Miloš Jirko

Byl synem učitele, dětství prožil v rodných Němeticích. Po studiích na gymnáziu ve Valašském Meziříčí (1911–1919), která byla v roce 1918 přerušena vojenskou službou v I. světové válce, studoval moderní filologii na Karlově univerzitě v Praze a na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Studia v roce 1923 ukončil, doktorát získal v roce 1924 prací Románové dílo Jiřího Karáska ze Lvovic.

Do roku 1925 žil v Praze, kde byl do roku 1930 redaktorem Českého slova; 1930–1940 byl zaměstnán jako knihovník Ústřední knihovny hlavního města Prahy. V roce 1940 byl zatčen a až do konce války vězněn jako člen domácího odboje. V letech 1927–1948 byl členem Moravského kola spisovatelů. Po osvobození se vrátil do pražské Městské knihovny, kde pracoval do roku 1948. Poté žil jako spisovatel z povolání.[1]

Přispíval do časopisů a deníků Cesty, Června, Kmene, Hosta, Severu a východu, Lumíru, Lidových novin a Pestrý týden (Báseň Umřel k úmrtí T. G. M.)[2].

Byl znám především jako básník, ovlivněny verši Fráni Šrámka, Karla Tomana a Stanislava Kostky Neumanna.[1] Jeho poezie je poznamenána senzualismem.