Millerův–Ureyův experiment

Millerův–Ureyův experiment[1] nebo pouze Millerův experiment byl experiment, který se snažil navodit podmínky, které měla Země zhruba před 3,5 miliardami let, a zkoumat možnost vzniku života chemickými procesy. Konkrétně testoval hypotézu Alexandra Oparina a J. B. S. Haldaneho, která navrhovala postupný vznik života z anorganických látek chemickými reakcemi. Byl proveden v roce 1952[2] a publikován roku 1953 Stanleyem Millerem a Haroldem Ureyem pracujícími na Chicagské univerzitě.[3][4][5]

Schéma experimentu

Pozdější zkoumání

Po smrti Stanleyho Millera v roce 2007 vědci zkoumali ampulky se vzorky z původního experimentu a našli v nich více než 20 různých aminokyselin. To je podstatně více, než Miller publikoval, a také více než 20 přirozeně se vyskytujících aminokyselin.[6] Navíc některé důkazy naznačují, že původní atmosféra Země měla jiné složení než plyn použitý v Millerově–Ureyově experimentu. Existují důkazy, že před 4 miliardami let na Zemi probíhaly silné sopečné erupce, které do ovzduší uvolnily oxid uhličitý (CO2), dusík, sulfan (H2S) a oxid siřičitý (SO2). Experimenty používající navíc tyto plyny přinesly jiné výsledky.[7]

Experiment

V experimentu byly použity voda (H2O), methan (CH4), amoniak (NH3) a vodík (H2). Tyto chemikálie byly uzavřeny do řady sterilních skleněných trubiček a baněk, které byly spojeny ve smyčku. Jedna baňka byla z půlky naplněná kapalnou vodou a v druhé byla dvojice elektrod. Voda byla nejprve zahřáta, aby se vypařila. Mezi elektrodami pak přeskakovaly jiskry, které simulovaly blesky procházející atmosférou a vodní párou. Ovšem podle dnešních poznatků nelze takovou aktivitu blesků v minulosti předpokládat.[8] Nakonec se atmosféra zchladila, aby voda kondenzovala a dostala se znovu do první baňky. Tím se kruh uzavřel a proces pak probíhal stále dokola.

Po jednom týdnu trvání experimentu Miller a Urey pozorovali, že 10–15 % uhlíku se přeměnilo v organické sloučeniny. Ze dvou procent se staly aminokyseliny, z kterých se vytvářejí bílkoviny v živých buňkách, s tím, že nejhojnější aminokyselinou byl glycin. Vznikly i sacharidy. Nevytvořily se žádné nukleové kyseliny, ale vzniklo všech 20 běžných aminokyselin.

Chemické procesy během experimentu

Jednokroková reakce přítomných chemikálií může vytvořit kyselinu kyanovodíkovou (HCN), formaldehyd (HCHO),[9][10] a další sloučeniny (např. ethyn nebo kyanoacetylen):

CO2 → CO + [O] (atomární kyslík)
CH4 + 2 [O] → HCHO + H2O
CO + NH3 → HCN + H2O
CH4 + NH3 → HCN + H2

Formaldehyd, amoniak a kyanovodík spolu poté reagují a vytvářejí aminokyseliny a jiné biomolekuly:

HCHO + HCN + NH3 → NH2-CH2-CN + H2O
NH2-CH2-CN + 2 H2O → NH3 + NH2-CH2-COOH (glycin)

Voda a formaldehyd spolu navíc mohou reagovat (Butlerova reakce) a vytvořit různé sacharidy (např. ribózu).

Jiné experimenty

Tento experiment inspiroval další vědce. V roce 1961 Joan Oró objevil, že z kyanovodíku (HCN) a amoniaku může ve vodě vzniknout adenin, stavební báze nukleotidů. V experimentu se mu podařilo vytvořit adenin, jehož molekula se skládá z pěti molekul HCN.[11] V těchto podmínkách také z HCN a amoniaku vznikne mnoho aminokyselin.[12]

Pozdější experimenty Jeffreyho Bady ze Scrippsova institutu oceánografie byly podobné tomu původnímu, ale zjistil, že v současném modelu atmosféry mladé Země tvoří oxid uhličitý (CO2) a dusík (N2) dusitany, které aminokyselinu hned po jejím vzniku zničí. Nicméně mladá Země mohla obsahovat značné množství železa a uhlíkatých minerálů, které jsou schopny neutralizovat efekty dusitanů. Když Bada zopakoval experiment s železem a uhlíkatými minerály, vzniklo několik aminokyselin. To naznačuje, že původ nezanedbatelného množství aminokyselin mohl nastat, i když v zemské atmosféře byly oxid uhličitý a dusík.[13]

Atmosféra mladé Země

Výše uvedené experimenty naznačují, že před 4 miliardami let procházela Země obdobím silných sopečných erupcí, které do atmosféry vypouštěly oxid uhličitý, dusík, sulfan a oxid siřičitý. Tyto prvky Miller s Ureyem v původním experimentu nepoužili. Z experimentů, ve kterých se s těmito plyny počítalo, vzešly rozmanitější molekuly. Vytvořila se při nich racemická směs, která obsahovala L i D enantiomery ve stejném poměru.[7] V přírodě se ale L aminokyseliny vyskytují častěji; pozdější experimenty ukázaly, že lze dosáhnout i odlišného poměru L a D enantiomerů.[14]

Podobné podmínky, jako použili Miller a Urey, se nacházejí v různých oblastech sluneční soustavy. Murchisonský meteorit, který v roce 1969 dopadl do jižní Austrálie, obsahoval více než 90 různých aminokyselin, z čehož devatenáct se nachází také v živých organismech na Zemi. Byly v něm také objeveny stopy po drobných zrnech materiálu („kosmického prachu“), který je starší než celá Sluneční soustava (stáří tohoto materiálu vzniklého explozemi dávných hvězd je odhadováno přibližně na 7 miliard let).[15] Předpokládá se, že na kometách a některých dalších tělesech se vyskytují velká množství složitých uhlíkatých sloučenin (jako např. tholin), které ztmavují jejich povrch.[16] Mladá Země byla často bombardována kometami, které mohly dodávat množství složitých organických sloučenin spolu s vodou. Z této myšlenky vznikla hypotéza panspermie.

Novější studie

Když v roce 2007 Stanley Miller umřel, jeho student Jeffrey Bada získal vzorky z původního experimentu. Vědci zjistili, že Miller s tehdejšími technologiemi nedokázal zjistit kompletní výsledek svého experimentu.[6]

V roce 2008 skupina vědců zkoumala 11 ampulek z Millerova experimentu z padesátých let. Pomocí kapalinové chromatografie a hmotnostní spektrometrie objevili více organických molekul než on, nejvíce 22 aminokyselin, 5 aminů a mnoho hydroxylovaných molekul.[17][18]

V následujících letech se jim dařilo izolovat další aminokyseliny, skončili na čísle 25. Profesor Bada odhadl, že přesnější měření by mohla odhalit až o 40 více aminokyselin ve velmi malých koncentracích, ale vědci se zkoumáním přestali.[6]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Miller–Urey experiment na anglické Wikipedii.

  1. Balm SP, Hare J.P., Kroto HW. The analysis of comet mass spectrometric data. Space Science Reviews. 1991, s. 185–9. DOI 10.1007/BF00178408. Bibcode 1991SSRv...56..185B. (anglicky)
  2. BADA, Jeffrey L. Stanley Miller's 70th Birthday. Origins of Life and Evolution of the Biosphere. Netherlands: Kluwer Academic Publishers, 2000, s. 107–12. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-27. DOI 10.1023/A:1006746205180. (anglicky) Archivovaná kopie. www.issol.org [online]. [cit. 2011-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-02-27.
  3. MILLER, Stanley L. Production of Amino Acids Under Possible Primitive Earth Conditions. Science. 1953, s. 528. Dostupné online. DOI 10.1126/science.117.3046.528. PMID 13056598. (anglicky)
  4. MILLER, Stanley L., Harold C. Urey. Organic Compound Synthesis on the Primitive Earth. Science. 1959, s. 245. DOI 10.1126/science.130.3370.245. PMID 13668555. (anglicky) Miller states that he made "A more complete analysis of the products" in the 1953 experiment, listing additional results.
  5. A. Lazcano, J. L. Bada. The 1953 Stanley L. Miller Experiment: Fifty Years of Prebiotic Organic Chemistry. Origins of Life and Evolution of Biospheres. 2004, s. 235–242. DOI 10.1023/A:1024807125069. PMID 14515862. (anglicky)
  6. BBC: The Spark of Life. TV Documentary, BBC 4, 26 August 2009.
  7. Right-handed amino acids were left behind. New Scientist. Reed Business Information Ltd, 2006-06-02, s. 18. Dostupné online [cit. 2008-07-09]. (anglicky)
  8. https://phys.org/news/2022-04-early-earth-atmosphere-conducive-lightning.html - Early Earth's atmosphere was less conducive to lightning
  9. https://web.archive.org/web/19991127110130/http://www.geocities.com/CapeCanaveral/Lab/2948/orgel.html Origin of Life on Earth by Leslie E. Orgel
  10. http://books.nap.edu/openbook.php?record_id=11860&page=85 Exploring Organic Environments in the Solar System (2007)
  11. Oró J, Kimball AP. Synthesis of purines under possible primitive earth conditions. I. Adenine from hydrogen cyanide. Archives of biochemistry and biophysics. 1961, s. 217–27. DOI 10.1016/0003-9861(61)90033-9. PMID 13731263. (anglicky)
  12. Oró J, Kamat SS. Amino-acid synthesis from hydrogen cyanide under possible primitive earth conditions. Nature. 1961, s. 442–3. DOI 10.1038/190442a0. PMID 13731262. (anglicky)
  13. FOX, Douglas. Primordial Soup's On: Scientists Repeat Evolution's Most Famous Experiment. Scientific American. Scientific American Inc., 2007-03-28. Dostupné online [cit. 2008-07-09]. (anglicky)
  14. KOJO, Shosuke, Hiromi Uchino, Mayu Yoshimura and Kyoko Tanaka. Racemic D,L-asparagine causes enantiomeric excess of other coexisting racemic D,L-amino acids during recrystallization: a hypothesis accounting for the origin of L-amino acids in the biosphere. Chemical Communications. 2004, s. 2146–2147. DOI 10.1039/b409941a. PMID 15467844. (anglicky)
  15. http://www.osel.cz/10981-novy-nejstarsi-material-na-zemi-je-mnohem-starsi-nez-slunecni-soustava.html
  16. Thompson WR, Murray BG, Khare BN, Sagan C. Coloration and darkening of methane clathrate and other ices by charged particle irradiation: applications to the outer solar system. Journal of geophysical research. 1987, s. 14933–47. DOI 10.1029/JA092iA13p14933. PMID 11542127. Bibcode 1987JGR....9214933T. (anglicky)
  17. Johnson AP, Cleaves HJ, Dworkin JP, Glavin DP, Lazcano A, Bada JL. The Miller volcanic spark discharge experiment. Science. 2008, s. 404. DOI 10.1126/science.1161527. PMID 18927386. (anglicky)
  18. 'Lost' Miller–Urey Experiment Created More Of Life's Building Blocks. www.sciencedaily.com. Science Daily, October 17, 2008. Dostupné online [cit. 2008-10-18]. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.