v polovině března 1939) několik kovových beden se zbraněmi a přestěhovat je do Líkařovy dílny.[5] Část zbraní ukryli ve sklepě, část jich zakopali na několika místech.[5] Dům a klempířská dílna na Bílé Hoře sloužil zřejmě jako jeden z největších úkrytů zbraní, zajištěných podplukovníkem Josefem Mašínem.[1][2] Pro potřeby Tří králů fungovala klempířská dílna jako zbrojnice a zbrojovka.[5] Byt Josefa Líkaře se stal arzenálem této zpravodajsko-sabotážní skupiny.[5] Sklad v krámku paní Marie Líkařové sloužil jako muniční sklad: v bedýnkách od zavařenin se ukrývaly výbušniny, pod podlahou ve sklepě pak pušky a náboje.[5] Marie Líkařová ve své poválečné výpovědi popsala spolupráci svého bratra a manžela s podplukovníkem Josefem Mašínem následovně:[3]

Krátce, než nás Němci obsadili 15. března roku 1939, pracovalo se na akci zbraní. Manžel i bratr dováželi v noci zbraně z ruzyňských kasáren, které se uschovávaly ve sklepě, v dílnách, dovážely se na Radost, do Zličína i do Řep. Zakopávaly se ve velkých barelech. V Řepích bylo zakopáno u Talacků v zahradě 230 pušek a náboje. Celkem 5 aut zbraní s náboji se rozebralo z ruzyňských kasáren. Akci vedl a zbraně vydal podplukovník Josef Mašín. Později po našem obsazení jezdili do Prahy, odkud vyvezli ohrožené letecké kulomety. Zbraně u nás uschované byly nejvíce browninky, pušky, 2 strojní pušky s náboji. V mém skladišti na zboží byly uloženy zbraně. V dílnách pod podlahou byly pušky, náboje a třaskaviny. Též měli přivézt 70 bedniček ručních granátů. Měly být maskovány jako marmeláda.

—Marie Líkařová, poválečná výpověď, [3][6]

Kromě skladování zbraní poskytoval dům a klempířská dílna Josefa Líkaře na Bílé Hoře Třem králům široké technické zázemí pro výrobu a kompletaci sabotážních přístrojů.[7] Toto bylo místo, kde podplukovník Josef Mašín připravil své první "pekelné stroje" určené pro sabotážní akce.[7] Tady klempíř Josef Líkař vyráběl plechové krabice na trhaviny, obaly na zápalné nálože i pouzdra na malé bombičky.[5] Klempířská dílna v Praze na Bílé Hoře byla mezi blízkými spolupracovníky Tří králů známa jako "cukrárna". Cukrovím se rozuměly výbušniny, které zde vyráběl majitel dílny Josef Líkař se svým švagrem Václavem Řehákem.[8] Kromě toho Josef Líkař a bratr paní Marie Líkařové - Václav Řehák (odbojové krycí jméno "Fešák") pracovali pro Tři krále jako spojky a pomocníci.[5]

• Byla to Líkařova "cukrárna", kde byly nejspíše zhotoveny dva pekelné stroje, které Ctibor Novák převzal v dejvickém bytě Aloise Janotky, přepravil do Berlína a načasoval k výbuchu na den 15. září 1939.[7] Jedna z náloží explodovala před budovou policejního ředitelství na Alexanderplatz, druhá před budovou Ministerstva letectví na Leipzigerstrasse (Lipské třídě).[1][2] Účinky těchto pumových útoků se v literatuře liší, nicméně minimálně z psychologického hlediska byl jejich dopad nepopiratelný.[3] Sám Ctibor Novák po druhé světové válce vzpomínal:[9]

"Výbuchy v Berlíně vyvolaly u Němců pravé zděšení. Pobíhali bezhlavě po ulicích, volajíce: "Die Engländer sind da" (Angličani jsou tady) a vrhali se do tunelů podzemní dráhy, přičemž došlo k panice a bylo mnoho zraněných."

—Ctibor Novák, vzpomínka na pumové útoky, [9]

• Nejspíše to bylo opět v Líkařově "cukrárně", kde byla vyrobena "kufříková" nálož, kterou převzal v bytě Jiřího Zemana průvodčí lůžkových vozů Jan Karel a kterou nechal explodovat v prosinci 1940 na Anhaltském nádraží v Berlíně.[1][2] Výbuch v centru Berlína vyvolal velký rozruch. Exploze způsobila německé říšské železnici velkou škodu především tím, že výbuch zdemoloval kolejiště[10][11], kam se přistavovaly salonní vlaky nacistických pohlavárů. Pokus o atentát na říšského vedoucího SS Heinricha Himmlera, vyvolal v nejvyšších nacistických kruzích značný rozruch a posílil morálně domácí (český) odboj.[12]

Kromě "cukroví" se v domku u Líkařů (od podzimu 1939) rozmnožovaly (na psacím stroji a cyklostylu[5]), tiskly a skladovaly letáky a ilegální tiskoviny a konala se zde řada konspiračních schůzek.[1][2] Dokonce se zde tiskla část nákladu ilegálního časopisu V boj[7] (a to až do jara 1942).[1][2] Některé články do časopisu V boj psal podplukovník Josef Mašín.[7] Marie Líkařová po válce vypověděla, že v rámci spolupráce s rodinou Líkařovou a Řehákovou:

... jsme také rozšiřovali noviny "V boj", které přinášel podplukovník Josef Mašín, nebo bratr od majora Jana Sadílka. Do tohoto časopisu přispíval i podplukovník Josef Mašín, který svoje články psal u nás na našem psacím stroji.

—Marie Líkařová, poválečná výpověď, [3][6]

Klempířský mistr Josef Líkař byl 15. května 1942 zatčen a dne 30. června 1942 (za druhého stanného práva) popraven v pozdních odpoledních hodinách zastřelením na Kobyliské střelnici v Praze.[1][2][3] Bylo to na stejném místě a ve stejný den[8], jako byli popraveni i další členové ilegální organizace Obrana národa a jejich spolupracovníci v odboji: Jiří Zeman, Jan Karel,[3] podplukovník Josef Mašín, plukovník Josef Churavý, major letectva RNDr. Josef Jedlička, ... celkem na 70 osob.

• Seznam popravených na Kobyliské střelnici 30. června 1942
• 
  Popravní protokol z 30. června 1942 (1. strana, německý originál)
• 
  Popravní protokol z 30. června 1942 (1. strana, překlad do češtiny)
• 
  Popravní protokol z 30. června 1942 (2. strana, německý originál)
• 
  Popravní protokol z 30. června 1942 (2. strana, překlad do češtiny)
• 
  Tryzna (30. června 1947),
  titulní strana dokumentu[13]
• 
  Trizna (30. června 1947), Seznam popravených[13]

• Ctibor Novák, Alois Janotka
• Jan Karel, Jiří Zeman (odbojář)
• Kobyliská střelnice
• Seznam popravených na Kobyliské střelnici v úterý 30. června 1942 (v 19.30 hodin)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Líkař na Wikimedia Commons