Elektroda

Elektrody v galvanických článcích se dělí na:

• elektrody prvního druhu – na nich probíhá pouze jedna chemická reakce, patří sem kovové nebo plynové elektrody
• elektrody druhého druhu – jejich elektrochemický potenciál je určen kombinací dvou reakcí, patří sem například kalomelová nebo chloridostříbrná elektroda.

V potenciometrii se elektrody dělí na

• srovnávací (referentní) elektrody - jejich elektrochemický potenciál nezávisí na koncentraci analytu, patří sem například kalomelová nebo chloridostříbrná elektroda.
• měrné elektrody – její elektrochemický potenciál závisí na koncentraci analytu, patří sem například stříbrná elektroda, platinová elektroda, případně membránové elektrody.

Má-li vyšetřovaný biosignál už v podstatě elektrický charakter, pak základní metodou snímání biosignálů od pacienta jsou elektrody. I když se použití elektrody ve srovnání s různými složitými převodníky neelektrických veličin může zdát poměrně nezáludné a snadné, opak je pravdou. Nároky na kvalitu použitých elektrod jsou často extrémní a i když se nám pořizovací cena elektrod ve srovnání s nákladnou aparaturou může zdát zanedbatelná, nevyplatí se zde příliš šetřit.

Elektroda je součást aparatury, zprostředkující průchod elektrického proudu mezi pacientem a aparaturou. Jako taková přichází do bezprostředního kontaktu s tělem pacienta a proto její materiál i konstrukce podléhá striktním požadavkům. Elektrody můžeme rozdělovat podle různých kriterií. Uvedeme zde pouze nejzákladnější způsoby dělení a nejčastější varianty.

• Účel:
  • diagnostický
  • terapeutický

(V této části se budeme věnovat především elektrodám pro diagnostické přístroje.)

• Podle funkce a směru průchodu signálu:
  • snímací (vedou signál od pacienta do aparatury)
  • stimulační (vedou signál od aparatury do pacientova těla)
  • pomocné (stínící, uzemňovací, ochranné apod. zajišťují čí zlepšují další podmínky vyšetření)

• Materiál:
  • kovové (stříbro, platina, zlato, nerez, různé slitiny atd.)
  • nekovové (skleněné kapiláry, naplněné elektrolytem)

• Tvar:
  • plošné (diskovité, válcovité, páskové aj.)
  • jehlové

• Tvar a umístění:
  • povrchové (zpravidla plošné, jsou v kontaktu s povrchem kůže)
  • jehlové (pronikají pod kůži až do svalů a jiných orgánů)
  • speciální (zaváděné na určitá místa – na oční rohovku, do vaginy, do rekta, do jícnu, na povrch dury (mozkové blány), elektrody subdurální aj.)

(podle výše uvedeného umístění elektrod rozdělujeme vyšetření také na invazivní a neinvazivní)

• Podle počtu elektricky izolovaných částí – zejména u jehlových elektrod:
  • monopolární (připojují se jednožilovým kablíkem, fungují jako aktivní nebo referenční)
  • koncentrická – aktivní elektroda je umístěna uvnitř duté jehly, jejíž vnější povrch slouží jako referenční elektroda.
  • bipolární (dva drátky těsně vedle sebe, jeden funguje jako aktivní a druhý jako referenční, snímá se rozdíl potenciálů mezi nimi)
  • mnohanásobné, multisvodové (obsahují velké množství snímacích povrchů)

• Podle znovuupotřebitelnosti:
  • na jedno použití
  • k opakovanému použití

• Podle způsobu uchycení:
  • přidržované (např. gumovými řemínky)
  • samolepicí
  • přísavné

• Podle doby aplikace:
  • krátkodobé (na jedno vyšetření)
  • dlouhodobé (např. celodenní i vícedenní)

Svářecí elektrody jsou elektrody, používané k elektrickému obloukovému sváření. Jde o drát nebo tyčovinu s průměrem podle použití od 0,5 do cca 10 mm. Tzv. obalená elektroda se skládá z jádra a obalu (bazický, rutilový, celulózový aj.) a je neohebná. Materiál obalu elektrody má vliv na hoření elektrického oblouku, chrání svar před oxidací a může obsahovat i legující prvky. Pro svařování v ochranné atmosféře (oxid uhličitý, argon, ...) se užívá neobaleného drátu, dodávaného na cívkách.